ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.564.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 564/2018-43
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 30. 5. 2018 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. L. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 5 To 83/2017, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 T 9/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byl obviněný uznán vinným pokusem vraždy podle §21 odst. 1, §140 odst. 2 tr. zákoníku a odsouzen podle §140 odst. 1 tr. zákoníku (správně §140 odst. 2 tr. zákoníku) k trestu odnětí svobody na třináct let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, z jehož podnětu Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 15. 11. 2017, č. j. 5 To 83/2017-582, podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1, §145 odst. 1 tr. zákoníku a odsoudil ho podle §145 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na sedm let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci. Soud druhého stupně s ohledem na změnu právní kvalifikace korigoval znění skutkové věty.
Podle skutkových závěrů soudu druhého stupně se obviněný uvedeného skutku dopustil v podstatě tím, že dne 14. 11. 2016 ve F. n. O., poté, co v přesně nezjištěné době ranních hodin téhož dne vstoupil na ul. E. přes nezajištěnou branku na oplocený pozemek náležící k rodinnému domu, obývanému jeho bývalou partnerkou A. K., poté, co zjistil, že se tam nachází její současný partner, poškozený M. H., vyzbrojen otevřeným zavíracím nožem s délkou čepele 90 mm a maximální šíří čepele 21 mm, se ukryl za roh domu a vyčkával, přičemž byl přinejmenším srozuměn, že níže popsaným způsobem může použitou zbraní a intenzitou útoku napadené osobě přivodit závažná poranění, a poté, co A. K. s poškozeným vyšli z domu, z důvodu žárlivosti a frustrace zaútočil nejméně sedmi v rychlém sledu jdoucími výpady své pravé ruky ozbrojené nožem proti spodní části trupu a levé horní končetině poškozeného, kterými jej zasáhl do pevné kožené bundy, kterou měl poškozený oblečenou, díky které jej pouze jedna rána zranila na těle, přičemž poškozený se útoku aktivně bránil a obviněného se mu nakonec podařilo znehybnit. Napadením způsobil poškozenému středně těžké poranění s průměrnou délkou léčení přibližně deset dnů, kdy pouze shodou šťastných okolností, oblečení poškozeného a jeho aktivní obraně nedošlo ke vzniku závažných poranění, ke kterým mohlo v důsledku lokalizace útoku do oblasti s životně důležitými orgány, četnosti zasazených ran a použitému nástroji reálně dojít.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že se odvolací soud nevypořádal s jeho obhajobou a rozhodnutí soudů spočívají na nesprávném hmotně právním posouzení skutku, které se odvíjí od extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Soudy nesprávně interpretovaly výpověď A. K., která podle obviněného popsala incident ve shodě s jeho verzí. Dále soudy nesprávně přistupovaly k hodnocení znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví mechanoskopie, když obviněný namítal, že nedošlo k vysvětlení některých defektů na bundě poškozeného a znalec nebyl schopen na tyto otázky obhajoby dostatečně odpovědět. Namítl, že soudy se nezabývaly rozporem mezi závěry znaleckých posudků z oboru kriminalistika odvětví mechanoskopie a posudku z oboru zdravotnictví stran vzniku defektů. Kromě toho soudy pominuly výpovědi svědků A. B. a M. Z., když se soud prvního stupně omezil pouze na konstatování jejich obsahu, přestože tyto výpovědi měly svědčit ve prospěch obviněného. Podle obviněného mělo být tudíž jeho jednání kvalifikováno jako přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 2 tr. zákoníku.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že obviněný totožné námitky uplatnil od počátku řízení a soudy obou stupňů se jimi již zabývaly. Zásah do skutkových zjištění lze z popudu dovolání učinit pouze výjimečně, pokud ve věci existuje extrémní rozpor mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry, případně pokud zjištění soudů nemají žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy. Námitky obviněného, kterými předkládá svoji verzi skutkového děje, tak nelze pod uplatněný dovolací důvod podřadit. Odvolací soud přitom podle státního zástupce pečlivě a jasně popsal, jak a proč hodnotil důkazy, na jejichž podkladě uznal obviněného vinným pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví. K námitkám stran rozporů ve znaleckých posudcích státní zástupce dodal, že pouhá skutečnost, že znalkyně připustila, že způsobem, který popsal obviněný, mohlo dojít ke vzniku poranění, ještě neznamená, že by posudky byly v rozporu. Jediná námitka, která je podle státního zástupce s jistou mírou tolerance podřaditelná pod uplatněný dovolací důvod, je ta, že jednání obviněného mělo být posouzeno jako přečin nebezpečného vyhrožování. K této námitce státní zástupce uvedl, že z dokazování vyplynulo, že obviněný poškozeného napadl nožem, přičemž útok vedl do oblasti břicha a pouze vlivem okolností na jeho vůli nezávislých nedošlo ke způsobení těžké újmy na zdraví poškozeného. Jednání obviněného tak bylo podle státního zástupce kvalifikováno správně.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Námitky obviněného stran rozsahu dokazování a způsobu hodnocení důkazů jsou námitky skutkového rázu a obsahově neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu. Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4, čl. 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Odvolací soud si po správné korekci závěrů soudu prvního stupně vytvořil dostatečný skutkový podklad pro své rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Obhajoba obviněného byla spolehlivě vyvrácena výpověďmi poškozeného M. H. a svědkyně A. K. i závěry znaleckých posudků z oboru zdravotnictví a oboru kriminalistiky, odvětví mechanoskopie. Nejvyšší soud přitom ve věci neshledal žádný, natož extrémní rozpor či porušení práva na spravedlivý proces, které by případně mohlo opodstatnit zásah Nejvyššího soudu do skutkového stavu zjištěného soudy obou stupňů.
Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze s jistou mírou benevolence podřadit námitku obviněného, že jeho jednání mělo být posouzeno spíše jako trestný čin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 2 tr. zákoníku. Na tomto místě je důležité připomenout, že trestného činu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu, a spáchá-li takový čin se zbraní. Obviněný však podle skutkových zjištění soudu druhého stupně, ze kterých Nejvyšší soud na základě výše uvedeného vychází, poškozenému pouze nevyhrožoval, ale poškozeného zbraní, v tomto případě nožem s délkou čepele 90 mm a maximální šíří čepele 21 mm, opakovaně napadl výpady proti jeho spodní části trupu. K závažnějším následkům, které obviněný mohl s ohledem na směr a intenzitu útoků poškozenému způsobit a se kterými musel být vzhledem k okolnostem přinejmenším srozuměn, nedošlo toliko díky aktivní obraně poškozeného a jeho pevnému svrchnímu oděvu, tedy okolností nezávislých na vůli obviněného. Z řádně provedených skutkových zjištění soudu druhého stupně spolehlivě vyplynulo, že obviněný svým jednáním naplnil znaky pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1, §145 odst. 1 tr. zákoníku a Nejvyšší soud shledal tuto námitku zjevně neopodstatněnou.
Obiter dictum je namístě poznamenat, že obviněný obdobné námitky obsažené v dovolání uplatnil již v řízení před soudy nižších stupňů. V této souvislosti lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, se kterými se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 5. 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.