ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.588.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 588/2018-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. 5. 2018 o dovolání obviněného Š. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 8. 2017, sp. zn. 6 To 223/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 5 T 139/2015 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Š. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 5 T 139/2015, byl obviněný Š. K. uznán vinným přečinem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle §241 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §241 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na šest měsíců s tím, že výkon trestu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na osmnáct měsíců. Části obžaloby podané pro přečin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby byl obviněný podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn.
O odvoláních, která podali státní zástupce v neprospěch obviněného proti odsuzující i zprošťující části rozsudku a obviněný proti odsuzujícímu výroku o vině a v důsledku toho také proti výroku o trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 8. 2017, sp. zn. 6 To 223/2017. Z podnětu odvolání státního zástupce byl rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. v celém rozsahu zrušen, podle §259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný nově uznán vinným přečinem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle §241 odst. 1, 2 tr. zákoníku a odsouzen podle §241 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na jeden rok s tím, že výkon trestu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na osmnáct měsíců, a v rozsahu zrušení zprošťujícího výroku byla věc podle §259 odst. 1 tr. ř. vrácena Okresnímu soudu v Karlových Varech k novému projednání a rozhodnutí. Odvolání obviněného bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni. Napadl odsuzující část rozsudku. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že nebyl osobou odpovědnou za odvedení povinných plateb a že nebylo z čeho odvést povinné platby, protože společnost, která měla povinné platby odvést, byla v úpadku. S tím spojil také námitku, že u něho nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů (míněno v odsuzující části) a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 26. 2. 2018 označila dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhla, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájkyni k případné replice, ale obhájkyně na ně nereagovala.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Přečinu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle §241 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo ve větším rozsahu nesplní jako zaměstnavatel nebo plátce svoji zákonnou povinnost odvést za zaměstnance nebo jinou osobu daň, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti nebo pojistné na zdravotní pojištění. Podle §241 odst. 2 tr. zákoníku se skutek posoudí tehdy, získá-li pachatel uvedeným činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch.
Jako přečin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle §241 odst. 1, 2 tr. zákoníku posoudil Krajský soud v Plzni skutek, který podle zjištění převzatých z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech spočíval v podstatě v tom, že obviněný jako vedoucí zaměstnanec a odpovědný zástupce společnosti MIKLESA, s.r.o., se sídlem v Karlových Varech, jednající za tuto společnost na základě generální plné moci vystavené jednatelem a odpovědný za řádné odvedení povinných plateb za zaměstnance společnosti, v době od 1. 9. 2013 do 30. 6. 2014 v případech specifikovaných pod body a) až g) výroku o vině úmyslně neodvedl za zaměstnance zálohy na daň z příjmů fyzických osob, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na zdravotní pojištění, přestože příslušné částky byly zaměstnancům průběžně sráženy ze mzdy a společnost měla dostatek finančních prostředků, aby mohly být příslušné částky odvedeny, celkově tak neodvedl za zaměstnance povinné platby ve výši 1 222 712 Kč a použil tyto prostředky na jiné platby společnosti.
Námitky, které obviněný uplatnil v dovolání, evidentně nemohou na správnosti tohoto právního posouzení skutku nic změnit.
Závěr soudů, podle něhož obviněný byl osobou odpovědnou za to, že za zaměstnance společnosti MIKLESA, s.r.o., budou odvedeny zálohy na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na zdravotní pojištění, vyplývá ze zjištění soudů, že jednatel společnosti udělil obviněnému generální plnou moc, že obviněný tuto plnou moc přijal a že na jejím podkladě fakticky vedl společnost a řídil její provoz. Zároveň soudy zjistily, že v tomto rámci se obviněný staral i o mzdy zaměstnanců, rozhodoval o platbách prováděných z prostředků společnosti a určoval, co se bude platit a co nikoli. Podkladem těchto zjištění byly kromě samotné plné moci také výpovědi svědkyň T. B., S. M. a I. P., které byly obeznámeny s mechanismem plateb uplatňovaným uvnitř společnosti a popsaly rozhodující postavení obviněného v tomto směru.
Okolnost, že společnost MIKLESA, s.r.o., v rozhodnou dobu disponovala prostředky dostatečnými k tomu, aby uvedené platby mohly být za zaměstnance odvedeny, vyplývá ze zjištění týkajících se jejího hospodaření a její celkové ekonomické situace. Tato zjištění soudy čerpaly ze znaleckého posudku z oboru ekonomiky, jímž byl hospodářský stav společnosti důkladně objasněn mimo jiné v tom ohledu, že společnost měla dostatek prostředků na úhradu povinných odvodů. Za této situace není možné akceptovat ani námitku obviněného, že společnost byla v úpadku. Lze jen dodat, že insolvenční řízení ve věci společnosti MIKLESA, s.r.o., jako dlužníka bylo zahájeno dne 31. 10. 2014, tedy čtyři měsíce po spáchání posledního dílčího aktu posuzovaného činu, a že konkurs na majetek společnosti byl prohlášen dne 30. 6. 2015.
Postavení obviněného při vedení společnosti MIKLESA, s.r.o., a hospodářský stav společnosti v rozhodnou dobu svědčí také o tom, že posuzované jednání obviněného bylo vedeno jeho úmyslem neodvést za zaměstnance povinné platby. Úmysl obviněného je zřejmý ze zjištění soudů, podle něhož obviněný dal pokyn k tomu, aby povinné platby za zaměstnance nebyly provedeny a aby prostředky sražené z mezd zaměstnanců byly použity na úhradu jiných závazků společnosti.
Napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni, jímž byl obviněný uznán vinným přečinem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle §241 odst. 1, 2 tr. zákoníku, není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Vzhledem k výraznému časovému odstupu od vyhlášení napadeného rozsudku (21. 8. 2017) pokládá Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že věc mu byla s dovoláním obviněného předložena dne 30. 4. 2018. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 5. 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu