ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.738.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 738/2018-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. 6. 2018 o dovolání, které podal obviněný R. G. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 3 To 1/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 2 Nt 3/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. G. odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. 1 ZT 126/2015, které nabylo právní moci dne 18. 9. 2015, bylo podmíněně zastaveno trestní stíhání obviněného R. G. pro přečiny vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku a nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. b), c) tr. zákoníku.
Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku ze dne 21. 4. 2017, sp. zn. 1 ZT 126/2015, které nabylo právní moci dne 10. 5. 2017, bylo rozhodnuto, že se obviněný ve zkušební době podmíněného zastavení trestního stíhání osvědčil.
Státní zástupce podal dne 16. 5. 2017 k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku návrh na zabrání věci, na jehož základě tento soud rozhodl usnesením ze dne 29. 11. 2017, sp zn. 2 Nt 3/2017, že se podle §101 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku zabírají věci, a to
1. celkem 188 fotografií a celkem 10 náhledových indexů, na kterých je poškozená G. K. zachycena nahá v choulostivých pornografických polohách,
2. 3 ks DVD + R nosičů s označením 1-3, na kterých je celkem 201 fotografií poškozené, na kterých je zachycena nahá v choulostivých pornografických polohách, a celkem 69 videozáznamů, na kterých je poškozená nahrávána nahá při různých činnostech, včetně pornografických nahrávek a sexuálních praktik,
3. přenosný datový nosič USB – Kingston 16 GB, na kterém jsou uloženy, archivovány soubory obsahující data na DVD nosičích s označením 1-3,
4. mobilní telefon zn. Nokia 6230, včetně paměťové karty NoName, 32 MB s/n 0630826 1.1, a SIM karty účastnického čísla …, kde v paměti přístroje jsou uloženy 2 fotografie zachycující poškozenou nahou,
5. mobilní telefon zn. Nokia 808, včetně paměťové karty Kingston Micro SD HC 10, 32 GB, s/n E532G1303, a SIM karty účastnického čísla …,
6. mobilní telefon zn. Nokia 6303c, včetně paměťové karty MicroSD, 1GB, s/n 1005RB8865B,
7. notebook zn. Hewlet-Packard, model Pro Book 5330m, s/n 5CD1446TK4, v paměti přístroje uložena 1 fotografie zachycující poškozenou nahou.
Stížnost obviněného byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 3 To 1/2018, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.
Obviněný podal proti usnesení Krajského soudu v Ostravě dovolání. Výrok o zamítnutí stížnosti napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. Namítl, že bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. Poukázal na to, že soudy charakter zabíraných věcí blíže nehodnotily a že zabrané věci nebyly užity ke spáchání trestného činu a nebyly ke spáchání trestného činu ani určeny. Namítl, že je nedostatečné, aby pachatel měl příslušnou věc nebo jinou majetkovou hodnotu v době spáchání trestného činu pouze u sebe a mohl s ní disponovat; je třeba, aby současně využil jejich vlastností při spáchání trestného činu. Připomněl, že zajištěné fotografie a videozáznamy byly pořizovány se souhlasem poškozené a jen obecná pohrůžka jejich zveřejnění nemá důsledek, že by byly užity ke spáchání trestného činu. Namítl, že zabrané nosiče datových souborů měly sloužit jen jako úložiště pořizovaných záznamů a že žádná z těchto věcí není sama o sobě určená k páchání trestné činnosti a za tímto účelem nebyla ani pořizována. Vytkl, že usnesení soudu je v rozporu se zásadou přiměřenosti podle §96 tr. zákoníku. Závěrem uvedl, že bylo rozhodnuto o jeho osvědčení, a neshledal právní zájem na uložení ochranného opatření zabrání věcí z doby společného soužití. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě a přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství připomněl, že obviněný v dovolání zopakoval námitky uplatněné již v rámci řízení před soudy prvního a druhého stupně, s nimiž se soudy podrobně vypořádaly. Fotografie a různé záznamy, stejně jako jejich nosiče i elektronika použitá ke komunikaci s poškozenou, jsou věci, které byly a také do budoucna by mohly být opakovaně použity ke spáchání trestného činu. Poškozená by jejich zveřejnění považovala za velmi citelný zásah do své osobnostní sféry. Správnost rozhodnutí o zabrání věcí je podtrhována tím, že k trestné činnosti nyní dochází opětovně a že poškozené je opět obdobným způsobem vyhrožováno. Zabrání věcí není ani v rozporu se zásadou přiměřenosti. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§265a tr. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), je však zjevně neopodstatněné.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě v zákoně výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá uplatněný dovolací důvod, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení.
Zabrání věci je jedním z druhů ochranných opatření (§98 odst. 1 tr. zákoníku). Podle §101 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku nebyl-li uložen trest propadnutí věci uvedené v §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, tj. věci užité nebo určené ke spáchání trestného činu, může soud uložit, že se taková věc nebo jiná majetková hodnota zabírá, náleží-li pachateli, kterého nelze stíhat nebo odsoudit, což je i případ podmíněného zastavení trestního stíhání.
Dovolatel uplatnil námitky proti aplikaci tohoto zákonného ustanovení, které opřel zčásti o námitky skutkové povahy. Namítl – v rozporu se svou výpovědí z původního řízení – že zabrané věci nebyly užity ani určeny ke spáchání trestného činu.
Obviněný byl stíhán pro skutek, ve kterém byly spatřovány trestné činy vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku a nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. b), c) tr. zákoníku a který spočíval v podstatě v tom, že v době od 7. 6. 2013 do 9. 10. 2014 v T. i jinde ve snaze obnovit soužití s G. K., která se s ním rozešla, osobně i prostřednictvím e-mailové komunikace a prostřednictvím mobilních telefonů poškozenou proti její vůli i několikrát denně kontaktoval a pod pohrůžkou zveřejnění jejích intimních fotografií a videozáznamů, na kterých je zachycena v choulostivých polohách a které pořídili v době společného soužití, poškozenou nutil k obnovení jejich vztahu a k rozchodu s jejím novým partnerem a k zaplacení finančních částek, přičemž část fotografií, na nichž je poškozená zachycena nahá, ukázal některým osobám, čímž v ní vyvolal vážnou obavu, že výhrůžky o plném zveřejnění uvedených fotografií a záznamů uskuteční. Trestní stíhání bylo podle §307 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. podmíněně zastaveno usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. 1 ZT 126/2015, které nabylo právní moci dne 18. 9. 2015. Zkušební doba byla stanovena na 18 měsíců a obviněnému byly uloženy povinnosti podle §307 odst. 4, 6 tr. ř.
Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku ze dne 21. 4. 2017, sp. zn. 1 ZT 126/2015, které nabylo právní moci dne 10. 5. 2017, bylo vysloveno, že se obviněný ve zkušební době podmíněného zastavení trestního stíhání osvědčil. Dne 16. 5. 2017 byl k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku podán návrh na zabrání shora uvedených věcí.
Krajský soud v Ostravě v napadeném usnesení správně připomněl, že obviněný nyní v řízení o zabrání věci zpochybnil, že by předmětných věcí bylo užito ke spáchání uvedených trestných činů, avšak ve své výpovědi obviněného v původním řízení výslovně uvedl, že všechny vyjmenované věci jsou jeho majetkem a použil je ke spáchání trestné činnosti, z níž je obviněn (č. l. 249 trestního spisu). Soudy tuto skutečnost dovodily nejen z této výpovědi obviněného, ale i z dalších důkazů. Důvodně poznamenaly, že úplné doznání obviněného je základním předpokladem podmíněného zastavení trestního stíhání. K tomu lze jen dodat, že de lege ferenda by bylo vhodné zvážit, zda by nebylo na místě, aby takovou podmínkou byl i výslovný relevantní souhlas obviněného se zabráním konkrétních věcí užitých nebo určených ke spáchání trestného činu, aby to neumožňovalo pachateli trestné činnosti po skončení zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání dodatečně si budovat novou obhajobu a prodlužovat řízení, což je v rozporu se smyslem institutu podmíněného zastavení trestního stíhání.
Také s dalšími námitkami obviněného se přesvědčivě vypořádaly soudy prvního a druhého stupně. Je možné jen připomenout naprostou irelevantnost námitek, že zajištěné fotografie a videozáznamy byly pořizovány se souhlasem poškozené, že i ona jimi částečně disponuje a že nebyly primárně pořizovány za účelem páchání trestné činnosti, i zjevnou neopodstatněnost námitky, že nebyly zabrány jen fotografie či videozáznamy, nýbrž jejich nosiče. Nejvyšší soud rovněž připomíná, že část věcí byla zabrána ne proto, že na nich byly uloženy zmíněné soubory, ale z toho důvodu, že jich bylo použito k vydírání poškozené.
Přisvědčit nebylo možno ani námitce nepřiměřenosti uloženého ochranného opatření ve smyslu §96 tr. zákoníku. Podle tohoto ustanovení ochranné opatření nelze uložit, není-li přiměřené povaze a závažnosti pachatelem spáchaného trestného činu a nebezpečí, které od pachatele v budoucnu hrozí pro zájmy chráněné trestním zákonem, jakož i osobě pachatele a jeho poměrům. Újma způsobená uloženým a vykonávaným ochranným opatřením nesmí být větší, než je nezbytné k dosažení jeho účelu. Tyto zákonné podmínky byly v daném případě splněny, což soudy – i v reakci na námitky obviněného – náležitě odůvodnily. Samotná skutečnost, že obviněný splnil zákonné podmínky pro podmíněné zastavení trestního stíhání a později pro osvědčení ve zkušební době, logicky nemůže představovat překážku uložení zabrání věci. I když se odhlédne od toho, že důkazy provedené v řízení o zabrání věci nasvědčují tomu, že po skončení zkušební doby obviněný stejnou trestnou činnost vůči poškozené opakoval, nelze hovořit o porušení zásady přiměřenosti, jestliže se vezme v úvahu závažnost, rozsah a doba páchání původní trestné činnosti, kterou obviněný doznal. Na tyto okolnosti výstižně poukázaly soudy nižších stupňů. Na odůvodnění jejich rozhodnutí lze odkázat, včetně závěru, že s ohledem na povahu trestné činnosti na jedné straně a rozsah a hodnotu zabíraných věcí na straně druhé nejde o disproporční zásah do vlastnických práv obviněného.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného R. G. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 6. 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Josef Mazák