ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.8.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 8/2018-68
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 7. února 2018 v neveřejném zasedání o dovolání obviněných M. F. , a R. M. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. 8 To 143/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 137/2012 takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují v části týkající se obviněného M. F. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. 8 To 143/2017, pokud jím zůstal nedotčen výrok o trestu propadnutí věci, a to nášivky státní vlajky Jordánska, a rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 12. 1. 2017, č. j. 13 T 137/2012-2053, ve výroku, kterým byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněnému M. F. uložen trest propadnutí věci, a to v bodě: g) nášivky státní vlajky Jordánska.
Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 12. 1. 2017, č. j. 13 T 137/2012-2053, byl obviněný M. F. uznán vinným v bodech 1) – 3) zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. b), c), d), e) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a kromě toho v bodě 1) i zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný R. M. byl uznán vinným v bodech 1) – 3) jako návodce zločinu vydírání podle §24 odst. 1 písm. b), §175 odst. 1, odst. 2 písm. b), c), d), e) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedené zločiny byl obviněný M. F. odsouzen podle §173 odst. 1, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zaražen do věznice s ostrahou a výrokem podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věcí vyjmenovaných v rozsudku. Obviněný R. M. byl za uvedený zločin a za sbíhající se zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, přečin vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku a zločin krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, kterými byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 10. 6. 2016, č. j. 2 T 14/2013-416, odsouzen podle §175 odst. 2, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na osm let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu uložený mu rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 10. 6. 2016, č. j. 2 T 14/2013-416 a rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 8. 4. 2013, č. j. 3 T 71/2012-226, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Výše uvedeným rozsudkem bylo rozhodnuto i o vině a trestu obviněného Z. Z.
Obviněný R. M. se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil uvedeného zločinu v podstatě tím, že v přesně nezjištěné době předcházející skutkům v bodech 1) – 3), obeznámil obviněného M. F. s údajnými problémy, které měl s poškozeným L. K., ty spočívaly v trestním oznámení ze strany poškozeného, v němž obviněný posléze figuroval jako jeden z obžalovaných ve věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 30/2010, jakož i v údajném dluhu 575 000 Kč, které měl poškozený obviněnému dlužit za ustájení koní s tím, že by ty peníze z něj potřeboval vymoci. Přitom obviněný R. M. věděl, že obviněný M. F. je bývalým příslušníkem pořádkové jednotky policie a jako takového jej využíval i pro řešení svých dalších problémů typu vymáhání pohledávek, vystěhovávání osob z bytu a podobně, přičemž musel být přinejmenším srozuměn s tím, že obviněný M. F. níže popsané jednání nebude provádět sám, ale za pomoci dalších osob, dále že k jeho spáchání použije prostředků posouditelných jako zbraň, jakož i to, že zapálením domu může být poškozenému způsobena značná škoda,
kdy na základě takto vzbuzeného rozhodnutí obviněný M. F.
v bodě 1) dne 9. 8. 2011 v době kolem 20:00 hod. vylákal pod nepravdivou záminkou poškozeného L. K. na opuštěné místo u obce L. n. J., kam poškozený přijel osobním automobilem, přičemž hned po vystoupení jej obviněný společně s dalšími nejméně dvěma neznámými pachateli srazili na zem, nastříkali mu do očí slzný plyn, spoutali jej lepící páskou a následně ho nutili k tomu, aby vyjmenoval komu dluží peníze, jinak mu vyřežou na čelo nápis „suka“, a poté, co poškozený řekl jméno obviněného R. M., tak mu sdělili, že to je to pravé jméno a aby mu proto vrátil všechny peníze, co mu dluží, dále že „se nemá montovat do věcí, do kterých mu nic není“, následně mu polili čelo neznámou pálivou tekutinou, přičemž pokračovali v dalších výhrůžkách s tím, že pokud dluhy nevrátí, tak mu vypálí dům, zlikvidují syna a dceru odtáhnou do „albánského bordelu“. Dále poškozeného zasáhli třemi ranami slabého výboje elektrického proudu a z tohoto místa v blízkosti poškozeného uskutečnili telefonický hovor, ve kterém poškozený v telefonu jednoznačně poznal hlas obviněného R. M., přičemž poškozenému odcizili mobilní telefon v hodnotě 700 Kč, zásobník plynové pistole v hodnotě 100 Kč a cestovní pas, kdy poté z místa všichni odjeli blíže neustanoveným vozidlem. Poškozenému se posléze podařilo uvolnit ruce spoutané páskou, z místa odjet a věc oznámit na Policii. Tímto jednáním způsobili poškozenému drobné oděrky na čele a škodu v celkové výši 800 Kč,
v bodě 2) dne 23. 8. 2011 v době kolem 03:15 hod. přijel obviněný blíže nezjištěným vozidlem do obce V. B., kdy toto zaparkoval před domem a pěšky šel k domu poškozeného L. K., kde do jeho poštovní schránky vhodil celkem 4 dopisní obálky s výhrůžnými texty adresované rodině poškozeného, a dále na vstupní dveře připevnil skleničku, do které vložil nefunkční ruční granát a druhý nefunkční ruční granát vhodil na balkon domu poškozeného,
v bodě 3) spolu s obviněným Z. Z. dne 18. 9. 2011 v době kolem 01:00 hod. po předchozí vzájemné domluvě odjeli z B. do obce V. B., kdy obviněný Z. Z. vozidlo řídil, projeli obcí V. B., vozidlo odstavili u obce, obviněný M. F. po vystoupení z vozidla zakryl registrační značku, oblékl si tmavé oblečení, předal obviněnému Z. Z. vysílačku ke vzájemné komunikaci a následně z místa odjel na jízdním kole s benzínem k domu poškozeného L. K., zde polil benzínem garážová vrata a vchodové dveře do domu a poté pomocí zápalné láhve, kterou vhodil na vchodové dveře domu je zapálil. Požár byl bezprostředně poté uhašen přítomnými příslušníky policie a nemohl se tak dál šířit do částí domu o celkové hodnotě 3 000 000 Kč, včetně movitých věcí. Obviněný Z. Z. přinejmenším srozuměný se spácháním uvedeného jednání dovezl obviněného M. F. na místo činu, byl s ním během činu prostřednictvím vysílačky v kontaktu, čekal na něj a také mu přislíbil odvoz z místa činu, ke kterému však nedošlo, neboť oba byli zadrženi příslušníky policie. Tímto jednáním způsobili poškozenému na domě škodu 6 700 Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli všichni tři obvinění a státní zástupce odvoláními, která Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. 6. 2017, č. j. 8 To 143/2017-2122, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný M. F. prostřednictvím svých obhájců dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. a), g), h) a l) tr. ř.
Obviněný zrekapituloval dosavadní průběh řízení, zopakoval svou obhajobu, kterou uplatnil již v dřívějších fázích trestního stíhání a obsáhle polemizoval s jednotlivými usvědčujícími důkazy a způsobem jejich hodnocení soudy. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. namítl, že rozhodnutím odvolacího soudu, který věc přikázal jinému senátu, došlo k odnětí věci zákonnému soudci a tedy k porušení základního práva zakotveného Listinou základních práv a svobod a narušení důvěry v nestrannost justice. V případě dovolacího důvodu podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl, že ve věci je extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a z nich zjištěným skutkovým stavem. Podle obviněného soud prvního stupně nesprávně hodnotil výpovědi svědků i další důkazy a zdůraznil, že ve věci není jediný přímý důkaz o jeho vině v bodech 1) a 2), kde jsou pouze pachové stopy, přičemž u těchto soudů logicky vysvětlil, jak se mohly na jednotlivé předměty dostat. Soud prvního stupně hodnotil důkazy na základě instrukce odvolacího soudu v neprospěch obviněného. K bodu 3) podle obviněného žádným z důkazů nebylo prokázáno, že by se útoku dopustil v úmyslu násilím přinutit poškozeného k zaplacení dluhů obviněnému M. Nemohl tedy naplnit objektivní ani subjektivní stránku zločinu vydírání. Z výroku o vině není ani zřejmé, že by skutek v bodě 3) navazoval nebo souvisel s body 1) a 2). Podle obviněného proto mělo být jeho jednání pod bodem 3) posouzeno jako poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Kromě toho podle obviněného soud nedostatečně odůvodnil odmítnutí důkazních návrhů, ačkoli tyto důkazy měly přinést nové skutečnosti v jeho prospěch. Následně se odvolací soud s námitkou stran opomenutých důkazů nevypořádal, čímž porušil právo obviněného na spravedlivý proces. V případě náhrady škody obviněný soudům vytkl, že rozhodly o přiznání nároku na náhradu nemajetkové újmy, ačkoli se poškození nepřipojili k trestnímu řízení se svými nároky včas, děti poškozeného neměly souhlas opatrovnického soudu, tento výrok soud řádně nezdůvodnil a ani neprovedl dostatečné dokazování. Přiznaná výše náhrady nemajetkové újmy je nepřiměřeně vysoká, a tedy je v rozporu se zákonem.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný namítl, že mu soud prvního stupně uložil trest propadnutí věci, který soud druhého stupně potvrdil, avšak tuto část svých rozhodnutí soudy nijak neodůvodnily, a to zvláště u věcí v bodech g), l), m) a n), přičemž věc v bodě g) obviněný nezískal trestným činem, neužil ji ke spáchání trestného činu a k tomu ani nebyla určena. Věci v bodech l), m) a n) propadly již dříve rozhodnutím v přestupkovém řízení, o těchto věcech tak bylo rozhodnuto dvakrát. Byl tedy vysloven trest propadnutí věcí, u nichž k tomu nebyly splněny zákonné podmínky. Trestní řízení trvalo téměř šest let a soudy obou stupňů k této skutečnosti nepřihlédly.
Závěrem obviněný M. F. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, stejně jako předchozí rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 3. 11. 2015, č. j. 8 To 143/2017-1861, kterým byla věc přikázána jinému senátu, a přikázal soudu prvního stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Usnesení soudu druhého stupně napadl dovoláním podaným prostřednictvím obhájce rovněž obviněný R. M. a opřel jej o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný namítl, že jeho vina nebyla prokázána bez důvodných pochybností a tím pádem je vadné i právní posouzení projednávaného skutku. Zrekapituloval dosavadní průběh trestního řízení a ztotožnil se se závěry původního senátu soudu prvního stupně. Tím, že soud druhého stupně nařídil projednání a rozhodnutí věci v jiném senátě, došlo k odnětí věci zákonnému soudci. Při hodnocení skutkového děje a jeho právním posouzení soud druhého stupně vycházel z nejnepříznivější varianty pro obviněného, což je v rozporu se zásadou in dubio pro reo.
Závěrem obviněný R. M. navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení soudu druhého stupně zrušil a přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněných vyjádřil. K dovolání obviněného M. F. uvedl, že se neztotožňuje s jeho námitkami stran odnětí zákonnému soudci, ačkoli jsou podřaditelné pod jím uplatněný dovolací důvod. Zdůraznil, že postup odvolacího soudu, kterým věc přikázal jinému senátu soudu prvního stupně, byl správný a byl opodstatněn pochybeními soudu prvního stupně při hodnocení důkazů. Státní zástupce se neztotožnil ani s námitkami obviněného proti skutkovým zjištěním soudů, provedenému hodnocení důkazů a tvrzenému opomenutí důkazů, přičemž zdůraznil, že tyto námitky neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu. Na straně druhé se však ztotožnil s dovoláním obviněného v otázce zákonnosti uloženého trestu propadnutí věci. Uvedl, že z rozhodnutí soudů skutečně nelze dovodit vztah nášivky vlajky Jordánského království k projednávané trestné činnosti. Stejně tak lze podle státního zástupce přisvědčit námitkám ohledně propadnutí věcí, o kterých bylo již rozhodnuto v přestupkovém řízení, pokud o těchto skutečně rozhodnuto bylo. S výhradami obviněného proti výroku o trestu odnětí svobody, se nelze ztotožnit, neboť soudy k délce řízení přihlédly a trest byl, i přes závažnost trestné činnosti, uložen v dolní polovině zákonné trestní sazby. Nelze přisvědčit ani námitkám obviněného proti výroku o náhradě škody. Mezníkem pro uplatnění náhrady škody je až zahájení dokazování před soudem v novém složení senátu a nároky poškozených proto byly uplatněny včas. Kromě toho byli všichni poškození zletilí a není tedy zřejmé, v čem by měl spočívat souhlas opatrovnického soudu. Výrok o náhradě škody lze pokládat za dostatečně odůvodněný odvolacím soudem a výši přiznaného odškodnění za správně vyměřenou.
K dovolání obviněného R. M. státní zástupce uvedl, že jeho námitky jsou formulovány jako prosté výhrady proti skutkovým zjištěním. Obsahově pak dovodil, že obviněný rovněž namítl porušení zákazu odnětí zákonnému soudci, avšak neuplatnil ji pod příslušným dovolacím důvodem a s odkazem na své vyjádření k dovolání obviněného M. F. považuje státní zástupce tuto námitku za zjevně neopodstatněnou. Ostatní námitky obviněného pak směřují pouze k přehodnocení skutkových zjištění soudů, aniž by z nich byla patrná existence tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění z nich učiněnými. Tyto námitky tak neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu. Zároveň připomněl, že obviněnému R. M. nesvědčí ani dobrodiní v souvislosti s vadou výroku o trestu propadnutí věci.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. M. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. K dovolání obviněného M. F. státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v rámci neveřejného zasedání částečně zrušil usnesení odvolacího soudu, a to v rozsahu, v jakém bylo zamítnuto odvolání obviněného M. F. proti výroku o propadnutí věci v položkách pod písm. g), l), m) a n) z rozsudku soudu prvního stupně, a dále v těchto bodech částečně zrušil i rozsudek soudu prvního stupně, a dále aby zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené části obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud zjistil, že v případě dovolání obviněného M. F. nejsou dány podmínky pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání obviněného je důvodné. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného R. M. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Obvinění ve svých dovoláních uplatnili dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a), g), h) a l) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je dán tehdy, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Obviněný M. F. k tomuto dovolacímu důvodu namítl, že byl odňat svému zákonnému soudci na základě přikázání věci jinému senátu soudu prvního stupně. Tato námitka však uplatněný dovolací důvod nenaplňuje. Je namístě rovněž zdůraznit, že obviněný svému zákonnému soudci odňat nebyl, neboť odvolací soud ve svém rozhodnutí řádně a dostatečně objasnil, z jakých důvodů zvolil postup podle §262 tr. ř., tedy proč přikázal věc k projednání jinému senátu soudu prvního stupně (str. 8-10 usnesení odvolacího soudu ze dne 3. 11. 2015, č. j. 8 To 456/2015-1861) a Nejvyšší soud se s tímto postupem ztotožnil.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Souhrnně námitky obviněných proti způsobu jakým soudy hodnotily znalecký posudek stran pachových stop, případně i další důkazy, stejně jako námitky proti nedostatečně provedenému dokazování, nelze s ohledem na výše uvedené podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod žádný jiný dovolací důvod. Kromě toho je na místě poznamenat, že v hodnocení důkazů soudy prvního a druhého stupně nelze shledat žádné rozpory, natož extrémní, neboť zcela v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. byly provedeny veškeré důkazy potřebné pro meritorní rozhodnutí a následně je podle §2 odst. 6 tr. ř. soudy pečlivě hodnotily jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněných byla spolehlivě vyvrácena výpověďmi poškozeného L. K., svědků J. P. a V. P., pachovými stopami, znaleckým posudkem JUDr. Martina Kloubka z odvětví kriminalistické odorologie a odposlechy telefonních hovorů. K námitkám stran rozsahu dokazování je namístě rovněž připomenout, že se soudy obou stupňů řádně vypořádaly s důkazními návrhy obhajoby (str. 17 rozsudku soudu prvního stupně a str. str. 4 usnesení odvolacího soudu). Protože Nejvyšší soud ve věci neshledal žádný, natož extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními soudů, ani jiné porušení práva na spravedlivý proces, není důvod k zásahu Nejvyššího soudu do zjištěného skutkového stavu.
Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by bylo možné podřadit námitku, že bylo obviněným odepřeno právo na zákonného soudce, čímž mělo být zasaženo do jejich základních práv, ovšem v případě, pokud by Nejvyšší soud shledal, že tato práva skutečně byla porušena. Odvolací soud ve svém usnesení ze dne 3. 11. 2015, č. j. 8 To 456/2015-186, shledal nutným postup podle §262 tr. ř., protože měl pochybnosti o nepodjatosti senátu soudu prvního stupně poté, co tento opakovaně pochybil při provádění důkazů a také nerespektoval právní názor vyslovený v předchozím rozhodnutí soudu druhého stupně. Důvody pro postup podle §262 tr. ř. přitom odvolací soud řádně odůvodnil, Nejvyšší soud se s tímto odůvodněním ztotožnil a pro stručnost lze na něj odkázat (str. 8-10 usnesení odvolacího soudu ze dne 3. 11. 2015, č. j. 8 To 456/2015-1861). Protože Nejvyšší soud neshledal porušení zásady práva na zákonného soudce a na spravedlivý proces, nemůže tato námitka obviněných naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Další námitku obviněného M. F. týkající se výroku o náhradě nemajetkové újmy, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že poškození se připojili s nárokem na náhradu nemajetkové újmy pozdě, že soudy neprovedly dokazování stran dopadů skutků na poškozené a její výši tak určily v rozporu se zákonem. Na tomto místě je nutné uvést, že všichni čtyři poškození se připojili řádně a včas, přičemž s totožnou námitkou obviněného se podrobně vypořádal odvolací soud (str. 8 usnesení odvolacího soudu) a Nejvyšší soud pro stručnost na tam uvedené odkazuje. Ani námitka obviněného, že děti poškozeného neměly souhlas opatrovnického soudu, není jakkoli relevantní. Tyto byly plnoleté již v době spáchání skutku, a tedy i v době trestního řízení, a proto nebyl souhlas opatrovnického soudu nutný. Nelze přisvědčit ani námitce obviněného, že soudy neprovedly dokazování k určení dopadů skutků do sféry poškozených a tedy k určení výše nemajetkové újmy. Poškozený L. K. byl vyslechnut i k tomu, jak na něj a jeho rodinu celá situace působila a soud tuto výpověď správně vyhodnotil a určení výše nemajetkové újmy řádně odůvodnil (str. 21-22 rozsudku soudu prvního stupně), přičemž s obdobnou námitkou obviněného se vypořádal již odvolací soud (str. 8-9 usnesení odvolacího soudu). Vzhledem k závažnosti útoků, které obviněný vůči poškozeným úmyslně vedl a jejich postupnou gradaci i s ohledem na dopady těchto útoků do psychické sféry poškozených, považuje Nejvyšší soud přiznanou výši nemajetkové újmy za adekvátní a námitku obviněného shledal zjevně neopodstatněnou.
Také námitka obviněného M. F. stran délky řízení a absence kompenzace uložením mírnějšího trestu naplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2013, sp. zn. 3 Tdo 291/2013). Obviněný M. F. namítl, že soud prvního stupně ve svém rozsudku nerozvedl, jak se délka řízení odrazila ve výši uloženého trestu a pravděpodobně délku řízení ani nezohlednil. K této námitce obviněného je namístě připomenout, že soud prvního stupně při úvahách o výši trestu přihlédl k době, která uplynula od spáchání zločinu (str. 20 rozsudku soudu prvního stupně) a odvolací soud tuto skutečnost potvrdil (str. 7 usnesení soudu druhého stupně). Soudy při úvahách o trestu tedy zohlednily i délku trestního řízení. Tato námitka obviněného je tak zjevně neopodstatněná.
Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit též námitku obviněného M. F. stran absence objektivní a subjektivní stránky zločinu vydírání, přičemž v této souvislosti namítl, že jeho jednání mělo být posouzeno pouze jako přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný tuto námitku vznesl s poukazem na to, že ve skutku v bodě 3) není uvedeno, že by tento čin spáchal za účelem přinutit poškozeného, aby zaplatil své dluhy vůči obviněnému R. M., případně že by tento skutek navazoval na skutky v bodech 1) a 2). K této námitce obviněného je nutné zdůraznit, že soud prvního stupně uvedl body 1) – 3) ve skutkové větě návětím, ze kterého jasně vyplývá, že skutky v bodech 1) – 3) na sebe vzájemně navazují a byly postupnou gradací nátlaku na poškozeného, přičemž rozhodnutí tyto činy spáchat v obviněném M. F. vzbudil právě obviněný R. M. a obviněný M. F. tak naplnil subjektivní i objektivní stránku skutkové podstaty zločinu vydírání. Na základě uvedeného proto Nejvyšší soud shledal i tuto námitku obviněného zjevně neopodstatněnou.
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Obviněný M. F. pod tímto dovolacím důvodem brojil proti výroku o trestu propadnutí věcí podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. K této námitce obviněný uvedl, že v případě nášivky státní vlajky Jordánska (v rozsudku i dovolání nesprávně označeno jako vlajka Jordánské republiky) soudy nezdůvodnily, proč bylo namístě vyslovit trest propadnutí věci, zda ji měl obviněný získat jako odměnu za trestný čin nebo ji měl nabýt za věc, kterou získal jako odměnu. Obdobně tomu je i v případě taktické svítilny s laserovým zaměřovačem Streamlight M6 TLI, u které soudy neodůvodnily, proč bylo rozhodnuto o jejím propadnutí a kromě toho o propadnutí též třinácti nábojů ráže 9 mm Makarov a jedenácti nábojů ráže .45 AUTO, soudy rozhodly, ačkoliv o těchto bylo již pravomocně rozhodnuto usnesením Magistrátu města Brna ze dne 28. 8. 2014, č. j. MMB/0321426/2014 a vyslovení trestu propadnutí věci tak bránila překážka věci rozhodnuté.
Nejvyšší soud shledal, že je namístě této námitce obviněného částečně přisvědčit. Soud prvního stupně ve svém odůvodnění jen stručně uvedl, že „je třeba nechat propadnout věci, které byly určeny k páchání trestné činnosti obžalovaným F.“ (str. 20 rozsudku soudu prvního stupně). Soud druhého stupně pak pouze doplnil, že uložení trestu propadnutí věcí, jichž bylo užito ke spáchání trestné činnosti, bylo zcela na místě (str. 7 usnesení odvolacího soudu). Přestože lze takto stručné odůvodnění akceptovat v případě věcí, jejichž použití k trestné činnosti vyplývá přímo ze skutkové věty a z odůvodnění rozsudku, v případě nášivky státní vlajky Jordánska tomu tak není a Nejvyšší soud musel v této části týkající se obviněného M. F. zrušit usnesení soudu druhého stupně, pokud jím zůstal nedotčen výrok o trestu propadnutí věci, a to nášivky státní vlajky Jordánska, a dále rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, kterým byl obviněnému M. F. uložen trest propadnutí věci, a to nášivky státní vlajky Jordánska. Nelze však přisvědčit další námitce obviněného, že v případě propadnutí věcí (nábojů Makarov, AUTO a taktické svítilny), o kterých předtím již rozhodl Magistrát města Brna v rámci přestupkového řízení, existovala překážka věci rozhodnuté, přičemž ve vztahu k těmto věcem ničeho jiného nenamítal. Nejvyšší soud si od Magistrátu města Brna vyžádal předmětné usnesení ze dne 28. 8. 2014, č. j. MMB/0321426/2014. Z tohoto usnesení však vyplývá, že přestupkové řízení o ochranném opatření ve formě zabrání věci bylo zastaveno, neboť uplynula dvouletá lhůta od jednání majícího znaky přestupku a z toho důvodu nelze již o zabrání věci rozhodnout. Toto rozhodnutí tak nezakládá překážku věci rozhodnuté, neboť oproti tvrzení obviněného, o těchto věcech nebylo rozhodnuto. Vzhledem k tomu, že námitka obviněného stran výroku o trestu propadnutí věci byla shledána částečně důvodnou, a to týkající se bodu g) nášivky státní vlajky Jordánska, Nejvyšší soud tuto část zrušil, jak je shora uvedeno. V dalším nakládání s nášivkou státní vlajky Jordánska nejspíš přichází v úvahu postup podle §80 tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §256b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento dovolací důvod uplatnil pouze obviněný M. F. a vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud shledal jeho dovolání důvodným podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je namístě konstatovat, že podané dovolání bylo uplatněno právně relevantně i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Na základě výše uvedeného Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil z podnětu dovolání obviněného M. F. v části týkající se tohoto obviněného usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. 8 To 143/2017, pokud jím zůstal nedotčen výrok o trestu propadnutí věci, a to nášivky státní vlajky Jordánska, a rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 12. 1. 2017, č. j. 13 T 137/2012-2053, ve výroku, kterým byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to v bodě g) nášivky státní vlajky Jordánska, jakož i další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dovolání obviněného R. M. Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. února 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.