ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.94.2018.1
sp. zn. 7 Tdo 94/2018-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 21. 2. 2018 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného M. H., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 12. 6. 2017, sp. zn. 14 To 100/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 2 T 56/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. 2 T 56/2016, byl obviněný M. H. uznán vinným přečinem vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci podle §324 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle §324 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na osm měsíců s tím, že výkon trestu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na dvě léta. Výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.
Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Písku v podstatě v tom, že obviněný dne 3. 9. 2015 v M., okr. P., v rozhovoru s reportérem České televize při natáčení reportáže „Nebezpečná hra na vojáky“, ve které vystupoval jednak jako člen iniciativy „Českoslovenští vojáci v záloze proti válce plánované velením NATO“ a jednak jako rotmistr v záloze a velitel druhé pěší roty Jana Žižky z Trocnova a Kalicha, prohlásil, že „my samozřejmě pod vlajkou NATO do žádné války nepůjdeme a jsme připraveni se vůči státu takovýmto opatřením aktivně bránit“, dále zmínil citát spisovatele Ernesta Hemingwaye, že „lid by měl v první den války postřílet svoji vládu“, a pak uvedl „a tohle politikům vzkazuji, že jestli nás do tohodletoho dovedou, první se bude střílet ve Strakově akademii a v Parlamentu, ať si to uvědomějí“. Podle dalších zjištění uvedených ve výroku o vině obviněný učinil citovaná prohlášení s vědomím, že budou součástí reportáže, která bude vysílána v České televizi, což se stalo dne 12. 10. 2015.
O odvoláních, která podali obviněný proti výroku o vině a trestu a poškození proti výroku o náhradě škody, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 12. 6. 2017, sp. zn. 14 To 100/2017. Z podnětu odvolání obviněného byl rozsudek Okresního soudu v Písku podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. v celém rozsahu zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby, přičemž výrokem podle §229 odst. 3 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody. Odvolání poškozených byla podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře odůvodnil své rozhodnutí v podstatě tím, že ze strany obviněného šlo o naléhavý protiválečný apel vyjádřený nadsázkou, která nebyla míněna vážně, nebyla způsobilá vyvolat obavu a nemohla mít vliv na zákonodárnou ani výkonnou moc.
Nejvyšší státní zástupce podal v neprospěch obviněného v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře. Zprošťující výrok napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vyjádřil názor, že Okresní soud v Písku správně posoudil skutek jako přečin vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci podle §324 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a že naopak Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře pochybil, pokud v posuzovaném skutku nespatřoval znaky přečinu podle uvedeného ustanovení. V této spojitosti nejvyšší státní zástupce zdůraznil, že obviněný pro případ jakékoli války vedené v návaznosti na členství České republiky v NATO hrozil, že by bylo nutné použít střelnou zbraň proti členům Parlamentu a vlády jako osobám, které by se musely podílet na realizaci závazků České republiky. Nejvyšší státní zástupce to interpretoval jako výhrůžku, jejímž cílem je působit na státní orgány tak, aby pro určitý případ deformovaly výkon své pravomoci, resp. vykonaly ji jinak. Zdůraznil, že k naplnění znaků uvedeného přečinu není nutné, aby pachatel měl úmysl výhrůžku splnit a aby výhrůžka vyvolala obavu (viz č. 37/1995 Sb. rozh. tr.). Dovoláním se nejvyšší státní zástupce domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Obviněný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Přečinu vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci podle §324 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinému vyhrožuje usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením značné škody v úmyslu působit na výkon pravomoci orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jiného orgánu veřejné moci.
Posuzované slovní výroky obviněného byly vzhledem k jejich celkovému kontextu krajně vyhraněným vyjádřením protiválečného postoje. Odkaz na citát spisovatele Ernesta Hemingwaye, který sám měl povahu nadsázky, byl doplněn výhrůžným prohlášením obviněného na adresu vlády a Parlamentu pro případ, že by tyto orgány veřejné moci v rámci závazků vyplývajících z členství v NATO rozhodly o účasti České republiky ve válce. Toto prohlášení evidentně mělo povahu stejné nadsázky jako zmíněný citát, na který navazovalo.
Samotný doslovný obsah prohlášení obviněného odpovídal zákonnému znaku, podle něhož pachatel „jinému vyhrožuje usmrcením nebo ublížením na zdraví“. Šlo o výhrůžku, která směřovala vůči členům vlády a Parlamentu a obecně vzato souvisela s jejich pravomocí. Z hlediska znaků uvažovaného přečinu není nutné, aby pachatel myslel své výhrůžky vážně v tom smyslu, že by je chtěl uskutečnit, a není ani nutné, aby výhrůžky pachatele vzbudily skutečnou obavu. Nicméně musí jít o výhrůžky, které jsou alespoň způsobilé obavu vyvolat. Z toho pak musí vyplývat způsobilost výhrůžek ovlivnit výkon pravomoci orgánu veřejné moci, v daném případě výkon pravomoci vlády a Parlamentu.
Přečin vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci podle §324 tr. zákoníku je z hlediska systematiky trestního zákoníku zařazen mezi trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných (hlava X zvláštní části trestního zákoníku) a spadá mezi trestné činy proti výkonu pravomoci orgánu veřejné moci a úřední osoby (díl 1 hlavy X zvláštní části trestního zákoníku). Jde tedy o trestný čin, jehož objektem je zájem na řádném, nerušeném a zákonném výkonu pravomoci orgánu veřejné moci. Ustanovení §324 tr. zákoníku poskytuje ochranu výkonu pravomoci, nikoli samotné pravomoci abstraktně. Z toho vyplývá, že jednání pachatele, má-li naplnit znaky uvedené v §324 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, musí mít nějaký byť třeba jen zprostředkovaný či nepřímý vztah k výkonu pravomoci, tedy k takové pravomoci, která má být za daných okolností reálně vykonávána a jejíž výkon má být za daných okolností reálně ovlivněn jednáním pachatele. V posuzovaném případě se ovšem o nic takového nejednalo. Výhrůžné výroky obviněného byly proneseny za okolností, kdy žádné otázky týkající se vyhlášení válečného stavu (čl. 43 odst. 1 Ústavy) či vstupu České republiky a její armády do války ve spojitosti s členstvím v NATO vůbec nebyly aktuální, neřešily se, nebyly předmětem jednání či snad dokonce rozhodování vlády a Parlamentu a představovaly naprosto abstraktní a od reality odtržené téma. Nešlo tedy o to, že by naznačené otázky skutečně byly předmětem jednání a rozhodování vlády či Parlamentu a že by se obviněný snažil takové jednání a z něho vzešlé rozhodnutí ovlivnit pronášenými výhrůžkami. Nedostatek reálného výkonu pravomoci, který by měl být posuzovaným jednáním obviněného ovlivněn, a z toho vyplývající nedostatek reálné způsobilosti vyvolat obavu z pronesených výhrůžek brání tomu, aby jednání obviněného mohlo být posouzeno jako přečin vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci podle §324 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře tudíž rozhodl správně, pokud po zrušení rozsudku Okresního soudu v Písku zprostil obviněného obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř., tj. z důvodu, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře evidentně není rozhodnutím spočívajícím na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání nejvyššího státního zástupce podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. února 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu