ECLI:CZ:NS:2018:7.TZ.5.2018.1
sp. zn. 7 Tz 5/2018-28
ROZSUDEK
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Hrachovce a soudců JUDr. Petra Angyalossy, Ph. D., a JUDr. Josefa Mazáka projednal ve veřejném zasedání dne 11. dubna 2018 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného L. B. , proti pravomocnému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 7 T 94/2013, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř., §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 7 T 94/2013,
byl porušen zákon
v ustanoveních §2 odst. 9 tr. ř., §314a odst. 1 tr. ř., §330 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného L. B.
Toto usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 se zrušuje . Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 2 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 7 T 94/2013, bylo rozhodnuto, že podle §86 odst. 1 tr. zákoníku obviněný L. B. vykoná souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, který mu byl uložen pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 7 T 94/2013, a jehož výkon byl tímto rozsudkem podmíněně odložen při současném stanovení zkušební doby v trvání tří let a vyslovení dohledu nad obviněným. Zároveň bylo rozhodnuto, že obviněný se pro výkon trestu odnětí svobody zařazuje do věznice s dozorem. Usnesení nabylo právní moci dne 26. 7. 2016.
Ministr spravedlnosti podal dne 21. 2. 2018 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2. Namítl, že usnesením rozhodla samosoudkyně, ačkoli správně měl rozhodnout senát. V tom spatřoval porušení zákona v ustanoveních §2 odst. 9 tr. ř., §315 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil vytýkané porušení zákona, aby zrušil napadené usnesení, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 2 věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen.
Napadeným usnesením Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl ve věci, v níž byl obviněný pravomocně uznán vinným zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku, a to rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 7 T 94/2013, jímž rozhodl senát. Na tento trestný čin zákon stanoví trestní sazbu odnětí svobody od dvou let do šesti let (§216 odst. 3 tr. zákoníku). Z toho vyplývají důsledky týkající se obsazení soudu, který činí rozhodnutí i v trestním řízení následujícím po právní moci rozsudku.
Podle §2 odst. 9 tr. ř. v trestním řízení před soudem rozhoduje senát nebo samosoudce, přičemž předseda senátu nebo samosoudce rozhodují sami jen tam, kde to zákon výslovně stanoví. Podle §314a odst. 1 tr. ř. samosoudce koná řízení o trestných činech, na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let.
S ohledem na to, že v posuzované věci jde o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, nemůže řízení konat samosoudce. K tomu je třeba dodat, že z hlediska otázky, zda v trestním řízení rozhoduje senát nebo samosoudce, je podstatné, jakou sazbu odnětí svobody stanoví zákon, a nikoli to, v jaké výměře byl trest odnětí svobody v dané věci uložen rozsudkem. Okolnost, že obviněnému L. B. byl uložen trest odnětí svobody na dvě léta, nic nemění na tom, že řízení následující po právní moci rozsudku nemohl konat samosoudce podle §314a odst. 1 tr. ř.
Podle §330 odst. 1 tr. ř. o tom, zda se podmíněně odsouzený osvědčil nebo zda se nařídí výkon podmíněně odloženého trestu, rozhodne soud ve veřejném zasedání.
Ze zákonné dikce „rozhodne soud“, jak je uvedena v ustanovení §330 odst. 1 tr. ř., je zřejmé, že obsazení soudu z hlediska otázky, zda rozhoduje senát nebo samosoudce, se řídí ustanoveními §2 odst. 9 tr. ř., §314a odst. 1 tr. ř. Jestliže je v posuzované věci s ohledem na tato ustanovení vyloučeno, aby v řízení rozhodoval samosoudce, platí to i pro rozhodování podle §330 odst. 1 tr. ř. Lze jen poznamenat, že předseda senátu sám může podle §330 odst. 4 tr. ř. učinit rozhodnutí, že se podmíněně odsouzený osvědčil, souhlasí-li s takovým rozhodnutím státní zástupce. Z ustanovení §330 odst. 4 tr. ř. je nutno ve vztahu k posuzované věci dovodit, že má-li být rozhodnuto, že se nařídí výkon podmíněně odloženého trestu, musí takové rozhodnutí učinit senát a nemůže ho učinit předseda senátu.
Pokud bylo v přezkoumávané věci napadeným usnesením rozhodnuto, že se vykoná podmíněně odložený trest odnětí svobody, a pokud takto rozhodla samosoudkyně, a nikoli senát, byl tím porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 9 tr. ř., §314a odst. 1 tr. ř., §330 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil zjištěné porušení zákona, podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 2, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Namítané porušení zákona v ustanovení §315 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud nevyslovil. Podle tohoto ustanovení rozhodnutí souvisící s výkonem trestů a ochranných opatření činí, není-li dále stanoveno něco jiného, soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni. Toto ustanovení nebylo porušeno. Jde o ustanovení, které upravuje příslušnost soudu, zatímco podstatou porušení zákona v přezkoumávané věci bylo porušení ustanovení upravujících obsazení soudu. Obvodní soud pro Prahu 2 napadeným usnesením rozhodl jako soud, který byl věcně i místně příslušný, avšak byl nesprávně obsazen, neboť místo senátu rozhodla samosoudkyně.
Nad rámec rozhodnutí, které je obsahem výroku tohoto rozsudku, pokládá Nejvyšší soud za nutné upozornit, že usnesení, které neobsahuje odůvodnění, může Obvodní soud pro Prahu 2 vyhotovit jen při splnění všech podmínek stanovených v §136 odst. 3 tr. ř. Tak tomu ve vztahu k napadenému usnesení nebylo, protože obviněný se po vyhlášení usnesení ve veřejném zasedání nevzdal stížnosti a neprohlásil, že netrvá na písemném odůvodnění.
Nejvyšší soud rozhodl o stížnosti pro porušení zákona za situace, kdy proti usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájkyně jako řádný opravný prostředek stížnost, která byla datována dnem 3. 8. 2016 a téhož dne byla dodána do datové schránky Obvodního soudu pro Prahu 2, avšak nebylo o ní nijak rozhodnuto. Stížnost byla evidentně podána po lhůtě stanovené v §143 odst. 1 tr. ř., takže její podání nemělo vliv na právní moc usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2. Nedostatek rozhodnutí o stížnosti nebránil tomu, aby Nejvyšší soud rozhodl o stížnosti pro porušení zákona podané proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. dubna 2018
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu