ECLI:CZ:NS:2018:8.TDO.110.2018.1
sp. zn. 8 Tdo 110/2018-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 2. 2018 o dovolání obviněného mladistvého XXXXX * ) , proti usnesení Krajského soudu v Plzni, soudu pro mládež, ze dne 19. 10. 2017, sp. zn. 7 Tmo 36/2017, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově, soudu pro mládež, pod sp. zn. 24 Tm 1/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého XXXXX * ) odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově, soudu pro mládež, ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. 24 Tm 1/2017, byl obviněný mladistvý XXXXX * ) (dále jen „mladistvý“) uznán vinným proviněním vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, za což mu bylo podle §175 odst. 1 tr. zákoníku za použití §31 odst. 2 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. s. m.“), uloženo trestní opatření odnětí svobody nepodmíněné v trvání čtyř měsíců. Podle §31 odst. 4 z. s. m. bylo rozhodnuto, že mladistvý vykoná toto trestní opatření odděleně od ostatních odsouzených ve věznicích nebo ve zvláštních odděleních pro mladistvé.
2. Proti označenému rozsudku podal mladistvý odvolání směřující proti výrokům o vině i trestu. Usnesením Krajského soudu v Plzni, soudu pro mládež, ze dne 19. 10. 2017, sp. zn. 7 Tmo 36/2017, bylo odvolání mladistvého podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se mladistvý provinění vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku dopustil tím, že společně s nezletilým YYYYY * ) v Ch., okr. S., dne 29. 10. 2016 v odpoledních hodinách v době od 15:00 hod. v úmyslu získat finanční prostředky pro svoji potřebu oslovili v ulici J. v prostoru tzv. pyramidy nezletilého QQQQQ * ), a ZZZZZ * ), s tím, zda mají nějaké peníze, kdy poškození nezletilí odvětili, že peníze nemají, načež jim mladistvý XXXXX * ) s nezletilým YYYYY * ) řekli, že peníze musí sehnat a že mají přijít za půl hodiny k tzv. minimarketu a donést 50 Kč, kdy nezletilý YYYYY * ) zdůraznil jejich požadavek výhružkou slovy „jestli ty peníze nepřinesete, tak končíte“, kdy poté se v požadovaný čas poškození nezletilí ze strachu dostavili do ulice B. N. k tzv. minimarketu, kde jim mladistvý XXXXX * ) s nezletilým YYYYY * ) řekli, ať je následují do parku u kulturního domu K., kde v prostoru u kašny opětovně požadovali po nezletilých poškozených peníze, a poté, co poškození nezletilí odvětili, že peníze opět nemají, po nich požadovali navýšené finanční prostředky ve výši 100 Kč, 150 Kč a nakonec 200 Kč s tím, že je to „pokuta“, a dále jim sdělili, že je nezajímá, že peníze nemají, že si je mají sehnat jakýmkoli způsobem a že je mají přinést v 17:30 hod. k tzv. večerce v ulici R., kdy nezletilý YYYYY * ) opět zdůraznil jejich požadavek výhružkou slovy „jak ty peníze nepřinesete, tak vás zbijeme“, načež se mladistvý XXXXX * ) poškozených zeptal, zda mají strach, a když odvětili, že ano, tak jim řekl, že mu nestojí za to, aby mlátil „malý kluky“, a poté jim řekl, že mohou odejít, přičemž poškození ze strachu před pokračováním v jednání ze strany mladistvého a nezletilého a ze strachu z fyzického napadení vše ohlásili na Policii ČR, kdy následně byl na požadovaném místě poté zadržen zde čekající mladistvý XXXXX * ).
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Plzni, soudu pro mládež, ze dne 19. 10. 2017, sp. zn. 7 Tmo 36/2017, podal mladistvý prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a namítl, že Okresní soud v Sokolově se dopustil hodnocení důkazů odporujícího formální logice, a proto nemohl být odvolací soud vázán hodnocením důkazů soudem nalézacím ve smyslu §263 odst. 7 tr. ř.
5. Dovolatel měl za to, že se nalézací soud dopustil pochybení, když hodnotil jednání „obou pachatelů“ jako agresivní. Nezletilého YYYYY*) soud hodnotil jako agresivnějšího, přestože jeho velice drobná postava ve spojení s výhružkami použití násilí musely působit na poškozené, kteří jej mnohem převyšovali, spíše komicky, a to nehledě na chování mladistvého XXXXX*) , který poškozené ujišťoval, že se nemusejí bát, že malé kluky nebije, čímž musel zcela eliminovat agresivitu nezletilého YYYYY*) Podle mladistvého jeho fyzická konstituce logicky působila na poškozené k potlačení strachu a nikoli naopak, jak nelogicky vyhodnotil soud. Poškození sice uvedli, že se mladistvého báli i přes jeho ujištění, soud však měl na toto ujištění reagovat při hodnocení důkazů. Soud v rozporu s formální logikou vyhodnotil strach poškozených jako důvodný.
6. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Plzni, soudu pro mládež, ze dne 19. 10. 2017, sp. zn. 7 Tmo 36/2017, zrušil a věc mu přikázal k novému projednání.
7. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že Nejvyšší státní zastupitelství nevyužívá svého práva a nebude se k dovolání mladistvého věcně vyjadřovat.
III. Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud, soud pro mládež, jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání mladistvého bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
9. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
10. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
11. Nejvyšší soud připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
12. Z obsahu dovolání mladistvého vyplývá, že uplatnil pouze námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, která učinil soud prvního stupně a z nichž vycházel v napadeném usnesení i odvolací soud. Mladistvý namítl, že soudy obou stupňů pochybily při hodnocení důkazů, vyvodily-li, že společně s nezletilým YYYYY*) jednali agresivně a že i on v poškozených vyvolal strach. Je zjevné, že dovolatel vytkl výlučně vady skutkové, jež nelze z již vyložených důvodů subsumovat pod deklarovaný dovolací důvod. Dovolací soud však v konkrétní věci neshledal ani pochybení podřaditelná pod výše zmíněné vady znamenající porušení zásad spravedlivého procesu. V posuzovaném případě není dán žádný, už vůbec ne extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Mladistvý je z jednání popsaného ve skutkové větě výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu usvědčován především výpověďmi poškozených QQQQQ * ) a ZZZZZ * ), doplňovaných též výpověďmi L. I. a J. V., matek poškozených. Výpovědi poškozených spolu korespondují, vyplývá z nich, že měli ze společně jednajících mladistvého i nezletilého strach, protože se oba chovali agresivně (třebaže nezletilý se projevoval agresivněji, mladistvý byl fyzicky zdatnější). To byl také důvod, proč se raději podvolili jejich požadavkům na opakovaná setkání. Pro úplnost lze dodat, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (str. 3 až 6 rozsudku nalézacího soudu, str. 2, 3 usnesení odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Soud nalézací se na str. 6 rozsudku velice podrobně zabýval úvahami při hodnocení strachu poškozených z mladistvého, přičemž nelze souhlasit s mladistvým, když namítal, že toto hodnocení je v rozporu s formální logikou. Odvolací soud označil závěry soudu prvního stupně za správné. Sám zdůraznil, že mladistvý i nezletilý jednali ve shodě v úmyslu získat od poškozených finanční prostředky, za podstatné označil, že oba poškození vnímali jejich jednání jako společné. Za situace, kdy poškozený QQQQQ * ) již měl nepříjemnou zkušenost s mladistvým z předchozího dne, byly obavy poškozených odůvodněné. Soudy obou stupňů hodnotily důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a v odůvodnění rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou mladistvého a proč jí neuvěřily. Nutno zdůraznit, že není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení pravidla in dubio pro reo či obecně zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
13 . Je evidentní, že ačkoli obviněný mladistvý v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jimiž se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se provinění vydírání nedopustil. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Vady, které napadenému usnesení a předcházejícímu řízení dovolatel vytkl, mají tudíž v celém rozsahu povahu vad skutkových, nikoliv hmotněprávních. Ty však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř.
14. Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 2. 2018
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb. a č. 45/2013 Sb.