ECLI:CZ:NS:2018:8.TDO.361.2018.1
sp. zn. 8 Tdo 361/2018-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. dubna 2018 o dovolání obviněného J. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 14 To 221/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 2 T 82/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 16. 8. 2016, sp. zn. 2 T 82/2016, rozhodl tak, že podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušil výrok o vině, trestu, i další výroky rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 29. 2. 2016, sp. zn. 2 T 163/2015, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 10 To 134/2016, a dále ty, které mají ve zrušených výrocích svůj podklad, a obviněného J. K. uznal vinným v bodě 1) přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, v bodě 2) přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a v bodech 3) a 4) přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, a přečinem krádeže podle §205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a to skutky popsanými tak, že
ad 1) v Ch. z místa svého tehdejšího pobytu na adrese S., okres Ú. n. O., minimálně jednou dne 8. 7. 2015, za použití vylákaných přihlašovacích údajů, které získal na základě vystupování na Facebooku pod jménem Ch. B., překonal bezpečnostní opatření sociální sítě Facebook a neoprávněně přistoupil k facebookovému účtu majitele D. K., bez jeho vědomí a jeho jménem z tohoto profilu oslovil prostřednictvím aplikace Messenger P. M., od které vylákal její emailovou adresu a přístupové heslo k této emailové schránce, následně do této emailové schránky neoprávněně, za použití vylákaných přihlašovacích údajů vstoupil a zablokoval ji, také neoprávněně vstoupil do facebookového profilu P. M. a zablokoval ho, dále zablokoval emailovou schránku D. K. a jeho facebookový profil,
ad 2) v Ch., v období nejméně od 24. 8. 2015 do 21. 12. 2015, převážně za použití dotykového mobilního telefonu, zejména z místa svého tehdejšího bydliště na adrese S., Ch., prostřednictvím komunikace na sociálních sítích Facebook a Instagram, kde vystupoval pod svými profilovými jmény jako J. C., N. A., H. J. nebo J. K., postupně oslovil níže jmenované, od kterých, v podvodném úmyslu pod smyšlenou záminkou zablokováním své mailové adresy, vylákal telefonní čísla jejich mobilních telefonů, následně tato telefonní čísla použil při provádění m-plateb různým subjektům, k těmto platbám poškozené na svůj mobil obdržely potvrzovací hesla prostřednictvím SMS, tato hesla opět vylákal a poškozenými mu byla přes zprávy na sociální síti, na základě jím sdělených nepravdivých informací sdělena, následně byly některé platby provedeny a některé platby z technických důvodů nebyly provedeny, a tímto jednáním způsobil škodu
M. K., od které obviněný ve dnech 24. 8. 2015, 25. 8. 2015 a 27. 8. 2015 vylákal údaje k provedení m-plateb v celkem dvanácti případech, pokaždé v částce 997 Kč, kdy z toho v devíti případech byly platby realizovány a ve třech případech z technických důvodů nikoli, čímž způsobil M. K., škodu ve výši nejméně 8 973 Kč,
N. N., která uhradila účet za mobilní služby dcery S. N., a od které obviněný ve dnech 30. 8. 2015, 4. 9. 2015, a 5. 9. 2015 vylákal údaje k provedení m-plateb celkem v osmi případech, z toho dvakrát ve výši 1 496 Kč, a v šesti případech ve výši 997 Kč, čímž způsobil N. N., škodu ve výši nejméně 8 974 Kč,
A. D., od které obviněný ve dnech 4. 9. 2015 a 6. 9. 2015 vylákal údaje k provedení m-plateb celkem v pěti případech, ve dvou případech pokaždé ve výši 1 496 Kč a ve třech případech pokaždé ve výši 997 Kč, čímž způsobil S. D., škodu ve výši nejméně 5 983 Kč,
N. D., od které obviněný dne 21. 9. 2015 vylákal údaje k m-platbě ve výši 1 000 Kč, ta ale nebyla z technických důvodů provedena,
Z. F., od které obviněný v období od 28. 9. 2015 do 7. 10. 2015 vylákal údaje k provedení m-plateb, konkrétně dne 28. 9. 2015 v šesti případech pokaždé v částce 997 Kč, kdy platby byly realizovány ve dvou případech v ostatních z technických důvodů nikoliv, dne 29. 9. 2015 v čtyřech případech pokaždé v částce 997 Kč, kdy platby byly realizovány ve třech případech a jedenkrát z technických důvodů nikoliv, dne 1. 10. 2015 v jednom případě v částce 997 Kč, kdy platba byla realizována, dne 3. 10. 2015 ve čtyřech případech pokaždé v částce 1 496 Kč, kdy platby byly realizovány ve dvou případech a ve dvou případech z technických důvodů nikoliv, dne 5. 10. 2015 celkem v sedmi případech, kdy tři platby v částkách 1 496 Kč, 997 Kč a 497 Kč byly realizovány a čtyři platby každá v částce 1 496 Kč nebyly z technických důvodů realizovány, dne 7. 10. 2015 celkem v šesti případech, kdy platby byly realizovány ve dvou případech v částkách 1 497 Kč a 1 496 Kč a ve čtyřech případech v částkách 997 Kč, 1 497 Kč, 1 497 Kč a 1 496 Kč nebyly z technických důvodů realizovány, čímž způsobil Z. F., škodu ve výši nejméně 14 957 Kč,
N. F., od které obviněný dne 21. 11. 2015, celkem v šesti případech vylákal údaje k provedení m-plateb, pokaždé v částce 1 496 Kč, kdy z toho pouze ve dvou případech byly platby realizovány, v ostatních případech z technických důvodů nikoliv, čímž způsobil N. F., škodu ve výši nejméně 2 992 Kč,
mladistvé XXXXX * ), od které obviněný dne 12. 12. 2015, celkem ve čtyřech případech vylákal údaje k provedení m-plateb v částkách 1 490 Kč, 1 490 Kč, 1 496 Kč a 496 Kč, čímž způsobil XXXXX * ), škodu nejméně ve výši 4 972 Kč,
I. N., od které obviněný dne 21. 12. 2015, celkem ve dvou případech vylákal údaje k provedení m-plateb v částkách 1 496 Kč a 1 398 Kč, čímž způsobil I. N., škodu nejméně ve výši 2 885 Kč,
v průběhu měsíce července 2015 oslovil prostřednictvím vlastního uživatelského profilu „J. C.“ na sociální síti Facebook D. R., užívající profil „d.“, zjistil její telefonní číslo a s podvodným úmyslem směřujícím k vlastnímu obohacení přesvědčil D. R. k souhlasu, aby si na její mobilní telefonní číslo směl zaslat SMS zprávu s heslem, o kterém lživě tvrdil, že jde o přístupové heslo k jeho e-mailu, ve skutečnosti pak ve dnech 28. 8. 2015 a 30. 8. 2015 s využitím IP adresy nechal na mobilní telefonní číslo D. R. vygenerovat jednorázová hesla k dokončení čtyř m-plateb po 1 496 Kč zadaných ve prospěch vlastního herního účtu vedeného u provozovatele portálu „pokerstars.net“, hesla D. R. na základě výzev předala prostřednictvím Facebooku J. K., aniž by byla informována, že operátor TMobile Czech Republic, a. s., zaúčtuje platby k tíži účtu vedeného k jí užívanému mobilnímu číslu, obviněný následně po získání hesel transakce dokončil a D. R., tak způsobil škodu ve výši 5 984 Kč,
čímž tímto jednáním způsobil jmenovaným poškozeným škodu v celkové výši nejméně
55.720 Kč a pokusil se způsobit další škodu v celkové výši 29.423 Kč,
uvedeného jednání se dopustil, ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. 5 T 91/2014, který nabyl právní moci dne 11. 12. 2014, uznán vinným mimo jiné i zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil v době od 3. 1. 2013 do 1. 7. 2013 celkem 279 útoky spočívajícími ve zneužívání m-plateb prostřednictvím hesel podvodně zasílaných na cizí telefonní čísla, a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu 5 let,
ad 3) v Ch., nejméně v období od 9. 10. 2015 do 12. 10. 2015, z místa svého tehdejšího bydliště na adrese S., Ch., za použití mobilního telefonu, prostřednictvím komunikace na Facebooku, požádal K. K., o zaslání obou stran její platební karty za účelem porovnání, zda je mají stejné, kdy za tímto účelem mu obě strany ofocené platební karty ERA Debit MC Junior zaslala, obviněný za použití údajů k uvedené kartě z bankovního účtu K. K., vedeného u Československé obchodní banky, a. s., neoprávněně provedl platební transakce u obchodníka Chance, a. s., a to dne 9. 10. 2015 v částce 500 Kč, dne 10. 10. 2015 v částce 500 Kč, dne 12. 10. 2015 v částkách 1 000 Kč, 14 000 Kč, 5 000 Kč a u obchodníka Tipsport.net, a. s., dne 12. 10. 2015 v částce 5 000 Kč, kdy z technických důvodů a z důvodu reklamace plateb byly tyto platby zamítnuty a na účet K. navráceny,
ad 4) v Ch., okres Ú. n. O., nejméně v období od 10. 10. 2015 do 12. 10. 2015, z místa svého tehdejšího bydliště na adrese S., Ch., za použití mobilního telefonu, prostřednictvím komunikace na Facebooku, vylákal pod jménem blíže neustanovené M. T., údaje od J. C. k jeho platební kartě ERA Debit MC, které mu J. C. zaslal, obviněný následně za použití získaných údajů k uvedené kartě z bankovního účtu J. C., vedeného u Československé obchodní banky, a. s., neoprávněně ve dnech provedl platební transakce u obchodníků Pokerstars, Chance a Tipsport.net, a. s., v celkové výši 76 700 Kč, za účelem dobití svých herních účtů, přičemž uskutečněno bylo celkem pět plateb dne 10. 10. 2015 v částkách 500 Kč, 2 000 Kč, 2 000 Kč, 500 Kč, v celkové výši 5 000 Kč, kdy tuto částku vybral dne 10. 10. 2015 ze svého herního účtu na pobočce Chance, a. s., v Ch., ostatní platby nebyly z technických důvodů realizovány, a tímto svým jednáním způsobil poškozené Československé obchodní bance, a. s., Radlická 333/150, Praha-5, škodu ve výši 5 000 Kč, neboť banka J. C. způsobenou škodu uhradila, čímž tímto jednáním způsobil jmenovaným poškozeným škodu v celkové výši nejméně 5.000 Kč a pokusil se způsobit další škodu v celkové výši 71.700 Kč,
a takového činu se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 7. 2015, sp. zn. 70 T 24/2014, pravomocným dne 30. 7. 2015 odsouzen, mimo jiné za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku.
2. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §45 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému společnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu a nabíječky mobilního telefonu. Soud prvního stupně rovněž rozhodl o náhradě škody.
3. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 14 To 221/2017, z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a podle §259 odst. 3 tr. ř. a nově rozhodl tak, že se obviněný pro výkon trestu odnětí svobody podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazuje do věznice s ostrahou. V ostatních výrocích ponechal napadený rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Obviněný J. K. podal proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu prostřednictvím obhájce z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, které zaměřil pouze proti výroku pod bodem 1), protože soudy neprovedly jím navrhované důkazy, které by ho vyvinily ze spáchání přečinu podle §230 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Poukázal na to, že uvedený skutek popíral a nesouhlasil s tím, že svědkyně Ch. B. nebyla vyslechnuta před soudem, a to proto, že je to jeho bývalá přítelkyně, která nyní udržuje známost se svědkem D. K. Byla to ona, kdo požadoval informaci, jakým způsobem lze přistoupit k facebookovému účtu svědka D. K. pro podezření, že je jí nevěrný.
5. V dovolání též obviněný zdůraznil, že požadoval provedení znaleckého posudku znalce z oblasti informačních technologií, kterým by bylo prokázáno, že údaje nebyly odeslány z jeho mobilního telefonu, ale notebooku Ch. B. Neprovedením znaleckého posudku na notebook svědkyně a mobilní telefon obviněného nebyl proveden důkaz, který by jej, pokud by byl proveden, vyvinil ze spáchání předmětného přečinu. Odvolací soud přes námitky obviněného uplatněné v podaném odvolání návrhy neakceptoval, a neodstranil tak pochybení soudu prvního stupně.
6. V závěru svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 14 To 221/2017, a to ve výroku týkajícím se uznání viny ze spáchání přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, jakož i další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, a přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích nové projednání a rozhodnutí věci, nebo aby Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. ř. v tomto smyslu sám rozhodl.
7. K podanému dovolání se v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství, podle něhož dovolací argumentace nedopadá na žádný dovolací důvod, a neshledal ani důvod pro závěr o existenci opomenutých důkazů. Svědkyně Ch. B. byla jako svědkyně slyšena již v přípravném řízení a v rámci hlavního líčení byla její výpověď přečtena postupem podle §211 odst. 1 tr. ř. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 16. 8. 2016 plyne, že žádné návrhy na doplnění dokazování učiněny nebyly. Nelze proto opomenout důkazy, jež nebyly navrženy. Pro stručnost odkázal na strany 7 až 8 rozsudku krajského soudu, kde odvolací soud návrhy obviněného označil za nadbytečné z důvodu dostatečnosti již zjištěného skutkového stavu k rozhodnutí o vině v bodě 1), a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
8. Uvedené vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství bylo Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného, jenž na něj nereagoval.
III. Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále zkoumal, zda dovolání bylo uplatněno v souladu s označeným důvodem podle §265b odst. 1 tr. ř., což je jedním ze základních předpokladů věcného přezkoumání napadených rozhodnutí.
10. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Tento dovolací důvod slouží zásadně k nápravě právních vad, které vyplývají buď z nesprávného právního posouzení skutku, anebo z jiného nesprávného hmotněprávního posouzení. Na jeho podkladě nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Za naplnění uvedeného důvodu není možné považovat ani takové výhrady, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil, protože uvedený dovolací důvod neumožňuje takové vady zaměřené proti nesprávnosti posuzovaného skutkovým zjištěním namítat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002). Takový přezkum skutkových zjištění je možný pouze mimořádně, když jsou zjištěny kardinální procesní nedostatky nebo libovůle při hodnocení a provádění důkazů [srov. např. nálezy Ústavního soudu − ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04 (N 114/34 SbNU 187), ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. II. ÚS 669/05 (N 156/42 SbNU 275), ze dne 29. 9. 2003, sp. zn. IV. ÚS 565/02 (N 113/31 SbNU 21), apod.].
11. Uvedená zásada je spojena s požadavkem na to, aby označený důvod byl skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
12. Podkladem pro posouzení správnosti právních otázek podle uvedeného dovolacího důvodu je skutkový stav zjištěný soudy prvního, příp. druhého stupně [srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03 (U 23/31 SbNU 343), ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03 (U 22/33 SbNU 445), aj.]. Důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být proto samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění [srov. srovnávací materiál Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. Ts 42/2003 (uveřejněný pod č. 36/2004, s. 298, 299 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné pod č. 16/2002 – T 369 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu)].
13. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do hodnocení důkazů přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69 ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34 ve sv. 3 Sb. nál. a usn. ÚS ČR; dále srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03). Takový přezkum skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učiní-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05. Nejvyšší soud přitom interpretoval a aplikoval uvedené podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod, neboť je povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele, a to včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl.ÚS-st. 38/14, vyhlášeno jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněno pod st. č. 38/14 ve sv. 72 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). V té souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že i Ústavní soud výslovně v uvedeném stanovisku konstatoval, že jeho názor, „… podle kterého nelze nesprávné skutkové zjištění striktně oddělovat od nesprávné právní kvalifikace … však neznamená, že by Nejvyšší soud v každém případě, kdy dovolání obsahuje argumentaci ve vztahu ke skutkovým zjištěním, musel považovat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za prima facie naplněný. … Je totiž jediným oprávněným orgánem, kterému v tomto stadiu přísluší posuzovat naplnění konkrétního dovolacího důvodu (viz §54 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci J. a ostatní proti České republice ze dne 13. 10. 2011, č. stížnosti 12579/06, 19007/10 a 34812/10), a toto posouzení je závaznou podmínkou pro případné podání ústavní stížnosti (ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu)“ [srov. bod 23 citovaného stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl.ÚS-st. 38/14, vyhlášeného jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněného pod st. č. 38/14 ve sv. 72 Sb. nál. a usn. ÚS ČR].
IV. K námitkám obviněného
14. Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný v dovolání uplatnil námitky s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to výlučně proti výroku pod bodem 1), když soudům vytýkal, že k jeho návrhu neprovedly důkaz výslechem svědkyně Ch. B. a znaleckým posudkem z oblasti informačních technologií na její notebook a jeho mobilní telefon, což jsou námitky, které vyplývaly z procesního postupu soudů, a nikoliv z hmotněprávního posouzení věci. Obviněný tak primárně vytýkal nedostatky ve skutkových okolnostech, což na jím označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedopadá.
15. Nejvyšší soud neopomenul svou povinnost aplikovat podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces, a proto posuzoval, zda nebylo rozhodnutí soudů nižších stupňů zatíženo projevy libovůle nebo svévole. Podle obsahu přezkoumávaných rozhodnutí shledal, že jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud důvodně poukázaly na to, že obviněný po celé řízení svou vinu nepopíral. I přesto však vinu obviněného prokazovaly, a to způsobem, který trestní řád stanoví. Mezi takové postupy patří i čtení výpovědí za podmínek §211 tr. ř., pokud s tím strany souhlasí. Odvolací soud se vypořádal s námitkami obviněného a jeho obhajobou a zdůraznil, že jeho tvrzení právě jmenovaná svědkyně výpovědí z přípravného řízení vyvrátila sdělením, že obviněný neunesl jejich rozchod a sám se jí nabízel, že jí o D. K. něco zjistí, a že mu jeho data neposkytla.
16. Ke způsobu provedeného dokazování odvolací soud v souladu s obsahem protokolu o hlavním líčení konstatoval, že obviněný souhlasil s přečtením protokolů svědeckých výpovědí učiněných v přípravném řízení, k nimž se také vyjádřil. Pokud obviněný s takovým postupem souhlasil, nelze dospět k závěru, že by nalézací soud odepřel obviněnému právo na kladení otázek svědkyni a vyjadřovat se k jejím tvrzením, ale obviněný se tohoto práva dobrovolně vzdal. Ani odvolací soud ze všech těchto důvodů neshledal potřebným vyslýchat svědkyni Ch. B., rovněž nepovažoval znalecké zkoumání mobilního telefonu obviněného za potřebné, neboť ve věci bylo zpracováno odborné vyjádření se závěry na č. l. 39, ze kterých je zřejmé, že z telefonu obviněného byly zjištěny přístupy mimo jiné do e-mailových schránek poškozených Ch. B. a D. K. (strana 7 až 8 rozsudku odvolacího soudu).
17. Nejvyšší soud v těchto závěrech soudů obou stupňů neshledal žádné nedostatky, a jen pro úplnost zmiňuje, že podle protokolu o hlavním líčení ze dne 13. 7. 2016 soud prvního stupně podle §211 odst. 1 tr. ř. přečetl výpovědi svědků (s odkazy na příslušná čísla listů spisu), mezi nimiž byla i výpověď svědkyně Ch. B. (č. l. 133 až 135), a to po předchozím souhlasu obviněného i přítomné státní zástupkyně (č. l. 684 verte). K takto provedeným důkazům měl obviněný možnost se také vyjádřit a tohoto svého práva využil. Práva obviněného byla zachována, ale byl to obviněný, kdo se při respektu k příslušným ustanovením trestního řádu sám vzdal některých svých oprávnění. Nebylo proto možné přisvědčit výhradám, že soudy postupovaly procesně nesprávně.
18. K požadavku obviněného, aby bylo dokazování doplněno o důkazy, které navrhoval provést, nad rámec toho, co již uvedl odvolací soud v tom smyslu, že tento postup nesvědčí o existenci tzv. opomenutých důkazů, je vhodné uvést, že za opomenuté důkazy se považuje zejména takový důkazní návrh, jehož provedení má zásadní význam pro posouzení otázky viny, avšak soud jej bez věcně adekvátního odůvodnění zamítne, eventuálně zcela opomene, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Jiná je ovšem situace u důkazních návrhů, od jejichž provedení si nelze slibovat významnějších zjištění z hlediska viny obviněného. Pravidla spravedlivého procesu nezavazují obecný soud povinností vykonat, resp. vyhovět všem důkazním návrhům, které navrhne obhajoba [srov. nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. I. ÚS 32/95 (N 40/5 SbNU 331), nález Ústavního soudu ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. I. ÚS 459/2000 (N 89/27 SbNU 51) či usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2017, sp. zn. III. ÚS 3711/16]. V té souvislosti je vhodné připomenout, že odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku rozvedl, proč neprovedl důkaz výslechem svědkyně Ch. B. i proč odmítl provést další zkoumání mobilního telefonu obviněného (strana 7 a 8 rozsudku odvolacího soudu). Ze spisového materiálu přitom neplyne, že by obviněný navrhoval vyhotovit znalecký posudek z oblasti informačních technologií na notebook svědkyně obviněné, jak nyní v dovolání zmiňoval. Takový požadavek nevznesl ani v podaném odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně (č. l. 756 až 757), ani během veřejného zasedání dne 4. 10. 2017 (č. l. 806 až 808), a proto je ta to jeho námitka nyní nemístná.
19. Podle obsahu přezkoumávaných rozhodnutí v části týkající se bodu 1), proti němuž výhradně obviněný dovolání podal, je tak zřejmé, že v rámci dokazování soudy shromáždily potřebné důkazy, které hodnotily podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (§2 odst. 6 tr. ř.). Důkazní postup detailně popsaly a přesvědčivě odůvodnily; informace z hodnoceného důkazu přitom nebyly jakkoli zkresleny (viz např. nález ze dne 30. 11. 2000, sp. zn. III. ÚS 463/2000, ze dne 23. 11. 2000, sp. zn. III. ÚS 181/2000 či ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. III. ÚS 1104/08). Skutková zjištění soudů nejsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (viz např. nález ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94 či usnesení ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03). Nalézací soud své rozhodnutí byť stručně zdůvodnil, a soud druhého stupně ohledně všech základních skutečností majících vliv na posouzení trestnosti obviněného se s nalézacím soudem ztotožnil a na jeho úvahy ohledně hodnocení důkazů zásadně odkázal. Když Nejvyšší soud nezjistil žádné známky libovůle nebo snahy vyhnout se plnění povinností zejména při provádění dokazování ve vztahu k rozsahu a způsobu hodnocení důkazů, uzavírá, že v projednávané věci se nejedná ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů, tj. vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování [srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09 (N 144/58 SbNU 207), či ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97 (N 64/11 SbNU 125)].
20. Protože v dovolání obviněného nebyly namítány žádné vady týkající se nesprávného právního posouzení ani posouzení jiných hmotněprávních otázek podle dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud dovolání jako podané mimo označené, ale i jakékoliv jiné dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1, 2 tr. ř., podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. dubna 2018
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 45/2013 Sb.