ECLI:CZ:NS:2018:8.TDO.543.2018.1
sp. zn. 8 Tdo 543/2018-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 5. 2018 o dovolání, obviněného S. R. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 7 To 320/2017, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 24 T 69/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného S. R. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 3. 8. 2017, sp. zn. 24 T 69/2017, byli obvinění T. K. a S. R. uznáni vinnými, že
dne 20. 1. 2017 v době od 15:14 do 15:24 hodin v prodejně Tesco v ulici O. ve Š., okres L., po předchozí dohodě ve dvou případech postupně odcizili 3 ks kojenecké výživy zn. Nutrilon 3 o hmotnosti 800 g, 3 ks kojenecké výživy zn. Nutrilon 1 o hmotnosti 800 g a 1 ks TVN boxu s papírovými kapesníky, tak, že toto zboží pronesli bez zaplacení přes vstupní turniket, kdy obžalovaný S. R. podal zboží přes vstupní turniket obžalovanému T. K. a následně oba z prodejny odešli, čímž poškozené společnosti Tesco Stores ČR, a. s., se sídlem Vršovická 1527/68b, Praha 10, IČ 453 08 314, způsobili škodu v celkové výši 2 234,30 Kč,
přičemž obžalovaný S. R. se tohoto jednání dopustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Děčíně, č. j. 24 T 38/2014-32 ze dne 7. 4. 2014, který nabyl právní moci dne 14. 5. 2014, odsouzen mj. za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců, a dále k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 18 měsíců, a dále rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích pod č. j. 3 T 66/2016-57 ze dne 22. 7. 2016, který ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem pod č. j. 7 To 391/2016-91 nabyl právní moci dne 8. 11. 2016, byl uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a který začal vykonávat dne 30. 1. 2017,
přičemž obžalovaný T. K. se tohoto jednání dopustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem pod č. j. 4 T 41/2014-30 ze dne 3. 6. 2014, který nabyl právní moci dne 23. 10. 2014, uznán vinným mj. přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců.
2. Takto popsané jednání obou obviněných soud prvního stupně právně kvalifikoval jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za to uložil obviněnému T. K. podle §205 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, jehož výkon podle §81 odst. 1, §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let za současného vyslovení dohledu. Obviněnému S. R. soud uložil podle §205 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 9 (devíti) měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil oběma obviněným povinnost nahradit společně a nerozdílně škodu ve výši 2 234,30 Kč poškozenému Tesco Stores ČR, a. s., se sídlem Vršovická 1527/68b, Praha 10, IČ 453 08 314.
3. Obviněný S. R. podal proti tomuto rozsudku odvolání, které směřovalo do výroku o trestu. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 7 To 320/2017, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. ve vztahu k tomuto obviněnému zrušil ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody, a poté podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku nově zařadil pro výkon trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou.
4. Ani s tímto rozhodnutím odvolacího soudu se obviněný S. R. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) neztotožnil a prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Kamily Roučkové jej napadl dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. V prvním ze svých podání obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že soudy obou instancí zohlednily pouze okolnosti, které mu ve smyslu §42 tr. zákoníku přitěžovaly, aniž by v dostatečné míře přihlédly k okolnostem, které mu ve smyslu §41 tr. zákoníku polehčovaly. V tomto směru vyzdvihl, že se jednalo o bagatelní trestnou činnost, při níž vznikla minimální škoda, čin spáchal v hmotné nouzi ve snaze zajistit základní potřeby své rodiny, ke svému jednání se přiznal, napomohl k jeho objasnění a jeho spáchání upřímně litoval. Trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců proto považoval za zcela nepřiměřený.
6. Ve druhém podání obviněný uplatnil jako další dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a rozvedl, že v období let 2014 až 2017 se dopouštěl drobných krádeží. Jelikož nebyl pro žádný z těchto skutků až do roku 2016 obviněn, bylo nutno jeho jednání kvalifikovat jako pokračování podle §116 tr. zákoníku. Dále připomněl, že ještě před rozhodnutím, které dovoláním napadá, mu byl Okresním soudem v Mostě uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, a že za stejnou trestnou činnost mu by Okresním soudem v Chomutově uložen rovněž souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, a dále Okresním soudem v Liberci další nepodmíněný trest v trvání 12 měsíců. S dalšími proměněnými podmíněnými tresty odnětí svobody tak aktuálně vykonává nepodmíněný trest odnětí svobody v celkové délce 68 měsíců, tedy v délce výrazně nad horní hranicí trestní sazby pro přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Z těchto důvodů dovolatel navrhl (aniž citoval konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud obě napadená rozhodnutí zrušil ve výroku o trestu a uložil mu trest na dolní hranici trestní sazby.
7. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství Nejvyššímu soudu písemně sdělila, že k podanému dovolání se nebude věcně vyjadřovat. Současně výslovně souhlasila s tím, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání do výroku o trestu je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, tedy obviněným prostřednictvím obhájce, jak ukládá §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. ř., a to v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. Splňuje též všechny obsahové náležitosti předepsané v §265f odst. 1 tr. ř.
9. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., posoudil Nejvyšší soud dále otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaných ustanoveních zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
10. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení .
11. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Vedle těchto vad lze vytýkat též nesprávné zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Sem spadají též některá pochybení týkající se ukládání trestu, např. pokud soud nesprávně zhodnotí hmotněprávní podmínky pro uložení úhrnného, souhrnného či společného trestu. Naopak nepřiměřenou výši trestu pod tento ani pod jakýkoliv jiný z dovolacích důvodů podřadit nelze, a to dokonce ani v případě, kdyby soud nesprávně vyhodnotil kritéria uvedená v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložil nepřiměřeně přísný nebo naopak nepřiměřeně mírný trest (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
12. Z výše uvedené argumentace obviněného k tomuto dovolacímu důvodu je více než zřejmé, že konkrétní uplatněné námitky nemohly obstát už proto, že nejsou pod citovaný důvod dovolání vůbec podřaditelné. Nejvyššímu soudu tudíž nevznikla povinnost zabývat se jimi po věcné stránce.
13. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným .
14. Jak je z předchozího textu zřejmé, obviněný se snažil tento důvod dovolání uplatnit v jeho druhé alternativě, ovšem vzhledem k tomu, že mu soud prvního stupně uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců, a to v rámci trestní sazby §205 odst. 2 tr. zákoníku pohybující se v rozmezí od šesti měsíců do tří let, nemohl použitou argumentací ani tento dovolací důvod naplnit. Námitky směřující do výše trestů uložených dovolateli v jiných jeho trestních věcech a argumentující jejich celkovým součtem jsou pochopitelně nepřípustné, neboť se nijak nedotýkají posuzované trestní věci (vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 24 T 69/2017), která je na ostatních trestních věcech zcela nezávislá (zejména za situace, kdy obviněnému nebyl uložen souhrnný trest). Obecně formulované úvahy dovolatele o možném pokračování v trestném činu rovněž nejsou podřaditelné pod citovaný dovolací důvod, nehledě na to, že jsou naprosto nekonkrétní. Další dílčí útoky (skutky), které by snad měly podle dovolatele tvořit součást pokračujícího trestného činu, přitom vůbec nebyly předmětem tohoto řízení.
15. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a sp. zn. I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 5. 2018
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu