ECLI:CZ:NS:2018:8.TDO.583.2018.1
sp. zn. 8 Tdo 583/2018-43
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 5. 2018 o dovolání obviněné D. K. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. 6 To 76/2017, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 53 T 16/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné D. K. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 5. 2017, sp. zn. 53 T 16/2015, byla obviněná D. K. (dále též „obviněná“ či „dovolatelka“) uznána vinnou, že
1)
dne 7. 1. 2014 v B. na ulici K. u komerční banky, a. s., prostřednictvím obchodní zástupkyně L. F., v úmyslu získat úvěr ve výši 5 000 000 Kč, v tiskopisu žádost o poskytnutí úvěru žadatelky D. K. a spolužadatele A. K. uvedla nepravdivé údaje o svém zaměstnavateli a průměrném měsíčním příjmu v částce 62 000 Kč a nepravdivé údaje o předchozím zaměstnání jako státní zástupkyně. Následně prostřednictvím emailu 15. 1. 2014 k této žádosti předložila padělaný vysokoškolský diplom Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně o složení rigorózní zkoušky a udělení titulu JUDr., a dále 26. 1. 2014 nepravdivé potvrzení ze dne 16. 1. 2014 o současném zaměstnání jako firemní advokátka v obchodní společnosti Sqele, s. r. o., Axios reality, IČ: 25046799, se sídlem v Modřicích, Hybešova 235, když užila částečně identitu a identifikační číslo existující společnosti Sqele, s. r. o., se sídlem Chomutov, Pražská 966, ač zde nikdy nepracovala, a 29. 1. 2014 emailem svůj měsíční příjem doložila padělanými výpisy ke skutečně existujícímu účtu u ČSOB, a. s., č. účtu … vedeném pod názvem K. D., avšak pro podezření z nepravdivých údajů nebyl požadovaný úvěr Komerční bankou, a. s., 7. 2. 2014 schválen,
2)
dne 25. 8. 2014 v B. na ulici K. u Modré pyramidy stavební spořitelny, a. s., prostřednictvím zprostředkovatele J. V., v úmyslu získat úvěr ve výši 3 820 000 Kč s jednorázovým čerpáním do 1. 12. 2014, v tiskopisu žádost o poskytnutí úvěru jako žadatelka v kolonce vzdělání nepravdivě uvedla vysokoškolské vzdělání, titul JUDr. a zaměstnání jako firemní právník v obchodní společnosti Sqele, s. r. o., s měsíčním příjmem 65 000 Kč, což později emailem doložila nepravdivým potvrzením ze dne 16. 1. 2014 o současném zaměstnání jako firemní advokátka v obchodní společnosti Sqele, s. r. o., Axios reality, IČ: 25046799, se sídlem v Modřicích, Hybešova 235, když užila částečně identitu a identifikační číslo existující společnosti Squele, s. r. o., se sídlem Chomutov, Pražská 966, ač zde nikdy nepracovala, avšak pro podezření, že údaje v uvedené žádosti jsou nepravdivé, nebyl požadovaný úvěr schválen .
2. Takto popsané jednání obviněné soud prvního stupně právně kvalifikoval v bodech ad 1) i ad 2) jako zločin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku spáchaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a v bodě ad 1) též jako přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku. Za to jí uložil podle §211 odst. 6 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 5 let a 3 měsíců, pro jehož výkon ji podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně soud první instance podle §226 písm. a) tr. zákoníku zprostil obžaloby spoluobviněného A. K. pro tytéž (shora identifikované) skutky, v nichž byl spatřován zločin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku spáchaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku.
Proti tomuto rozsudku podala odvolání jednak obviněná, jednak se odvolal (v neprospěch obviněné) státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. 6 To 76/2017, ve výroku pod bodem I. z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o trestu ohledně obviněné D. K. a ve zprošťujícím výroku ohledně obviněného A. K. Následně podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněné za zločin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku, ohledně nichž zůstal výrok o vině v napadeném rozsudku nezměněn, podle §211 odst. 6 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 let a 6 měsíců, pro jehož výkon ji podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Poté podle §226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby obviněného A. K. pro skutky, v nichž byl i u něho obžalobou spatřován zločin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Ve výroku pod bodem II. tento soud podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněné D. K. jako nedůvodné.
4. Obviněná se ani s tímto rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnila a podala proti němu prostřednictvím svého obhájce JUDr. Romana Haise dovolání, v němž uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , neboť měla za to, že napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Ve svém podání dovolatelka zpochybnila závěry soudů ohledně útoku pod bodem 2) výroku rozsudku nalézacího soudu. Soudy správně dovodily, že její manžel (obviněný A. K.) žádosti o úvěr nepodepsal a jednání o žádostech o úvěr se neúčastnil. Z toho dovodila absolutní nevěrohodnost svědků, manželů J. a J. V., neboť připustili, aby za manžela žádosti o úvěr podepsala ona, a přesto je předložili Komerční bance s ověřením, že byly podepsány před nimi žadateli. Obviněná rovněž tvrdila, že nikdy nepožadovala úvěr ve výši 3 820 000 Kč, pan J. V. pouze sám uvedl, že v rámci zajišťování informací o možnosti půjčky 400 000 Kč zjistí i možnost refinancování její hypotéky. Žádost o zmíněný úvěr nikdy nepodepsala, podepsala pouze poslední stranu žádosti o půjčku ve výši 400 000 Kč. Žádné kolonky v tiskopisu žádosti nevyplňovala. Ani potvrzení o příjmu nebylo určeno pro banku, neboť ta požaduje potvrzení ne starší 3 měsíců, přičemž dané potvrzení bylo starší 7 měsíců. V případě druhého skutku tedy nemohla naplnit subjektivní stránku zločinu úvěrového podvodu, a pokud ano, mohl by se útok vztahovat pouze k finanční částce 400 000 Kč. Byť by právní kvalifikace obou dílčích skutků tohoto pokračujícího trestného činu zůstala stejná, měla by výše způsobené škody vliv při ukládání trestu. Proto dovolatelka závěrem svého podání navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozsudky Krajského soudu v Brně a Vrchního soudu v Olomouci zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k novému projednání.
6. K podanému dovolání se v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. stručně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Vyslovil názor, že výhrady obviněné pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze. Ta ve vztahu ke skutku 2) vytýká soudům pouze nedostatky v hodnocení provedených důkazů a v návaznosti na to pak polemizuje se skutkovými zjištěními v té podobě, v jaké je na podkladě řádně provedeného dokazování učinil nalézací soud a po provedeném přezkumu shledal správnými soud odvolací. Takové výhrady však stojí mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu a přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu založit nemohou. Rozhodnutí soudů přitom nejsou zatížena ani vadou (obviněnou navíc výslovně nevytýkanou) spočívající v extrémním rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy, která by zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění a do provedeného dokazování odůvodňovala. Ve zbytku svého vyjádření státní zástupce odkázal na výstižnou argumentaci obsaženou v rozsudcích obou soudů a navrhl, aby podané dovolání Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
7. Vyjádření státního zástupce zaslal Nejvyšší soud datovou schránkou na vědomí výše jmenovanému obhájci obviněné (bylo mu doručeno dne 3. 5. 2018). Jeho případnou repliku již Nejvyšší soud do dne svého rozhodnutí neobdržel.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, tedy obviněnou prostřednictvím obhájce, jak ukládá §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. ř., a to v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. Splňuje též všechny obsahové náležitosti předepsané v §265f odst. 1 tr. ř.
9. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., posoudil Nejvyšší soud dále otázku, zda obviněnou uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
10. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení . V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Vedle těchto vad lze vytýkat též nesprávné zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Již ze samotné dikce tohoto zákonného ustanovení je zřejmé, že opravňuje Nejvyšší soud k přezkoumání otázek hmotně právních (ať již práva trestního či jiných právních odvětví) nikoliv však procesních. Proto v jeho rámci v zásadě nelze napadat proces dokazování jako celek ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na to ani rozporovat skutková zjištění, která soudy obou stupňů na základě provedeného dokazování učinily. Z nich je dovolací soud naopak povinen vycházet a pouze v jejich rámci může zvažovat právní posouzení skutku. V opačném by totiž suploval činnost soudu druhého stupně (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02 aj.). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
11. Z tohoto vymezení je zjevné, že konkrétní uplatněné námitky do rámce obviněnou zvoleného dovolacího důvodu nespadají. Obsah celého podání je zaměřen výhradně na nastínění (její) alternativní verze skutkového děje, odlišné od té, k níž po provedeném dokazování a pečlivém hodnocení všech důkazů dospěly soudy nižších instancí. Odlišnou právní kvalifikaci jednání pod bodem 2) výroku o vině tak dovolatelka v prvé řadě podmiňuje zásahem Nejvyššího soudu do již ustálených skutkových zjištění, což (jak bylo shora nastíněno) je postup, s nímž zákonná úprava dovolacího řízení nepočítá, a to na základě žádného z dovolacích důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř.
12. Nad rámec uvedeného je možno doplnit, že obhajoba obviněné působí (i z pohledu dovolacího soudu) nevěrohodně a do značné míry i nelogicky, především je ale vyvrácena řadou provedených důkazů, které jsou ve vzájemném souladu. Ať se jedná o svědecké výpovědi manželů V., které soudy správně hodnotily jako věrohodné, anebo listinné důkazy, tj. „ Žádost o poskytnutí a čestné prohlášení o úvěru “ (č. l. 37 – 41 spisu), kdy z názvu ani z obsahu tohoto dokumentu nemůže být žádných pochyb o jeho skutečném charakteru, případně o výši požadované finanční částky, tedy 3 820 000 Kč. Svou roli hraje též osoba samotné obviněné, která páchá trestnou činnost tohoto druhu opakovaně, přičemž modus operandi jejího konání je vždy víceméně stejný. V tomto světle si lze jen těžko představit, že by svědek J. V. podal za obviněnou bez jejího vědomí žádost o úvěr v uvedené výši a předstíral, že se jedná pouze o jakýsi „scoring“ (není mimo jiné bez zajímavosti, že z obdobně neobvyklého a neméně „konspiračního“ jednání dovolatelka v rámci své obhajoby nařkla i svědkyni K. K.). Proto soudy nižších instancí důvodně neuvěřily verzi obviněné a velice podrobným a racionálním hodnocením všech provedených důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. (které dovolatelku spolehlivě usvědčují ze spáchání předmětné trestné činnosti) dospěly v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. ke skutkovým závěrům nevyvolávajícím žádné důvodné pochybnosti, to vše v plném respektu k základním normám ústavního pořádku, které zakotvují právo každého obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě již není právem ani povinností dovolacího soudu věcně posuzovat námitky skutkového charakteru a může jedině odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, které jsou v daném případě nadmíru přesvědčivé.
13. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatelky, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 180/03, a sp. zn. I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 5. 2018
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu