ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.100.2019.1
sp. zn. 11 Tcu 100/2019-328
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 28. 8. 2019 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky A. K., nar. XY, rozsudkem Zemského soudu Norimberk-Fürth, Spolková republika Německo, ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. 12 KLs 507 Js 1612/10, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu Norimberk-Fürth, Spolková republika Německo, ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. 12 KLs 507 Js 1612/10, který nabyl právní moci dne 12. 6. 2015, byl A. K. uznán vinným trestným činem podvodu za účelem výdělku v organizované skupině v 88 případech, podle německého trestního zákona, a byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř (4) roků a šesti (6) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený A. K. jako člen organizované skupiny společně s R. T., H. K., F. W., P. S., J. R., P. L., E. B., G. K. a K. M., dopustil trestné činnosti v podstatě tak, že:
zvlášť stíhaní pachatelé Z. a K., kteří se znali z předchozí společné obchodní činnosti, v červnu 2009 společně s odsouzeným T. a dalšími zprostředkovateli ze stávajících prodejních struktur začali pracovat pro firmu XY A. W., který nabízel fotovoltaická zařízení jako kapitálové investice. Pro účely spolupráce byla společnost SBK S.-B.-K. W., která byla založena v roce 1991, přejmenována na GFE G. F. e. E. (dále jen „GFE mbH“), v níž byl T. jmenován jednatelem a Z. a K. získali prokuru. Společníkem společnosti GFE mbH byla firma XY založená K., která byla později transformována na F. C. Formálním jednatelem a společníkem F. C. byl zvlášť stíhaný R. G. Později byly podíly ve společnosti GFE mbH převedeny na společnost F. H. A. Společnost GFE mbH převzala prodej fotovoltaických zařízení nabízených firmou XY, školila zprostředkovatele a získávala zákazníky. Odsouzení W., S., K., R., K., L., B. a K. uzavřeli již v roce 2009 distributorské smlouvy se společností GFE mbH, týkající se prodeje fotovoltaických zařízení.
Poté, co byly účty firmy XY začátkem října 2009 obstaveny a jejich obchod s prodejem fotovoltaických zařízení se zhroutil, K. a Z. zjistili, že A. W. pouze inkasoval peníze zákazníků, aniž by fotovoltaická zařízení realizoval. V době před prosincem 2009 jim A. W. představil jako alternativní obchodní model k prodeji fotovoltaických zařízení prodej kogeneračních jednotek na bázi rostlinného oleje a předložil i výpočet ohledně jejich domnělé rentability. Kogenerační jednotka (dále „KJ“) je spalovací motor, který prostřednictvím generátoru vyrábí proud, přičemž při tomto vznikající teplo se používá k vytápění prostor a proud se dodává do elektrické sítě. Výhoda kogeneračních jednotek provozovaných na bázi rostlinného oleje spočívala vzhledem k období 2009 a 2010, které je předmětem tohoto řízení, v tom, že zákon o upřednostnění obnovitelných energií (EEG) zaručoval po dobu 20 let úhradu elektrické energie dodávané do všeobecné rozvodné sítě. Garantovaná úhrada za dodávky se obecně pohybovala nad obecnou cenou elektřiny. K. a Z. se proto rozhodli, že budou přes společnost GFE mbH prodávat kogenerační jednotky na bázi rostlinného oleje a již ke konci roku 2009 představili na prodejní akci nový produkt kogeneračních jednotek. Při tomto setkání byli přítomni přinejmenším obžalovaní W., B., L., R. a S. Model zde byl popsán tak, že získaní zákazníci si koupí kogenerační jednotku., ty pak měla z pověření zákazníka provozovat společnost G. E., podnik skupiny GFE, a tím se měly produkovat zisky. Za prodej měly být vypláceny tzv. „následné provize“, když bylo přislíbeno, že pro jednorázové uzavření prodejní smlouvy by zprostředkovatelé měli dostávat provizi i v následujících letech. Prodejcům bylo sděleno, že provize by se měla docílit tím, že za zaplacenou kupní cenu se nezíská pouze jedna kogenerační jednotka, nýbrž dvě KJ. Druhou kogenerační jednotku měla provozovat samotná společnost GFE mbH, aby v budoucnosti dosáhla zisky na zaplacení následné provize. Přibližně na přelomu roku 2009/2010 se K. a Z. rozhodli, že společnosti GFE mbH bude kogenerační jednotky sama vyrábět a nebude již působit pouze jako distribuční společnost.
První prezentace nového produktu společnosti GFE mbH - kogenerační jednotky se konala na „zahajovací akci“ dne 11. 1. 2010 v hotelu P. ve F., jíž se účastnili přinejmenším odsouzení K., T., W., S., K., K., R., L., B. a K. Prodej kogeneračních jednotek byl zahájen poslední lednový týden roku 2010, kdy byly společnosti GFE poprvé doručeny kupní ceny za několik KJ týdně. Činnost odsouzených byla realizována ve velkém počtu společností, které byly vzájemně propojeny majetkovými účastmi, a které byly sdruženy pod souhrnným označením „skupina GFE“. K. a Z. společně tvořili faktické vedení skupiny GFE. Do 15. 8. 2010 vykonávaly obchodní činnost ve skupině GFE společnosti GFE mbH, GFE P. a G. E., od 16. 8. 2010 byla obchodní činnost částečně převedena na jiné společnosti. Za tímto účelem byly založeny švýcarské akciové společnosti F. H. A. a G. E. A., a společnost G. D. A. se sídlem v Německu, které od 16. 8. 2010 tvořily společně s firmami F. C., G., G. P. a G. E. skupinu GFE. Všechny činnosti odsouzených směřovaly k tomu, aby skupina GFE vypadala jako seriózní, úspěšný podnik a svou činností podporovala prodej kogeneračních jednotek skupinou GFE. Postup byl založen na dělbě práce.
Pokud jde o odsouzeného A. K., ten pro společnost GFE mbH pracoval již v roce 2009 a v blíže nezjištěnou dobu na začátku léta roku 2010 převzal moderování setkání generálních ředitelů prodeje a koordinátorů prodeje v hotelu P. ve F. Kromě toho se v období od dubna do října 2010 pravidelně účastnil interních porad skupiny GFE, při nichž se projednávala veškerá provozní činnosti skupiny. Jeho úkolem bylo představit perspektivu prodeje, současně byl odpovědný za předávání novinek, které se dozvěděl na interních poradách prodejcům formou zpráv. Dále působil jako generální ředitel prodeje, kdy měl vytvořenu vlastní strukturu, přičemž touto svou činností podporoval prodej kogeneračních jednotek. Za svou činnost odsouzení obdrželi od skupiny GFE podíly z obratu a provize, kdy A. K. takto obdržel nejméně ca 500.000,00 euro. Jednalo se tak o největší podíl z obratu po K. a Z., přičemž činnosti, za něž svůj podíl dostával, jsou patrny z dokumentu „Přehled podílů na obratu“.
Všichni odsouzení věděli, že kupující kogenerační jednotky zakoupili a zaplatili v očekávání, že budou moci s těmito dosáhnout výnos, ať už prostřednictvím dodávek elektřiny do sítě v rámci postoupeného provozu, nebo prostřednictvím pravidelného a trvalého příjmu plateb nájemného. Přinejmenším však byli srozuměni s tím, že společnost GFE mbH, resp. GFE E. A. nejsou schopny opatřit zákazníkům kogenerační jednotky, které mají přislíbené vlastnosti, a že pouze přibližně mohou dosahovat slíbený výnos, a že tím kupující poškodí. Všichni jednali v úmyslu obohatit se přerozdělením inkasovaných kupních cen jako podílů z obratu a provizí a tímto si opatřit nikoli jen nepodstatný a přechodný zdroj příjmů. Taktéž jim bylo známo, že se trvale spojili, aby pokračovali v prodeji kogeneračních jednotek, když za tím účelem měli rozděleny úlohy, přičemž každý z nich byl přinejmenším srozuměn s tím, že alespoň dva z dalších odsouzených byli srozuměni s případným nezdarem výroby prodávaných kogeneračních jednotek a tím s poškozením kupujících.
Z protokolů interních porad za období 27. 4. 2010 až 5. 10. 2010 je patrné, že A. K. byl pravidelným účastníkem těchto setkání, při nichž se projednávaly záležitosti důležité pro prodej. Z dokumentované dělby úkolů je patrné, že A. K. byl zapojen jako spojovací článek mezi tzv. interními strukturami, tedy administrativou skupiny GFE a prodejci. Byly mu přidělovány různé úkoly jako distribuce a organizace newsletleru GFE pro prodej, vypracování otázek a odpovědí pro katalog FAQ pro internet v koordinaci s vedením společnosti, distribuce prezentace pro základní seminář I., distribuce úvodních složek, předávání informací prodeji, vyřizování stížností a podnětů ze strany zpracovatelů zakázek a následné předání do prodeje, vypracování návrhů na řešení pro zlepšení komunikačních kanálů, organizace školení pro vedoucí pracovníky, návrh letáků k získávání zákazníků, vypracování jmenovitého seznamu nejproduktivnějších pracovníků prodeje za účelem pozvání na den otevřených dveří, realizace prohlídek pro velké investory, převzetí prodejních termínů za odsouzeného K. od 20. 7. 2010, předání návodu k vyplnění žádostí o slučitelnosti se sítí prodejcům, projednání tématu „Nákup ze strany nezletilých“ na schůzi ředitelů prodeje a následně předání výsledku na interní poradě, zajišťování informací o možné registraci ochranné známky a informování odsouzeného K. o počtu účastníků základního semináře I. aj. Že A. K. pracoval pro vedení prodeje, a že měl i vlastní prodejní strukturu přitom nesporně vyplývá z důkazů v odůvodnění rozsudku blíže uvedených.
Odsouzení K., T., W., S. , K., R., L., B. a K. byli přinejmenším srozuměni s nezdarem výroby kogeneračních jednotek, jimiž by bylo možné dosáhnout výnos, natož pak slibovaný výnos, stejně jako s tím, že kupní cena se neopírá o protislužbu s určitou hodnotou, neboť od začátku prodeje kogeneračních jednotek společností GFE GmbH bylo evidentní, že se jedná o mimořádný a především na trhu nový produkt. Všem odsouzeným bylo díky jejich účasti na úvodní akci v lednu 2010 známo, že kogenerační jednotky by měly být pro kupující obzvlášť rentabilní produkt díky slibované, extrémně vysoké výnosnosti a slibovaný mimořádně vysoký zisk měl být dosažen - jak bylo prezentováno - výrazným snížením jinak běžné spotřeby paliva. To vyplývá z přednesených prospektů, v nichž je uvedeno, že pomocí „aditiva HHO“, resp. „Energy-Saving-Systému“ („ESS“) lze dosáhnout snížení nákladů na palivo až 50 %. Slibovaný výnos měl být podstatně vyšší než výnos dosahovaný předtím fotovoltaickými zařízeními, prodávanými společností GFE mbH, a ačkoli u obou výrobků byl základem výnosů zisk z dodávek elektřiny do rozvodné sítě garantovaný společností EEG, bylo zájemcům tvrzeno, že kogenerační jednotky představují výrazně výhodnější investici. Všichni navíc díky své účasti na úvodní akci v lednu 2010 věděli, že kogenerační jednotky představují i obzvlášť rentabilní prodejní artikl, vzhledem k přislíbeným následným provizím z prodeje, které nebyly na trhu běžné a jejich stimul pro strukturovaný prodej KJ tak byl mimořádně vysoký.
Přitom neexistovaly důkazy, že by byla společnost GFE schopna tento mimořádný a nový výrobek vyrábět a odsouzeným bylo známo, že společnost GFE mbH v lednu 2010 nedisponovala jakoukoli kogenerační jednotkou, kterou by mohla prodat. Rovněž věděli, že společnost GFE neměla žádné zkušenosti s trvalým provozem velkého počtu kogeneračních jednotek. Rovněž na základě kontaktů se společností GFE mbH existující již před prosincem 2009 jim bylo známo, že se jedná o čistě prodejní firmu bez vlastní výroby, která doposud distribuovala fotovoltaická zařízení. Společnost GFE měla v době zahájení prodeje kogeneračních jednotek i zjevně pouze relativně malou kancelář v ulici XY. Jakákoli výrobní zařízení, v nichž by bylo možné vyrábět kogenerační jednotky, neexistovala. Až v dubnu došlo k pronájmu firemního areálu; stávající halu ale bylo nutné nejprve přestavět. Přesto společnosti GFE mbH - jak všichni odsouzení díky své účasti na zahajovací akci věděli - již v lednu 2010 začala s prodejem kogeneračních jednotek, ačkoli jakékoli kogenerační jednotky ještě ani nemohly být vyrobené. Navíc jim bylo známo, že se v případě společnosti GFE mbH jedná o firmu, v níž se faktické vedení společnosti v osobě odsouzeného K. a zvlášť stíhaného Z. odpoutalo od oficiálního vedení společnosti v osobě odsouzeného T.
Odsouzený A. K. tak již při zahájení prodejní činnosti společnosti GFE byl přinejmenším srozuměn s tím, že nabízené kogenerační jednotky nebude možné s přislíbenou ziskovostí vůbec vyrábět, když jak výše uvedeno, pracoval již v roce 2009 pro společnosti GFE mbH jako zprostředkovatel, a proto znal její dřívější produkt, fotovoltaická zařízení. Vzhledem k tomu znal vývoj a vnější poměry společnosti GFE, a věděl o přechodu na výjimečný a nový produkt „kogenerační jednotky se sníženou spotřebou paliva v kontejnerové konstrukci“. Skutečnost, že se prodejem kogeneračních jednotek zabýval již na začátku roku 2010, vyplývá ze souboru Excel „A. Z.“. Rovněž věděl o tom, že ostatní odsouzení - s výjimkou M. znali vývoj kogenerační jednotky GFE, že v prodeji skupiny GFE byla obecně známa kritika svědka G., která byla též předmětem interních porad, jichž se účastnil jako osoba odpovědná za předávání informací prodejcům. Věděl, že při setkáních nejvyšší úrovně prodeje se informoval o počtech došlých objednávek a skutečně instalovaných kogeneračních jednotek. Totéž platí pro termíny posudků a prohlášení k tomu, jak lze dosáhnout úsporu. Bylo mu známo, že na základě podílů na obratu vyplácených všem odsouzeným měli tito přinejmenším řádově vědomost o učiněných objednávkách, stejně jako, že zkušební protokol společnosti D. byl poskytnut nejvyšším manažerům prodeje, kteří mohli poznat, že se nejedná o „pravý posudek“, který byl určen k podpoře prodeje. Je tedy nesporné, že A. K. pracoval pro skupinu GFE s úmyslem zajistit si nejen přechodný zdroj příjmů, když byl za svou činnost odměněn nikoli nepodstatným podílem z obratu, který byl vyplácen z uhrazených kupních cen. Rovněž mu bylo známo, jak se na prodeji kogeneračních jednotek podíleli ostatní odsouzení, tedy, že K. řídil obchodní činnost, T. působil v administrativě a W., S., R., L., B. a K. v prodeji. Kromě toho věděl o tom, že odsouzení K. a M. pracovali ve výrobě a posledně jmenovaný kromě toho reprezentoval navenek vývojovou činnost. Byl tak stejně jako ostatní odsouzení srozuměn s tím, že ke škodě kupujících KJ jednají v podvodném úmyslu, přičemž jejich jednáním vznikla celková škoda přes 10 miliónů euro.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený A. K. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (podvodu podle §209 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený A. K. se dopustil zvlášť závažné majetkové trestné činnosti. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována i tím, že tuto páchal po dlouhou dobu, společně s dalšími pachateli jako člen organizované skupiny, jakož i rozsahem, sofistikovaným způsobem jejího provedení a výši způsobené škody. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení A. K. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 8. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu