ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.110.2019.1
sp. zn. 11 Tcu 110/2019-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. 8. 2019 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky L. V. , nar. XY, rozsudkem Zemského soudu Osnabrück, Spolková republika Německo, ze dne 21. 3. 2016, sp. zn. 18 KLs 3/16 630 Js 47870/15, který nabyl právní moci dne 7. 6. 2016, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu Osnabrück, Spolková republika Německo, ze dne 21. 3. 2016, sp. zn. 18 KLs 3/16 630 Js 47870/15, který nabyl právní moci dne 7. 6. 2016, byl L. V. uznán vinným trestným činem nedovoleného dovozu omamných látek v množství větším než malém v souběhu s trestným činem nedovoleného obchodování s omamnými látkami v množství větším než malém podle §29a odst. 1 č. 2, §30 odst. 1 č. 4 německého zákona o omamných látkách (BtMG) a §52 německého trestního zákoníku (StGB) a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let a 6 (šesti) měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu Osnabrück se L. V. předmětné trestné činnosti v podobě trestného činu obchodu s omamnými látkami dopustil v podstatě tím, že
Obviněný, obchodujíc v rámci svého obchodu s delikatesami s mezinárodními druhy sýrů, jež si obstarával v příslušných zemích původu, zejména v Itálii a Nizozemí, kam za tímto účelem dojížděl, byl od roku 2011 dvakrát až třikrát ročně v XY, kde měl obchodní kontakt s firmou E., od které odebíral nizozemský sýr, v posledních letech v hodnotě cca 13.000 € ročně, naposledy pak objednal v září 2015 prostřednictvím emailu od jmenované firmy dodávku sýru mini-gouda v hodnotě cca 5.000 €; jelikož na svoji objednávku neobdržel žádnou zpětnou odezvu, odjel motorovým vozidlem tov. zn. Škoda Octavia, RZ: XY, v ranních hodinách dne 29. 9. 2015 do XY, aby zde realizoval obchod přímo u dodavatele, majíce s sebou hotovost ve výši 37.000 €, když 25.000 € vzal před cestou z vlastního firemního trezoru a dalších 12.000 € pocházelo z prodeje osobního motorového vozidla tov. zn. Audi Quattro jeho manželky, přičemž v okamžiku, kdy se nacházel již nedaleko XY, dostal od manželky zprávu, že se obchod nemůže realizovat, načež i přes tuto skutečnost jel dál do XY, kde se zapsal v hotelu, navečeřel se a cestou získal v coffeshopu za 15 € něco málo přes jeden gram hašiše, po vykouření dvou jointů a i procházce městem zašel do fastfoodu, kde se dal do řeči s neznámým mužem, který mu nabídl kokain údajně lepší kvality než v Čechách, a to za cenu 60 € za jeden gram, resp. za 35 € za jeden gram při odběru většího množství, načež se obviněný rozhodl získat jeden kilogram kokainu, přičemž si byl vědom, že takto velké množství by sám nezkonzumoval, pročež pro vlastní celoroční potřebu chtěl použít maximálně do 200 gramů, zatímco množství cca 800 gramů chtěl v ČR výnosně prodat, poté si neznámý muž nechal ukázat peněžní prostředky určené na nákup látky, obviněného dovedl k neznámému domu, kde mu obviněný předal 35.000 € a muž odešel, načež se po cca 15 minutách neznámý muž vrátil a obviněnému předal plastový sáček s kokainem, na to obviněný ve svém vozidle vyzkoušel kvalitu kokainu, která byla dobrá, poté drogy znovu zabalil do folie a schoval za levé boční obložení v zavazadlovém prostoru svého osobního motorového vozidla a po přespání v hotelu se dalšího dne ráno vydal na zpáteční cestu, kdy se dne 30. 9. 2015 dostal z Nizozemí přes spolkovou dálnici 30 u XY na hranici se SRN, kde byl cca v 11:35 hod. zastaven a kontrolován hlídkou celní správy, která při prohlídce vozu nalezla v levém bočním obložení v zavazadlovém prostoru kokain o celkové hmotnosti 1.000,3 gramy netto s obsahem 67 % hydrochloridu kokainu (tj. 670,2 gramy účinné látky).
3. Dne 9. 8. 2019 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu Osnabrück, Spolková republika Německo, ze dne 21. 3. 2016, sp. zn. 18 KLs 3/16 630 Js 47870/15, který nabyl právní moci dne 7. 6. 2016, ve vztahu k osobě L. V., hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že L. V. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku). Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzený L. V. se dopouštěl úmyslné trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána mimo jiné i mezinárodními úmluvami. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je přitom zvyšována zejména charakterem návykové látky, kterou za účelem dosažení vlastního obohacení převážel přes území více států, jakož i vysokou mírou její koncentrace, resp. kvality. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzenému byla za předmětné jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Zemského soudu Osnabrück, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody. Za tohoto stavu tak lze dovodit, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení L. V. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
8. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 8. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík soudce