ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.119.2019.1
sp. zn. 11 Tcu 119/2019-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. 8. 2019 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky J. H., nar. XY, rozsudkem Okresního soudu Pirna, Spolková republika Německo, ze dne 5. 11. 2015, sp. zn. 22 Ls 424 Js 23419/15, který nabyl právní moci dne 13. 11. 2015, v němž byl uznán vinným jednak trestným činem krádeže velkého rozsahu ve dvou případech podle §242 odst. 1, §243 odst. 1 č. 2 a 3 německého trestního zákoníku (bod 1. a 3. rozsudku), dále pokusem trestného činu krádeže velkého rozsahu podle §242 odst. 1 a 2, §243 odst. 1 č. 2 a 3, §22 a §23 německého trestního zákoníku (bod 4. rozsudku) a trestným činem úmyslného ublížení na těle podle §223 odst. 1 německého trestního zákoníku (bod 5. rozsudku), a tomu odpovídající část úhrnného trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 7 (sedmi) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
II. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky J. H., nar. XY, rozsudkem Okresního soudu Pirna, Spolková republika Německo, ze dne 5. 11. 2015, sp. zn. 22 Ls 424 Js 23419/15, který nabyl právní moci dne 13. 11. 2015, a to pro trestný čin úmyslného nedovoleného držení omamných látek podle §1 odst. 1, §3 odst. 1, §29 odst. 1 č. 3 německého zákona o omamných látkách (bod 2. rozsudku), a jemu odpovídající část trestu.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Pirna, Spolková republika Německo, ze dne 5. 11. 2015, sp. zn. 22 Ls 424 Js 23419/15, který nabyl právní moci dne 13. 11. 2015, byl J. H. uznán vinným jednak trestným činem krádeže velkého rozsahu ve dvou případech podle §242 odst. 1, §243 odst. 1 č. 2 a 3 německého trestního zákoníku (bod 1. a 3. rozsudku), dále pokusem trestného činu krádeže velkého rozsahu podle §242 odst. 1 a 2, §243 odst. 1 č. 2 a 3, §22 a §23 německého trestního zákoníku (bod 4. rozsudku), trestným činem úmyslného ublížení na těle podle §223 odst. 1 německého trestního zákoníku (bod 5. rozsudku) a trestným činem úmyslného nedovoleného držení omamných látek podle §1 odst. 1, §3 odst. 1, §29 odst. 1 č. 3 německého zákona o omamných látkách (bod 2. rozsudku). Za toto jednání byl J. H. odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a deseti měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Pirna se J. H. předmětné trestné činnosti v podobě krádeže, ublížení na těle a nedovoleného držení omamných látek dopustil v podstatě tím, že:
1) dne 11. 12. 2014 obviněný odcizil ze dvora na adrese XY, XY zde odstavené uzamčené horské kolo Carver PHT poškozeného L.-L. N. v hodnotě cca 500 €, aby kolo převezl do ČR a tam ho zpeněžil, když zanechal zajištěné přední kolo odcizeného jízdního kola a jiné jízdní kolo, s nímž přijel na místo činu, bez předního kola,
2) dne 18. 3. 2015 kolem 11:35 hod. obviněný převážel ve vlaku rychlodráhy S1 ze XY do XY v XY v obalu od čokoládových bonbónů vědomě a úmyslně 0,05 gramu heroinu přinejmenším průměrné kvality, přičemž věděl, že nemá povolení potřebné pro zacházení s omamnými látkami,
3) dne 10. 4. 2015 mezi 13:30 hod. a 15:00 hod. obviněný odcizil na adrese XY, XY horské kolo Stevens poškozeného R. B. v hodnotě cca 1.700 €, uzamčené a odstavené před univerzitní nemocnicí XY, aby jízdní kolo převezl do ČR a tam ho zpeněžil, načež byl s odcizeným kolem dne 10. 4. 2015 kolem 16:20 hod. zajištěn spolkovou policií na Labské cyklostezce mezi obcemi XY a XY,
4) dne 8. 5. 2015 kolem 17:00 hod. na adrese XY, XY před taneční školou „XY“ se obviněný pokusil odcizit zde odstavené uzamčené horské kolo Spirit poškozeného S. K. v hodnotě cca 350 €, aby kolo převezl do ČR a tam ho zpeněžil, když v okamžiku, kdy začal štípacími kleštěmi přetínat zámek jízdního kola, byl odhalen poškozeným a utekl,
5) bezprostředně po činu popsaném pod bodem 4) byl obviněný před obchodem „XY“ zastaven a zadržen poškozeným J. P., který ho pronásledoval, a svědky P. S., S. K., A. V. a T. T., čemuž se obviněný mohutně bránil, přičemž kousl P. S. do pravého zápěstí, čímž tento utrpěl ránu způsobenou kousnutím a bolesti, s čímž obviněný vědomě počítal, obviněný, jak věděl, byl navíc infikován hepatitidou C, když jeho chováním mu šlo o to, aby se vymanil z držení, aniž by se díky své lhostejnosti znepokojoval tím, že může kousnutím poškozeného S. nakazit hepatitidou C, když skutečnost, zda se poškozený skutečně nakazil, není kvůli probíhající inkubační době zřejmé.
3. Dne 20. 8. 2019 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu doručen návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na odsouzení J. H. rozsudkem Okresního soudu Pirna, Spolková republika Německo, ze dne 5. 11. 2015, sp. zn. 22 Ls 424 Js 23419/15, který nabyl právní moci dne 13. 11. 2015, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že v daném případě jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona toliko částečně.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený J. H. je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie. Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle §4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z nich (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Dále platí, že je-li předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, avšak některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, hledí se v takovém případě jako na odsouzení soudem České republiky jen na část odsouzení, které se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti splněna.
7. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, určí Nejvyšší soud v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona s přihlédnutím k závažnosti skutku, ohledně kterého tyto podmínky splněny nejsou. Určení přiměřeného trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky, je však nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4a odst. 3 (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u kterého není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), se naopak zamítne.
8. Nejvyšší soud při posuzování případu odsouzeného J. H. dospěl k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě skutku uvedeného pod bodem 2) výrokové části rozsudku Okresního soudu Pirna ze dne 5. 11. 2015, sp. zn. 22 Ls 424 Js 23419/15, ve kterém je spatřován trestný čin úmyslného nedovoleného držení omamných látek podle §1 odst. 1, §3 odst. 1, §29 odst. 1 č. 3 německého zákona o omamných látkách (BtMG) a německého trestního zákoníku (StGB) .
9. Skutek popsaný pod bodem 2) rozsudku Okresního soudu Pirna spočívající v tom, že odsouzený J. H. měl u sebe dne 18. 3. 2015 při cestě vlakem 0,05 gramu heroinu průměrné kvality, aniž by vlastnil povolení nezbytné pro zacházení s omamnými látkami, by odpovídal trestnému činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 českého trestního zákoníku pouze za předpokladu, že by byl odsouzený usvědčen z toho, že by pro vlastní potřebu přechovával heroin v množství větším než malém. Tomu odpovídá množství více než 1,5 g této látky (tj. více než 0,2 gramu účinné látky hydrochloridu). Vzhledem k tomu, že u odsouzeného bylo zajištěno toliko 0,05 g heroinu, nebylo možné uznat naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu, přičemž s přihlédnutím ke zjištěným skutkovým okolnostem daného jednání nepřichází v úvahu ani použití jiné skutkové podstaty obsažené ve zvláštní části trestního zákoníku České republiky. Vzhledem k těmto skutečnostem Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle §4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 2) citovaného rozsudku Okresního soudu Pirna, ve kterém byl spatřován trestný čin úmyslného nedovoleného držení omamných látek podle německého zákona o omamných látkách (BtMG) , zamítl.
10. Naopak, pokud jde o skutky popsané pod body 1), 3), 4) a 5) rozsudku Okresního soudu Pirna, které byly právně kvalifikovány jednak jako trestný čin krádeže velkého rozsahu ve dvou případech (bod 1. a 3. rozsudku), dále pokus trestného činu krádeže velkého rozsahu (bod 4. rozsudku) a trestný čin úmyslného ublížení na těle podle německého trestního zákoníku (bod 5. rozsudku), lze konstatovat, že toto odsouzení se týká skutků, které vykazují zákonné znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky, konkrétně samostatného trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku (bod 1. rozsudku), dále pokračujícího trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku, dílem spáchaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (body 3. a 4. rozsudku) a trestného činu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku (bod 5. rozsudku; k podmínkám užití této právní kvalifikace viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 35/2007 Sb. rozh. tr.), a jsou tedy oboustranně trestné. Tyto skutky tedy splnily všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 citovaného zákona.
11. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována zejména četností trestných činů, jejichž zákonné znaky odsouzený svým jednáním naplnil. Pominout přitom nelze ani trestní minulost odsouzeného, který byl na území České republiky již opakovaně soudně trestán, a to vesměs pro trestnou činnost majetkového charakteru, drogovou trestnou činnost či maření výkonu úředního rozhodnutí, byť zčásti byla tato předchozí odsouzení již zahlazena. Vyjma České republiky pak byl J. H. pravomocně odsouzen rovněž ve Spolkové republice Německo, a to v roce 2013, opět za majetkovou trestnou činnost. Nyní posuzované trestné činnosti se přitom dopustil jednak s odstupem pouhých tří měsíců poté, co byl rozhodnutím Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 1 T 68/2013, pravomocně odsouzen za jinou trestnou činnost, a jednak nedlouho poté, co byl rovněž pro trestný čin krádeže pravomocně odsouzen rozsudkem Obvodního soudu v Drážďanech ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. 201 Ds 304 Js 41463/11, který nabyl právní moci dne 5. 9. 2013, k trestu odnětí svobody ve výměře jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání tří let. Nyní posuzované trestné činnosti se tak odsouzený vědomě dopouštěl ve zkušební době podmíněného odsouzení z citovaného rozsudku Obvodního soudu v Drážďanech. Závažnosti nyní posuzovaného jednání odpovídá i výsledný nepodmíněný trest odnětí svobody, který však Nejvyšší soud s ohledem na částečné zamítnutí návrhu Ministerstva spravedlnosti odpovídajícím způsobem snížil.
12. Nejvyšší soud tedy návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl pouze částečně, tj. pouze v rozsahu stanoveném ve výroku uvedeném pod bodem I. tohoto rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud rozhodl tak, že se pouze na část odsouzení J. H. z rozsudku Okresního soudu Pirna, Spolková republika Německo, ze dne 5. 11. 2015, sp. zn. 22 Ls 424 Js 23419/15, který nabyl právní moci dne 13. 11. 2015, hledí jako na odsouzení soudem České republiky, tak alikvotně snížil i uložený nepodmíněný trest odnětí svobody, a to z původních dvou let a deseti měsíců na celkové dva roky a sedm měsíců.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 8. 2019
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík
soudce