ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.61.2019.1
sp. zn. 11 Tcu 61/2019-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 5. 2019 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanky České republiky J. W., rozené U. , nar. XY, rozsudkem Obvodního soudu Weiden i. d. OPf., Spolková republika Německo, ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 2 Ds 23 Js 1719/14, který nabyl právní moci dne 24. 4. 2015, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu Weiden i. d. OPf., Spolková republika Německo, ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 2 Ds 23 Js 1719/14, který nabyl právní moci dne 24. 4. 2015, byla J. W. uznána vinnou trestným činem nepovoleného obchodování s omamnými a psychotropními látkami v sedmi případech podle §29 odst. 1 č. 1, odst. 3 věta 1, příloha II německého zákona o omamných prostředcích (BtMG) a §53 německého trestního zákoníku (StGB) a odsouzena k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
2. Podle skutkových zjištění Obvodního soudu Weiden i. d. OPf., se J. W. předmětné trestné činnosti v podobě trestného činu obchodu s omamnými a psychotropními látkami dopustila v podstatě tím, že
1) v období od konce března 2013 do října 2013 obviněná se ziskem prodala na různých místech ve W. i.d. OPf, jednou v herně poblíž weidenského nádraží, svědkovi M. H. v minimálně čtyřech případech vždy cca 0,5 g metamfetaminu za 40 až 50 €,
2) od konce srpna 2013 do 18. 11. 2013 obviněná se ziskem prodala svědkyni L. L. ve dvou případech vždy 0,5 g metamfetaminu a v jednom případě 5 g metamfetaminu za celkovou cenu 80 €,
přičemž drogy obviněná odebírala od E. W., která tyto drogy dovážela z České republiky.
3. Dne 20. 5. 2019 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Obvodního soudu Weiden i. d. OPf., Spolková republika Německo, ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 2 Ds 23 Js 1719/14, který nabyl právní moci dne 24. 4. 2015, ve vztahu k osobě J. W. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že J. W. je občankou České republiky, byla odsouzena cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku). Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzená J. W. se dopouštěla úmyslné trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána mimo jiné i mezinárodními úmluvami. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzené je přitom zvyšována zejména četností jednotlivých případů, které byly páchány během relativně krátkého časového období, charakterem návykové látky, kterou odsouzená za účelem dosažení vlastního obohacení distribuovala dalším osobám, jakož i trestní minulostí odsouzené, která byla již opakovaně (celkem třikrát) pravomocně odsouzena ve Spolkové republice Německo, a to v letech 2011, 2013 a 2018, vždy za trestnou činnost majetkového charakteru. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzené byla za předmětné jednání, jímž byla pravomocně uznána vinnou rozsudkem Obvodního soudu Weiden i. d. OPf., uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody. Za tohoto stavu tak lze dovodit, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. W. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
8. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 5. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík