ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.64.2019.1
sp. zn. 11 Tcu 64/2019-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 5. 2019 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky P. R., nar. XY, rozsudkem Obvodního soudu Erlangen, Spolková republika Německo, ze dne 31. 7. 2014, sp. zn. 6 Ds 902 Js 141475/14, který nabyl právní moci dne 26. 11. 2014, v němž byl uznán vinným trestným činem krádeže v souběhu trestných činů podvodu a padělání listin ve dvou případech podle německého trestního zákoníku (StGB) (body II. 1., 2. a 3. rozsudku), a tomu odpovídající souhrnný trest odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
II. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky P. R., nar. XY, rozsudkem Obvodního soudu Erlangen, Spolková republika Německo, ze dne 31. 7. 2014, sp. zn. 6 Ds 902 Js 141475/14, který nabyl právní moci dne 26. 11. 2014, a to pro trestný čin úmyslného řízení bez řidičského oprávnění a trestného činu maření výkonu trestu podle německého trestního zákoníku (StGB) a zákona o silničním provozu na pozemních komunikacích (StVG) (body II. 4. a 5. rozsudku).
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu Erlangen, Spolková republika Německo, ze dne 31. 7. 2014, sp. zn. 6 Ds 902 Js 141475/14, který nabyl právní moci dne 26. 11. 2014, byl P. R. uznán vinným jednak trestným činem krádeže v souběhu trestných činů podvodu a padělání listin ve dvou případech podle německého trestního zákoníku (StGB) (body II. 1., 2. a 3. rozsudku) a dále trestným činem úmyslného řízení bez řidičského oprávnění a trestného činu maření výkonu trestu podle německého trestního zákoníku (StGB) a zákona o silničním provozu na pozemních komunikacích (StVG) (body II. 4. a 5. rozsudku). Za toto jednání byl P. R. odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
2. Podle skutkových zjištění Obvodního soudu Erlangen se P. R. předmětné trestné činnosti v podobě krádeží spáchaných v souběhu s trestnými činy podvodu ve dvou případech, vždy v souběhu s trestnými činy padělání listin, a úmyslného řízení bez řidičského oprávnění a trestného činu maření výkonu trestu dopustil v podstatě tím, že:
1) dne 8. 3. 2014 v době od 22:00 hod. do 22:20 hod. odcizil v autobuse z H. do E. peněženku poškozeného H. S. s EC-kartou, řidičským průkazem, občanským průkazem a studentským průkazem v celkové hodnotě cca 150 €, aby si tyto věci neoprávněně přivlastnil,
2) poté obviněný koupil dne 11. 3. 2014 kolem 12:00 hod. v pobočce firmy S., N. S. v E., notebook za cenu 1.199 €, přičemž předstíral svou platební schopnost a ochotu splácet pod jménem H. S., a za účelem nabytí notebooku uzavřel finanční smlouvu pod jménem H. S., když za účelem podepření své domnělé identity jako H. S. předložil odcizené osobní dokumenty poškozeného S., načež podle svého předem přijatého záměru obviněný nezaplatil zboží, které mu bylo přenecháno s důvěrou v jeho platební schopnost a ochotu ke splácení, čímž obviněný ušetřil náklady ve výši kupní ceny a vznikla příslušná škoda,
3) dále bezprostředně po nákupu notebooku uzavřel v obchodě Vodafone Shop v A. v E. smlouvu na mobilní telefon Vodafone Red M (měsíční základní cena 69,99 €, doba trvání 24 měsíců) na mobil zn. Sony Xperia Z1, přičemž předstíral svou platební schopnost a ochotu ke splácení, a rovněž pod jménem H. S., ačkoli již od počátku neměl v úmyslu platit poplatky připadající na uzavřenou smlouvu na mobilní telefon, čímž obviněný ušetřil náklady ve výši kupní ceny 548,90 € za mobilní telefon a vznikla příslušná škoda,
4) obviněný jel v přesně nezjištěné době dne 3. 11. 2013 před 15:00 hod. osobním motorovým vozidlem s RZ: XY, v N. H. v H., ačkoli věděl, že nemá nezbytné řidičské oprávnění,
5) jak policistům, kteří dorazili na místo, tak i do podepsaného výslechu ze dne 3. 11. 2013 obviněný vědomě nepravdivě uvedl, že byl v době nehody řidičem osobního motorového vozidla, aby zabránil tomu, aby jiným způsobem stíhaný T. byl potrestán za řízení bez řidičského oprávnění a za nedovolené opuštění místa nehody.
3. Dne 27. 5. 2019 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu doručen návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na odsouzení P. R. rozsudkem Obvodního soudu Erlangen, Spolková republika Německo, ze dne 31. 7. 2014, sp. zn. 6 Ds 902 Js 141475/14, který nabyl právní moci dne 26. 11. 2014, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že v daném případě jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona toliko částečně.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený P. R. je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie. Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle §4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z nich (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Dále platí, že když je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, avšak některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti splněna.
7. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, určí Nejvyšší soud v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona s přihlédnutím k závažnosti skutku, ohledně kterého tyto podmínky splněny nejsou. Určení přiměřeného trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky, je však nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4a odst. 3 (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u kterého není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), se naopak zamítne.
8. Nejvyšší soud při posuzování případu odsouzeného P. R. dospěl k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě skutků uvedených pod body II. 4. a 5. výrokové části rozsudku Obvodního soudu Erlangen ze dne 31. 7. 2014, sp. zn. 6 Ds 902 Js 141475/14, ve kterých je spatřován jednak trestný čin úmyslného řízení bez řidičského oprávnění a dále trestný čin maření výkonu trestu podle německého trestního zákoníku (StGB) a zákona o silničním provozu na pozemních komunikacích (StVG) .
9. Skutek popsaný pod bodem II. 4. rozsudku Obvodního soudu Erlangen spočívající v tom, že odsouzený P. R. dne 3. 11. 2013 řídil osobní motorové vozidlo, ačkoli věděl, že nemá nezbytné řidičské oprávnění, není podle platné české právní úpravy trestným činem. Rovněž skutek spočívající v tom, že odsouzený policistům, kteří dorazili na místo, jakož i u výslechu dne 3. 11. 2013 vědomě uvedl nepravdu, když tvrdil, že byl v době nehody řidičem osobního motorového vozidla, aby tak zabránil tomu, aby jiným způsobem stíhaný T. byl potrestán za řízení bez řidičského oprávnění a za nedovolené opuštění místa nehody (tj. skutek popsaný pod bodem II. 5. rozsudku), nenaplňuje zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 českého trestního zákoníku, přičemž v úvahu nepřichází ani použití jiné skutkové podstaty obsažené ve zvláštní části trestního zákoníku České republiky. Vzhledem k těmto skutečnostem Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle §4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení ve vztahu ke skutkům popsaným pod body II. 4. a 5. citovaného rozsudku Obvodního soudu Erlangen zamítl.
10. Pokud jde o skutky popsané pod body II. 1. až 3. rozsudku Obvodního soudu Erlangen, které byly právně kvalifikovány jako trestné činy krádeže v souběhu trestných činů podvodu a padělání listin ve dvou případech podle německého trestního zákoníku (StGB) , lze konstatovat, že toto odsouzení se týká skutků, které vykazují zákonné znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (konkrétně trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku v případě jednání popsaného pod bodem II. 1. a trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku v souběhu s trestným činem poškození cizích práv podle §181 tr. zákoníku v případě jednání popsaného bod body II. 2 a 3.) a jsou tedy oboustranně trestné. Tyto skutky tedy splnily všechny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 citovaného zákona.
11. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzený P. R. se úmyslné trestné činnosti majetkového charakteru ke škodě poškozených subjektů dopustil celkem ve třech případech, navíc svým jednáním naplnil zákonné znaky skutkové podstaty více úmyslných trestných činů. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je tak zvyšována zejména četností jednotlivých skutků, celkovou výši škody způsobené poškozeným subjektům, jakož i trestní minulostí odsouzeného, který byl již opakovaně (celkem čtyřikrát) pravomocně odsouzen na území Spolkové republiky Německo, a to pro trestnou činnost rozličného charakteru, včetně majetkové trestné činnosti. Závažnosti nyní posuzovaného jednání odpovídá i výsledný nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku, který tak Nejvyšší soud, byť návrh Ministerstva spravedlnosti částečně zamítl, nikterak nesnižoval. Ve vztahu k druhu uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzenému byl za nyní posuzované jednání, jímž byl pod body II. 1. až 3. pravomocně uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu Erlangen, uložen již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody, který však svým druhem, jakož i výměrou zcela odpovídá závažnosti jednání popsaného pod body II. 1. až 3. citovaného rozsudku.
12. Nejvyšší soud tedy návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl pouze částečně, tj. pouze v rozsahu stanoveném ve výroku uvedeném pod bodem I. tohoto rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že Obvodní soud Erlangen pokládal za přiměřený proviněním P. R. a jím spáchaným trestným činům krádeže v souběhu trestných činů podvodu a padělání listin ve dvou případech ve vztahu k jednání popsanému pod bodem II. 1. trest odnětí svobody ve výměře tří měsíců, ve vztahu k jednání popsanému pod bodem II. 2. trest odnětí svobody ve výměře šesti měsíců a ve vztahu k jednání popsanému pod bodem II. 3. rovněž trest odnětí svobody ve výměře šesti měsíců, je zřejmé že rozsudkem tohoto německého soudu ze dne 31. 7. 2014, sp. zn. 6 Ds 902 Js 141475/14, ukládaný souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců je třeba považovat za zcela přiměřený okolnostem a povaze jednání odsouzeného popsanému pod body II. 1. až 3., ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto tak, že se na tuto část odsouzení hledí jako na odsouzení soudem České republiky, pročež Nejvyšší soud nepřistoupil k jakémukoli dalšímu snižování uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody, neboť tak již učinil Obvodní soud Erlangen při stanovení výměry vlastního souhrnného trestu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 5. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík