ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.95.2019.1
sp. zn. 11 Tcu 95/2019-14
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 29. 8. 2019 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. B. , narozeného XY v XY, okres Teplice, rozsudkem Obvodního soudu Siegen ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 445 Ls-14 Js 609/14-173/14, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu Siegen (dále jen „cizozemský soud“) ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 445 Ls-14 Js 609/14-173/14, který nabyl právní moci téhož dne, byl J. B. uznán vinným ze spáchání pokusu trestného činu těžkého ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, bod 4 StGB, trestného činu zbavení osobní svobody podle §239 odst. 1 StGB a pokusu trestného činu nátlaku podle §22 a 23 ve spojení s §240 odst. 1 až 3 StGB, přičemž všech těchto trestných činů se dopustil jako spolupachatel podle §25 odst. 2 StGB. Za uvedené trestné činy mu cizozemský soud uložil za použití §52 StGB úhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 1 (jednoho) měsíce.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se obviněný dopustil shora označených trestných činů tím, že:
Zatímco se poškozený T. R. dne 20. 5. 2014 kolem 15:00 hod. zdržoval ve sprše svého bytu na adrese XY v obci XY, Spolková republika Německo, přivlastnil si zvlášť stíhaný T. T. klíč od jeho bytu. Když se následně poškozený za krátkou dobu vrátil do svého bytu, zdržovali se tam obžalovaní B. R. S., J. B. a T. T. Poté, co poškozený vstoupil do pokoje, obžalovaný T. za ním okamžitě zavřel dveře, zamkl je klíčem a vytáhl ho ze dveří. Potom začali obžalovaní S. a T. bít poškozeného pěstmi a kopat do něho; obžalovaný S. mu zasadil několik úderů pěstmi do obličeje a nejméně dva kopance. Přitom ho obžalovaní T. a S. ohrožovali nožem. Potom obžalovaný S. házel po poškozeném vejce a nasypal mu na hlavu kakaový prášek a mléko. Následně obžalovaní S., B. a T. bili poškozeného střídavě kusem slaniny do hlavy a zad. Poté obžalovaní poškozeného přinutili, aby s nimi opustil byt, přičemž mu vyhrožovali „ještě větším stresem“, pokud s nimi nepůjde.
Obžalovaný T. potom poškozeného vyzval, aby svým jménem uzavřel smlouvy na poskytování mobilních služeb a tímto způsobem získal do vlastnictví nové mobilní telefony, které chtěli obžalovaní zřejmě prodat v zastavárnách. Několikrát postiženému řekli „1 8 8 7“, což údajně mělo znamenat, že ho chtějí zabít. Společně se vydali do City Galerie, kde se poškozený ve čtyřech obchodech s mobilními telefony pokoušel uzavřít smlouvu na poskytování mobilních služeb, což se ale nepodařilo, protože u sebe neměl kartu k účtu. Následně se vydali do obchodu BASE v ulici XY, kde pokus o uzavření smlouvy opět ztroskotal kvůli absenci karty k účtu. Potom se obžalovaní T. a poškozený setkali v prodejně Netto v ulici XY se svědkem L. a společně se vydali do jeho bytu. Poté, co poškozený strávil noc společně s obžalovaným S. a T. na pohovce, vydali se obžalovaní S. a T. příští den ráno s poškozeným znovu do City Galerie a vyzvali ho, aby sehnal peníze, jinak ho zabijí nebo prodají. Krátce nato byli kontrolováni policejní hlídkou, které se poškozený svěřil.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený J. B. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestných činů porušování domovní svobody podle §178 tr. zákoníku, vydírání podle §175 tr. zákoníku a omezování osobní svobody podle §171 tr. zákoníku).
Pokud jde o právní kvalifikaci shora popsaného jednání odsouzeného, je třeba říci, že tento (společně s dalšími osobami) neoprávněně vnikl do obydlí poškozeného, poté co si od něj obžalovaný T. T. bez vědomí poškozeného opatřil klíč a neoprávněně zde setrval, čímž naplnil skutkovou podstatu přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Odsouzený však zároveň svým jednáním bez oprávnění bránil poškozenému užívat jeho osobní svobodu, když obžalovaný T. po příchodu poškozeného zavřel dveře od jeho bytu, tyto zamknul a klíč vysunul ze zámku, čímž se dopustil rovněž přečinu omezování osobní svobody podle §171 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. V neposlední řadě pak odsouzený shora popsaným jednáním, společně s dalšími osobami, poškozeného násilím, jakož i pohrůžkou násilí nutil, aby s nimi opustil svůj byt a následně uzavřel smlouvu na poskytování mobilních služeb, čímž by získal pro obžalované mobilní telefon, přičemž takové jednání lze právně kvalifikovat jako zločin vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona jsou tedy splněny.
V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzený se shora popsaným jednáním dopustil většího počtu trestných činů, jimiž zasáhl do hned několika zájmů chráněných trestním zákoníkem (jmenovitě do osobní svobody, domovní svobody a svobody rozhodování), přičemž společenskou škodlivost jeho trestné činnosti zvyšuje i fakt, že se této dopustil ve spolupachatelství s dalšími osobami. Co se týče druhu uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Z těchto důvodů má Nejvyšší soud za to, že v projednávané věci jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. B. rozsudkem cizozemského soudu hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
S ohledem na výše uvedené proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 8. 2019
|
JUDr. Antonín Draštík
|
|
předseda senátu
|
|
Vypracoval:
|
|
JUDr. Petr Škvain, Ph. D.
|
|
soudce
|