ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.2559.2019.1
sp. zn. 20 Cdo 2559/2019-104
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněného M. M. , narozeného dne XY, bytem XY, proti povinnému V. Š. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Radkou Mackovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Celetná č. 554/4, pro 232 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 15 EXE 576/2018, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. února 2019, č. j. 72 Co 11/2019-60, takto:
I. Dovolání povinného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. února 2019, č. j. 72 Co 11/2019-60, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) dále též jen „o. s. ř.“., jako nepřípustné odmítl.
Povinný v dovolání zejména uvádí, že žaloba a předvolání mu byly v rámci nalézacího řízení doručovány na adresu trvalého bydliště, kde se však nezdržoval. Doručeno bylo za použití fikce doručení, a nebyly tak splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání (který je exekučním titulem v této věci). Povinný proto v nalézacím řízení nemohl uplatnit námitky stran nesprávného určení splatnosti dluhu, promlčení části dluhu, částečnou úhradu dluhu ve výši 30 000 Kč (pro tuto částku byla exekuce částečně zastavena usnesením soudního exekutora ze dne 12. října 2018, č. j. 182 Ex 173/18-47) a faktického neposkytnutí části půjčky. Dovolatel shledává postup oprávněného v podobě vedení exekučního řízení v rozporu s dobrými mravy a rovněž za nemravný považuje i postup oprávněného v nalézacím řízení.
Nejvyšší soud k dovolání uvádí, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet, jak již Nejvyšší soud opakovaně vysvětlil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98 , uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002 , uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 16. prosince 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003 , uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 21. července 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008 , a ze dne 5. srpna 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007 ). Exekuční řízení je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro autoritativní nalézání práva. Stejně tak není řízením přezkumným (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 17. ledna 2012, sp. zn. I. ÚS 871/11, bod IV a nález ze dne 3. dubna 2012, sp. zn. IV. ÚS 2735/11, bod 14, 15).
Námitka povinného, že pro vydání rozsudku pro zmeškání jakožto exekučního titulu v této věci nebyly splněny podmínky, neboť mu žaloba a předvolání k jednání byly doručeny fikcí, je v řízení o výkon rozhodnutí zcela bez právního významu (k tomu dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2010, sp. zn. 20 Cdo 1725/2009, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 12. května 2011, sp. zn. III. ÚS 984/11). Nejvyšší soud, aniž by přezkoumával doručování v nalézacím řízení, nad rámec odůvodnění tohoto rozhodnutí dodává, že doručení žaloby a předvolání k jednání tzv. fikcí (náhradním doručením) podle ustanovení §49 odst. 4 o. s. ř. samo o sobě nebrání vydání rozsudku pro zmeškání, jak tvrdí dovolatel (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2003, sp. zn. 29 Odo 166/2002, uveřejněné pod číslem 42/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. ledna 2014, sp. zn. Pl. ÚS 49/10, uveřejněný pod číslem 10/2014 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Judikatura Ústavního soudu, na níž dovolatel odkazuje (nález ze dne 1. dubna 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18), sice ve zcela výjimečných případech přikazuje soudům zohledňovat mimořádné okolnosti dané věci, jejichž existence je s to odůvodňovat zastavení exekuce za použití §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., to však nic nemění na skutečnosti, že stále platí zásada, podle které obecné soudy v exekučním řízení nejsou oprávněny přezkoumávat správnost exekučního titulu (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. července 2019, sp. zn. III. ÚS 3700/17).
Nejvyšší soud proto nemá důvod se odchýlit od svých závěrů přijatých ve shora citované ustálené judikatuře a posoudit tuto již vyřešenou právní otázku jinak ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř., jak požaduje dovolatel.
Nejvyšší soud dodává, že v nyní řešené věci se oproti očekávání dovolatele mimořádné okolnosti srovnatelné s okolnostmi, jež vyplývají z uvedené judikatury Ústavního soudu, nepodávají. Zásada zákazu přezkumu věcné správnosti exekučního titulu, kterým je zde rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. září 2017, č. j. 13 C 95/2016-78, proto podle názoru Nejvyššího soudu nemůže být v této věci prolomena.
Ohledně namítaného rozporu dovoláním napadeného rozhodnutí s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2012, sp. zn. 20 Cdo 595/2010, dovolací soud uvádí, že odkazované usnesení se týkalo uplatnění námitky promlčení v řízení o zastavení exekuce, přičemž Nejvyšší soud v něm dospěl k závěru, že i v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí může být námitka promlčení výrazem výkonu práva v rozporu s dobrými mravy. Tento závěr nikterak nedopadá na nyní řešenou situaci, v níž se povinný dovolává přezkumu exekučního titulu exekučním soudem. Odkaz na uvedené rozhodnutí je proto nepřípadný.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 8. 2019
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu