ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.1989.2019.1
sp. zn. 21 Cdo 1989/2019-440
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce P. Č. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Vítem Zahálkou, advokátem se sídlem v Plzni, Radyňská č. 479/5, proti žalované J. J. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Jiřím Pražákem, advokátem se sídlem v Rokycanech, Havlíčkova č. 218, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 12 C 551/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. října 2018 č. j. 14 Co 280/2018-411, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 10. 2018 č. j. 14 Co 280/2018-411 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
K otázce následků nezaplacení soudního poplatku na výzvu soudu ve lhůtě stanovené k jeho úhradě se Nejvyšší soud České republiky vyslovil například v odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2019 sp. zn. 30 Cdo 1508/2019 nebo usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 10. 4. 2019 sp. zn. 31 Cdo 3042/2018, v němž uvedl, že nebyl-li soudní poplatek zaplacen (již při podání žaloby, odvolání, dovolání atd.), soud vyzve poplatníka k jeho úhradě a stanoví mu lhůtu, po jejímž uplynutí řízení zastaví (nejde-li o některou z výjimek, kdy soud může jednat a rozhodnout i bez zaplacení soudního poplatku); k zaplacení poplatku po této lhůtě již nemůže přihlédnout (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2018 sp. zn. I. ÚS 1335/18, v němž Ústavní soud k ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017 uvedl, že stanovení soudcovské lhůty k zaplacení soudního poplatku v délce alespoň 15 dnů s následkem zastavení řízení v případě marného uplynutí lhůty není nepřiměřené ve vztahu k možnosti uplatnit u soudu tvrzené právo, neboť jde již o lhůtu náhradní pro případ nesplnění povinnosti zaplatit soudní poplatek společně s podáním návrhu).
K otázce, zda usnesení o povinnosti zaplatit soudní poplatek za dovolání se doručuje pouze zástupci účastníka s plnou mocí pro celé řízení, nebo musí být doručeno i účastníkovi, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2000 sp. zn. 21 Cdo 1949/99, uveřejněné pod č. 1 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, v němž byl přijat právní názor, že usnesení o povinnosti zaplatit soudní poplatek z odvolání (obdobně z dovolání) se doručuje pouze zástupci účastníka s plnou mocí pro celé řízení, neboť nejde o povinnost účastníka osobně v řízení něco vykonat, dále srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2004 sp. zn. 20 Cdo 1853/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015 sp. zn. 22 Cdo 3610/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2016 sp. zn. 29 Cdo 2214/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2016 sp. zn. 28 Cdo 2786/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2019 sp. zn. 32 Cdo 4481/2018 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2019 sp. zn. 21 Cdo 229/2019.
Na dovolatelem vymezené právní otázce – „zda je možno zastavit řízení ve věci samé z důvodu nezaplacení soudního poplatku ve stanovené zákonné lhůtě, pokud soud výzvu k úhradě doručí fikcí na adresu žalobce, který je k úhradě soudního poplatku povinován, a to i přesto, že soudu je z důvodů obsahu projednávané meritorní věci známo a je mu zcela zřejmé, že žalobce se na doručovací adrese nezdržuje a zdržovat ani nemůže a není mu tak tedy možno na tuto adresu ani řádně doručit“ – rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (vyřešení této právní otázky není pro posouzení, zda byly splněny předpoklady k zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku za dovolání, podstatné), neboť usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 21. 6. 2018 č. j. 12 C 551/2009-385, jímž soud prvního stupně vyzýval žalobce k zaplacení soudního poplatku za dovolání, bylo doručováno nejen samotnému žalobci, ale dne 16. 8. 2018 bylo doručeno též advokátovi JUDr. Jaroslavu Šímovi, CSc., který v řízení v té době vystupoval jako zástupce žalobce s plnou mocí pro celé řízení. Kromě toho z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2012 sp. zn. 32 Cdo 80/2012 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2018 sp. zn. 21 Cdo 813/2016) vyplývá, že právní úprava doručování písemností platná od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb. s účinností od 1. 7. 2009, je úpravou přísnější než úprava předchozí a vychází ze zásady, že každý si má svá práva střežit sám. Adresát je proto odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochrany vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Tato zásada je vyjádřena abstraktním vymezením adresy pro doručování v ustanovení §46b písm. a) o. s. ř., z něhož vyplývá, že je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 8. 2019
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu