ECLI:CZ:NS:2019:22.CDO.3305.2017.1
sp. zn. 22 Cdo 3305/2017-290
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců a) J. L., narozeného XY, bytem XY, b) M. L., narozené XY, bytem XY, c) B. M., narozeného XY, bytem XY 12, d) A. M., narozené XY, bytem XY, všech zastoupených Mgr. Adamem Hrabovským, advokátem se sídlem v Brně, Koliště 55, proti žalované AGROMERAN, a. s., IČO 25549561, se sídlem v Jimramově, Trhonice 57, zastoupené JUDr. Jaroslavou Brabcovou, advokátkou se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Sadová 2237, o odstranění stavby, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 11 C 7/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 16. 2. 2017, č. j. 54 Co 756/2015-269, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozsudkem ze dne 24. 6. 2015, č. j. 11 C 7/2013-232, zamítl ve výroku I. žalobu, kterou se žalobci domáhali uložení povinnosti žalované 1) odstranit zemědělskou stavbu bez č. p./č. e., zapsanou na LV č. XY pro k. ú. XY, u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště XY, stojící na pozemcích parc. č. st. XY a parc. č. XY, vše v k. ú. XY, 2) odstranit zemědělskou stavbu bez č. p./č. e., zapsanou na LV č. XY pro k. ú. XY, u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště XY, stojící na pozemcích parc. č. st. XY a parc. č. st. XY, vše v k. ú. XY, 3) odstranit část stavby hnojiště, která stojí na pozemku parc. č. XY, zapsaného na LV č. XY pro k. ú. XY, Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště XY. Dále rozhodl, že žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok II.).
S ohledem na obsah a rozsah dovolání jsou pro rozhodnutí dovolacího soudu v této věci významná níže uvedená skutková zjištění a právní závěry soudu prvního stupně:
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že součástí společného jmění žalobců a) a b) je mimo jiné pozemek parc. č. st. XY v k. ú. XY, který tito žalobci nabyli na základě postupní smlouvy ze dne 11. 8. 1970 uzavřené s J. L., narozeným XY, a F. L., narozenou XY. Pozemek parc. č. st. XY v k. ú. XY tvoří součást společného jmění žalobců c) a d), kteří jej nabyli na základě postupní smlouvy uzavřené dne 3. 3. 1980 s B. M., narozeným XY, a L. M., narozenou XY. Žalovaná je vlastníkem stavby bez č. p./č. e. (kravína), jež stojí na pozemcích parc. č. st. XY a parc. č. st. XY v k. ú. XY. Jednotné zemědělské družstvo XY (právní předchůdce žalované, dále rovněž jako „JZD XY“) započalo se stavbou kravína v roce 1958 a tato stavba byla dokončena v roce 1959.
Z rozhodnutí Odboru pro výstavbu rady krajského národního výboru v Pardubicích ze dne 14. 4. 1958, č. j. Výst. 1483/1958, nalézací soud zjistil, že správní orgán rozhodl podle §20 zákona č. 280/49 Sb. o vyvlastnění práva stavby pro stavbu kravína k pozemkům, na kterých se tato stavba nachází, a to na dobu padesáti let.
Dále nalézací soud vyšel z toho, že právní předchůdci žalobců a) a b) J. L. a F. L. byli členy JZD v XY od 1. 10. 1952. V průběhu roku 1955 své členství ukončili a znovu se stali členy JZD v XY od 1. 4. 1958. Právní předchůdci žalobců c) a d) B. M. a L. M. se stali členy JZD v XY k 1. 4. 1958.
Při posouzení požadavku žalobců na odstranění stavby kravína dovodil, že stavbu zřídilo JZD XY na pozemcích žalobců oprávněně, a to na základě tzv. práva družstevního užívání pozemků. Při hodnocení oprávněnosti této stavby vyšel z právní úpravy účinné v době provedení stavby, tedy v letech 1958 a 1959. V té době bylo právo družstevního užívání pozemků zakotveno nepřímo v zákoně č. 69/1949 Sb., o jednotných zemědělských družstvech, resp. ve vzorových stanovách jednotných zemědělských družstev, jejichž závaznost pro jednotná zemědělská družstva byla založena nařízením ministra zemědělství č. 75/1949 Sb., kterým se provádí zákon o jednotných zemědělských družstvech a jež bylo vydáno k provedení tohoto zákona podle §11 odst. 2 zákona č. 69/1949 Sb. V těchto vzorových stanovách, ať už vyhlášených v částce 40/1953 Úředního listu nebo částce 98/1957 Úředního listu, byla zakotvena povinnost členů družstva tzv. sdružit půdu, na které družstvo posléze hospodařilo. Stejná povinnost byla uložena členům JZD XY ve stanovách tohoto družstva. Následně bylo právo družstevního užívání pozemků upraveno v zákoně č. 49/1959 Sb., o jednotných zemědělských družstvech, účinném od 1. 10. 1959. Podle §24 odst. 2 tohoto zákona náleželo družstvu k pozemkům sdruženým ke společnému družstevním hospodaření právo družstevního užívání. Podle §24 odst. 3 tohoto zákona právo družstevního užívání opravňovalo družstvo k užívání pozemku ve stejném rozsahu, v jakém by náleželo vlastníku; družstvo bylo oprávněno rovněž provést na sdružených pozemcích stavbu. S ohledem na historický kontext, smysl a účel sdružování pozemků a budoucí výslovnou právní úpravu nalézací soud dovodil, že i před 1. 10. 1959 (tedy před účinností zákona č. 49/1959 Sb., o jednotných zemědělských družstvech) náleželo jednotným zemědělským družstvům ke sdruženým pozemkům právo družstevního užívání jakožto právo časově neomezené, jehož obsahem bylo mimo jiné i právo provést na sdružených pozemcích stavbu.
Jelikož se právní předchůdci žalobců stali členy JZD XY k 1. 4. 1958, a k tomuto datu byly pozemky, na nichž byla stavba kravína posléze zřízena, sdruženy v prospěch družstevního hospodaření (užívání), vznikla tato stavba jako oprávněná, a to na základě práva družstevního užívání pozemků. Poznamenal, že v takovém případě již nemělo žádné právní účinky rozhodnutí Odboru pro výstavbu rady krajského národního výboru v Pardubicích ze dne 14. 4. 1958, č. j. Výst. 1483/1958, neboť ještě před tímto rozhodnutím se právní předchůdci žalobců stali členy družstva, byli povinni sdružit pozemky k družstevnímu hospodaření a družstvo bylo oprávněno na základě práva družstevního užívání provést na sdružených pozemcích stavbu kravína.
Protože soud prvního stupně považoval stavbu kravína za stavbu oprávněnou vzhledem k časově neomezenému práva družstevního užívání pozemků žalobců svědčícímu JZD XY (jeho právním nástupcům), nevyhověl návrhu žalobců na odstranění stavby podle §126 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, podle kterého má vlastník právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje.
Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 16. 2. 2017, č. j. 54 Co 756/2015-269, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. bodu 1. tak, že uložil žalované povinnost odstranit zemědělskou stavbu bez č. p./č. e., zapsanou na LV č. XY pro k. ú. XY, u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště XY, stojící na pozemcích parc. č. st. XY a parc. č. st. XY, vše v k. ú. XY, a to ve lhůtě jednoho roku ode dne právní moci tohoto rozhodnutí (výrok I. rozsudku odvolacího soudu.). Dále rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. bodech 2. a 3. potvrdil (výrok II. rozsudku odvolacího soudu). Rozhodl také, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III. rozsudku odvolacího soudu).
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, avšak dospěl k jinému právnímu posouzení věci.
Vyšel z toho, že v době zřízení stavby kravína (tedy v období do 1. 10. 1959) nevyplývalo z žádného právního předpisu (ani ze zákona č. 69/1949 Sb., o jednotných zemědělských družstvech či dalších právních předpisů vydaných k provedení tohoto zákona) oprávnění družstva provést na sdružených pozemcích stavbu. Právo družstva provést na sdružených pozemcích stavbu bylo zakotveno až v zákoně č. 49/1959 Sb., o jednotných zemědělských družstvech, který nabyl účinnosti 1. 10. 1959. Avšak z žádného ustanovení tohoto právního předpisu nevyplývá, že by se právo provést na sdružených pozemcích stavbu vztahovalo rovněž na stavby, jež byly zřízeny před nabytím účinnosti zákona č. 49/1959 Sb.
Stavbu kravína je proto nutné považovat za oprávněnou na základě rozhodnutí Odboru pro výstavbu rady krajského národního výboru v Pardubicích ze dne 14. 4. 1958, č. j. Výst. 1483/1958, kterým bylo rozhodnuto podle §20 zákona č. 280/49 Sb. o vyvlastnění práva stavby pro stavbu kravína k pozemkům žalobců, na kterých se tato stavba nachází, a to na dobu padesáti let. JZD XY tedy zřídilo stavbu kravína oprávněně pouze na časově omezenou dobu a po jejím uplynutí (14. 4. 2008) je vlastník pozemku oprávněn domáhat se ochrany svého vlastnického práva návrhem na odstranění stavby.
Na základě §3028 odst. 2 věty za středníkem zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, odvolací soud dovodil, že nárok na vypořádání vztahu mezi žalobci a žalovanou z titulu tvrzeného zániku oprávnění umístit stavbu kravína na pozemcích žalobců je třeba vypořádat podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Uzavřel, že pokud vlastník stavby ztratil po uplynutí sjednané doby právo mít nadále stavbu na cizím pozemku, neoprávněně tak zasahuje do vlastnického práva vlastníka pozemku, který se může podle §126 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, domáhat odstranění stavby. Proto změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil povinnost odstranit stavbu kravína nacházející se na pozemku žalobců.
Proti rozsudku odvolacího soudu, a to do výroku I., podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 o. s. ř. a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že jednotné zemědělské družstvo nebylo oprávněno provádět na sdružených pozemcích na základě zákona č. 69/1949 Sb., o jednotných zemědělských družstvech (a právních předpisů vydaných k provedení tohoto zákona), stavby. Má za to, že i když zákon č. 69/1949 Sb. neupravoval právo družstevního užívání jako právo časově neomezené, jehož obsahem bylo i právo provést na sdružených pozemcích stavbu, je třeba i právo družstevního užívání pozemků v době účinnosti tohoto zákona považovat s ohledem na celkový historický kontext, smysl, účel sdružování pozemků a budoucí výslovnou právní úpravu za právo časově neomezené, jehož obsahem bylo mimo jiné i zřídit na sdružených pozemcích stavbu. Tuto právní otázku shledává v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu za doposud neřešenou. Za nevyřešenou považuje rovněž právní otázku, zda právo stavby zakotvené v §24 odst. 3 zákona č. 49/1969 Sb., o jednotných zemědělských družstvech, se vztahovalo i na stavby, které byly na sdružených pozemcích provedeny před 1. 10. 1959, tedy před účinností tohoto zákona. Namítá také, že rozhodnutí Odboru pro výstavbu rady krajského národního výboru v Pardubicích ze dne 14. 4. 1958, č. j. Výst. 1483/1958, kterým bylo rozhodnuto podle §20 zákona č. 280/49 Sb. o vyvlastnění práva stavby pro stavbu kravína k pozemkům, na kterých se tato stavba nachází, není platné ve smyslu §23 a 25 zákona č. 20/1955 Sb., o řízení ve věcech správních, protože z rozhodnutí není zřejmé, který orgán jej vydal. Rozhodnutí neobsahuje otisk úředního razítka orgánu, jenž jej měl vydat, ani v něm není přesně identifikována úřední osoba, která jej vyhotovila. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil a rozhodl tak, že se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. bodu 1) potvrzuje.
Žalobci se k dovolání nevyjádřili.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1–3 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, že stavba kravína nacházející se na pozemcích žalobců je stavbou oprávněnou, a to na základě rozhodnutí Odboru pro výstavbu rady krajského národního výboru v Pardubicích ze dne 14. 4. 1958, č. j. Výst. 1483/1958, kterým bylo rozhodnuto podle §20 zákona č. 280/49 Sb. o vyvlastnění práva stavby pro stavbu kravína k pozemkům, na kterých se tato stavba nachází, na dobu padesáti let. Odvolací soud totiž dovodil, že v zákoně č. 69/1949 Sb., o jednotných zemědělských družstvech, ani v příslušných prováděcích předpisech nebylo zakotveno právo družstva provádět v době účinnosti tohoto zákona na sdružených pozemcích stavby, a proto nelze považovat stavbu kravína za oprávněnou na základě těchto právních předpisů.
Jelikož Nejvyšší soud otázku, zda jednotná zemědělská družstva byla oprávněna na základě zákona č. 69/1949 Sb., o jednotných zemědělských družstvech, a příslušných podzákonných předpisů provádět v době účinnosti tohoto zákona (tedy do 1. 10. 1959, kdy nabyl účinnosti zákon č. 49/1959 Sb., o jednotných zemědělských družstvech) na sdružených pozemcích bez dalšího stavby, ve své ustálené rozhodovací praxi doposud neřešil, je tímto založena přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř.
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 2. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1031/97, přijal a odůvodnil závěr, že při hodnocení toho, zda jde o neoprávněnou stavbu, je třeba vycházet z právní úpravy platné v okamžiku vzniku stavby jako věci v právním smyslu (srov. také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2003, sp. zn. 22 Cdo 880/2003, tato a další rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ).
Vzhledem k tomu, že v poměrech projednávané věci byla stavba kravína provedena jednotným zemědělským družstvem do 30. 9. 1959, je nutné při posouzení toho, zda jde o stavbu oprávněnou, vyjít z relevantních právních předpisů účinných do 30. 9. 1959 (v poměrech projednávané věci především ze zákona č. 69/1949 Sb., o jednotných zemědělských družstvech, účinného do 30. 9. 1959).
Podle §155 zákona č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 3. 1964, vlastníkem stavby může být osoba rozdílná od vlastníka pozemku.
Právní úprava jednotných zemědělských družstev byla obsažena v zákoně č. 69/1949 Sb., o jednotných zemědělských družstvech. V žádném ustanovení tohoto zákona není zakotveno oprávnění jednotného zemědělského družstva provést na sdružených pozemcích stavbu.
Podle §11 odst. 2 zákona č. 69/1949 Sb., o jednotných zemědělských družstvech, podrobnější předpisy k provedení tohoto zákona může vydati ministr zemědělství nařízením.
Podle §6 nařízení ministerstva zemědělství ze dne 17. 3. 1949, č. 75/1949 Sb., kterým se provádí zákon o jednotných zemědělských družstvech, jsou pro jednotná zemědělská družstva závazné vzorné stanovy vydané Ústřední radou družstev se schválením ministra zemědělství a vyhlášené ministrem zemědělství v Úředním listě.
Podle čl. 2 odst. 1 vzorových stanov jednotného zemědělského družstva uveřejněných pod č. 98/1957 Úředního listu členové družstva sdružují veškeré své pozemky ke společnému družstevnímu hospodaření. Podle čl. 8 odst. 2 těchto stanov je hlavní činností družstva socialistická zemědělská velkovýroba. Avšak ani v těchto vzorových stanovách jednotného zemědělského družstva není upraveno právo družstva provádět na sdružených pozemcích bez dalšího stavby. Takové oprávnění svědčící družstvu neobsahovaly ani stanovy Jednotného zemědělského družstva XY ze dne 1. 11. 1957.
Z uvedeného plyne, že jednotné zemědělské družstvo nebylo na základě zákona č. 69/1949 Sb., o jednotných zemědělských družstvech, ani na základě podzákonných právních předpisů vydaných k provedení tohoto zákona oprávněno provádět na sdružených pozemcích bez dalšího v době účinnosti tohoto zákona, tedy do 30. 9. 1959, stavby.
Důvodná není námitka dovolatelky, že s ohledem na celkový historický kontext, smysl, účel sdružování pozemků a budoucí výslovnou právní úpravu je nutné považovat právo družstevního užívání pozemků svědčící družstvům i v době účinnosti zákona č. 69/1949 Sb. za právo časově neomezené, jehož obsahem bylo mimo jiné právo družstva provést na sdružených pozemcích stavby. Pokud relevantní právní předpisy neobsahovaly právo družstva provést na sdružených pozemcích před 1. 10. 1959 stavbu, nelze takové oprávnění dovodit s ohledem na budoucí právní úpravu ani celkový historický kontext.
Jelikož odvolací soud dospěl v poměrech projednávané věci ke stejnému závěru jako dovolací soud (a uzavřel, že stavbu kravína provedlo JZD XY před 1. 10. 1959, a proto ji nelze považovat za oprávněnou na základě zákona č. 69/1949 Sb. ani příslušných prováděcích předpisů), spočívá jeho rozhodnutí při řešení výše formulované právní otázky na správném právním posouzení věci (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.), a proto není dovolání v této části důvodné.
Rozhodnutí odvolacího soudu je dále založeno na právní otázce, zda právo jednotného zemědělského družstva provádět na sdružených pozemcích stavby ve smyslu §24 odst. 3 věty druhé zákona č. 49/1959 Sb., o jednotných zemědělských družstvech, účinného od 1. 10. 1959, dopadalo rovněž na stavby, které byly na sdružených pozemcích provedeny před účinností tohoto zákona. Jelikož Nejvyšší soud ani tuto otázku ve své ustálené rozhodovací praxi doposud výslovně neřešil, je i tímto založena přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
I při řešení této právní otázky je nezbytné zohlednit ustálený judikatorní závěr, že při hodnocení toho, zda jde o neoprávněnou stavbu, je třeba vycházet z právní úpravy platné v okamžiku vzniku stavby jako věci v právním smyslu. Protože v poměrech projednávané věci byla stavba kravína na sdružených pozemcích zřízena před 1. 10. 1959, je nutné při posuzování oprávněnosti této stavby vyjít z právní úpravy účinné v okamžiku vzniku stavby jako věci v právním slova smyslu. A jak již bylo výše dovozeno, jednotné zemědělské družstvo nebylo oprávněno na základě zákona č. 69/1949 Sb., o jednotných zemědělských družstvech, ani na základě podzákonných právních předpisů vydaných k provedení tohoto zákona provádět na sdružených pozemcích před 1. 10. 1959 stavby. Zákon č. 49/1959 Sb., o jednotných zemědělských družstvech, rovněž neobsahuje žádné ustanovení, na základě kterého by mohly být stavby provedené na sdružených pozemcích jednotným zemědělským družstvem před účinností tohoto zákona považovány na základě zákona č. 49/1959 Sb. za stavby oprávněné.
Dovodil-li odvolací soud, že stavbu kravína provedenou před 1. 10. 1959 nelze považovat za oprávněnou ani na základě zákona č. 49/1959 Sb., o jednotných zemědělských družstvech, spočívá jeho rozhodnutí při řešení této právní otázky na správném právním posouzení věci (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.), a proto není dovolání ani v této části důvodné.
Na základě shora uvedeného lze uzavřít, že stavbu kravína provedenou před 1. 10. 1959 nelze považovat za oprávněnou na základě zákona č. 69/1949 Sb., o jednotných zemědělských družstvech, a právních předpisů vydaných k provedení tohoto zákona, ani na základě zákona č. 49/1959 Sb., o jednotných zemědělských družstvech. Z toho plyne, že titulem, který opravňoval Jednotné zemědělské družstvo XY k provedení stavby kravína, je rozhodnutí Odboru pro výstavbu rady krajského národního výboru v Pardubicích ze dne 14. 4. 1958, č. j. Výst. 1483/1958, kterým bylo rozhodnuto podle §20 zákona č. 280/49 Sb., o vyvlastnění práva stavby pro stavbu kravína k pozemkům, na kterých se tato stavba nachází, a to na dobu padesáti let.
V souvislosti s tímto rozhodnutím správního orgánu dovolatelka namítá, že rozhodnutí není platné a nezakládá právní účinky, neboť z rozhodnutí není zřejmé, kdo jej vydal (srov. §23 a 25 zákona č. 20/1955 Sb., o řízení ve věcech správních). Rozhodnutí totiž neobsahuje otisk úředního razítka orgánu, který jej měl vydat, ani přesnou identifikaci úřední osoby oprávněné za tento orgán jednat.
Nejvyšší soud již v rozsudku v rozsudku ze 26. 11. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1393/97, uveřejněném pod č. 9/1999 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, v rozsudku ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. 3 Cdon 1091/96, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11/2000, a řadě dalších rozhodnutí přijal a odůvodnil závěr, že mimo rámec správního soudnictví jsou obecné soudy oprávněny zkoumat správní akty zásadně jen se zřetelem k tomu, zda se jedná o akty nicotné (nulitní), tedy o akty, jejichž vady jsou tak závažné, že se neuplatňuje presumpce jejich správnosti (takové vady totiž nevyžadují zvláštní proces k odstranění vad nebo aktů samotných, nikdo jich nemusí dbát a od počátku se na ně pohlíží jako na neexistující). K takovým paaktům lze přiřadit správní rozhodnutí vydaná mimo rámec vymezené pravomoci správního orgánu, popřípadě vydaná tzv. absolutně nepříslušným (nekompetentním) správním orgánem. U kategorie aktů, jež jsou pouze věcně vadné nebo nezákonné, naopak platí presumpce jejich správnosti (dokud nejsou stanoveným postupem opraveny nebo zrušeny, jsou považovány za bezvadné a mají právní účinky).
V poměrech projednávané věci je z rozhodnutí Odboru pro výstavbu rady krajského národního výboru v Pardubicích ze dne 14. 4. 1958, č. j. Výst. 1483/1958, zcela zřejmé, který správní orgán toto rozhodnutí vydal, protože v rozhodnutí je správní orgán zřetelně označen, a proto nelze považovat toto rozhodnutí z důvodů tvrzených dovolatelkou za nicotný správní akt. V takovém případě se však uplatní presumpce správnosti správního aktu, ze kterého je soud povinen vycházet a jehož věcnou správnost není oprávněn přezkoumávat.
Nad rámec shora uvedeného Nejvyšší soud poznamenává, že rozhodnutí odvolacího soudu, kterým byla žalované uložena povinnost odstranit z pozemků žalobců stavbu kravína, je dále založeno na právních otázkách souvisejících s vypořádáním mezi vlastníky pozemků, na nichž byla stavba provedena a vlastníkem stavby, jehož oprávnění provést na pozemcích žalobců stavbu zaniklo. Protože však žalovaná závěry odvolacího soudu vztahující se k těmto právním otázkám v dovolání žádným způsobem nenapadá, nemohl je dovolací soud – s ohledem na rozsah podaného dovolání a vázanost dovolacího soudu vymezeným dovolacím důvodem – přezkoumávat.
Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá v napadené části na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání žalované podle §243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
Právo na náhradu nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nepřiznal žádnému z účastníků, neboť dovolatelka v tomto řízení neuspěla ani zčásti a žalobcům v dovolacím řízení účelně vynaložené náklady nevznikly (srov. §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 8. 2019
Mgr. David Havlík
předseda senátu