ECLI:CZ:NS:2019:22.CDO.746.2019.3
22 Cdo 746/2019-
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Michalem Králíkem, Ph. D. ve věci žalobkyně L. Z. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Michalem Špirkem, advokátem se sídlem v Rakovníku, Vysoká 92, proti žalovanému J. Z. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Jiřinou Jirákovou, advokátkou se sídlem ve Slaném, Třebízského 175/44, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 7 C 9/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. září 2018, č. j. 10 Co 122/2017-525, takto:
Výrok rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2019, č. j. 22 Cdo 746/2019-561, se opravuje tak, že správně zní: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. září 2018, č. j. 10 Co 122/2017-525 se, vyjma části výroku I., ve které byl potvrzen zamítavý výrok II. rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 12. září 2016, č. j. 7 C 9/2011-403, ruší a věc se vrací v tomto rozsahu tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Lounech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 9. 2016, č. j. 7 C 9/2011-403, zrušil spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY a pozemku parc. č. XY ležících v obci a k. ú. XY, zapsaných na LV č. XY u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrálního pracoviště XY (dále též jen „předmětné nemovitosti“). Všechny předmětné nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného (výrok I.). Zamítl návrh na uložení povinnosti žalobkyni zaplatit žalovanému 366 455 Kč (výrok II.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 400 000 Kč (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.).
K odvolání obou účastníků Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. 9. 2018, č. j. 10 Co 122/2017-525, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. potud, že částka, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni, činí 475 000 Kč, jinak jej v tomto výroku a ve výrocích I. a II. potvrdil (výrok I.). Dále rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok II.), odvolacím soudem (výrok III.) a o nákladech České republiky – Okresního soudu v Lounech (výrok IV.).
K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud jako soud dovolací rozsudkem ze dne 27. 3. 2017, č. j. 22 Cdo 746/2019-561, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Následně žalobkyně v podání ze dne 11. 7. 2019 adresovanému Nejvyššímu soudu navrhla, aby dovolací soud opravil zjevnou nesprávnost ve výroku svého rozsudku podle §164 občanského soudního řádu. Tento výrok obsahuje zjevnou nesprávnost, neboť nekoresponduje s odůvodněním rozhodnutí. Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu směřovalo pouze do části výroku I., v níž bylo rozhodnuto o výši vypořádacího podílu, a proti závislým výrokům III. a IV. o nákladech řízení. V tomto rozsahu také dovolací soud napadený rozsudek přezkoumal. Žalobkyně nebrojila proti části výroku I., v níž byl potvrzen výrok I. a II. rozsudku soudu prvního stupně – otázku zrušení spoluvlastnictví a přikázání nemovitosti ani rozhodnutí o zamítnutí vzájemného návrhu žalovaného dovolací soud neřešil.
Protože bylo napadené rozhodnutí zrušeno ve větším rozsahu, než se žalobkyně domáhala, aniž by v odůvodnění bylo uvedeno, proč tak dovolací soud učinil, žalobkyně se domnívá, že výrok rozsudku dovolacího soudu obsahuje zjevnou nesprávnost. Z toho důvodu navrhla, aby byl výrok upraven tak, že se vyjma části výroku I. napadeného rozhodnutí, potvrzující výrok I. a II. rozsudku soudu prvního stupně, rozsudek odvolacího soudu ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení. Žalobkyně dodává, že v mezidobí poté, co došlo k zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí pro žalovaného, žalovaný nemovitost prodal třetí osobě.
Návrh na vydání opravného usnesení je částečně důvodný.
Podle §164 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.
Podle §242 odst. 2 písm. c) o. s. ř. dovolací soud není vázán rozsahem dovolacích návrhů, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. Řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je přitom příkladem těchto druhů sporů [srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 9. 11. 1965, sp. zn. 5 C 22/65 (publikovaný pod č. 4/1966 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
Dovolací soud vychází z ustálené judikatury potud, že i když dovolatel v dovolání napadá správnost rozsudku odvolacího soudu toliko z hlediska výše vypořádacího podílu – jako v daném případě – dospěje-li dovolací soud k závěru, že je dovolání důvodné, neboť odvolací soud otázku výše přiměřené náhrady posoudil nesprávně, zruší i výroky obsahující samotné zrušení spoluvlastnictví a přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků, i když proti těmto částem rozsudku odvolacího soudu dovolatel žádné námitky neuplatnil (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3858/2011). V uvedeném rozsudku dovolací soud vysvětlil, že „dovolací soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost výroku rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není dovolání přípustné, i když z pohledu ustanovení §242 odst. 2 písm. d) o. s. ř. jde o spor, v němž určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky vyplývá z právního předpisu. Propojení výroku odvolacího soudu, proti němuž dovolání přípustné je, s výrokem, který není přípustné zkoumat, se při rozhodnutí o dovolání projevuje v tom, že shledá-li soud důvody pro zrušení přezkoumávaného výroku, zruší současně i výrok, jehož sepětí se zkoumaným výrokem vymezuje ustanovení §242 odst. 2 o. s. ř.“ Jinými slovy řečeno, výroky o zrušení spoluvlastnictví a o přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků na straně jedné nemohou nabýt samostatně právní moci s tím, že mimo režim právní moci na straně druhé by zůstal toliko výrok o přiměřené náhradě. To platí i tehdy, pokud se v dovolání účastník domáhá přezkumu pouze výroku o přiměřené náhradě.
Proto, i když v dané věci dovolatelka uplatnila výhrady pouze proti „výši vypořádacího podílu“, shledal-li dovolací soud dovolání důvodným, musel zrušit i tu část rozsudku odvolacího soudu, která se týká samotného zrušení spoluvlastnictví a způsobu vypořádání spoluvlastnictví.
Potud tedy návrh na vydání opravného usnesení důvodný není.
V rozsudku ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 22 Cdo 766/2009, ve vztahu k tzv. vypořádání podílového spoluvlastnictví v širším smyslu, Nejvyšší soud vysvětlil, že pokud jde o otázku samostatného nabytí právní moci výroků rozsudku, jímž se rozhoduje o vypořádání podílového spoluvlastnictví v širším smyslu, pak výrok soudního rozhodnutí, jímž je rozhodováno o investicích, není z hlediska nabytí právní moci závislý na výroku o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a naopak.
Součástí rozsudku odvolacího soudu v jeho výroku I. bylo mimo jiné i potvrzení výroku II. rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut vzájemný návrh žalovaného na vypořádání spoluvlastnictví v širším smyslu, kterým se žalovaný domáhal, aby žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit mu částku 400 000 Kč z titulu investic. V této části se tedy žalovaný domáhal vypořádání spoluvlastnictví v širším smyslu. Tento výrok tedy nabyl samostatně právní moci, neboť není závislý na právní moci výroků o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. To platí tím spíše, že ve věci byla dovolatelkou žalobkyně a v této části předmětu řízení se jednalo o vzájemný návrh žalovaného.
Jestliže kasační rozhodnutí dovolacího soudu tuto skutečnost nevystihlo, ač je z odůvodnění rozsudku dovolacího soudu bez pochybností zřejmé, že tento nárok předmětem dovolacího přezkumu nebyl, jedná se o zjevnou nesprávnost, kterou dovolací soud napravil tím, že vydal podle §164 a §243b o. s. ř. toto opravné usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 8. 2019
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu