ECLI:CZ:NS:2019:23.CDO.2362.2019.1
sp. zn. 23 Cdo 2362/2019-339
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci navrhovatelů a) JIMJAM TELEVISION LIMITED , společnosti se sídlem v Londýně, 111 Salusbury Road, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, NW6 6RG, reg. č. 05689135, DIČ: GB 918403332, b) AMC Networks Central Europe s.r.o., se sídlem v Praze 8 – Karlíně, Pobřežní 620/3, PSČ 186 00, IČO 27112501, c) CBS AMC NETWORKS EMEA CHANNELS PARTNERSHIP , partnerství založené podle zákonů Velké Británie a Walesu, se sídlem v Londýně, 111 Salusbury Road, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, NW6 6RG,DIČ: GB 127187507, všech zastoupených Mgr. Vladimírem Uhdem, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1207/10, PSČ 110 00, proti odpůrcům 1. TV PROGRAMMING & MEDIA SE, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, IČO 04300441, zastoupenému Mgr. Danielem Čekalem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, 2. DIGI CZ s.r.o., se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, IČO 04668529, zastoupenému Mgr. Jaroslavem Borovičkou, LL.M, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, o návrhu na nařízení předběžného opatření, o návrhu na složení doplatku jistoty a o návrhu na zrušení předběžného opatření, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Nc 15/2018, o dovolání prvého odpůrce a o dovolání druhého odpůrce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2018, č. j. 5 Co 74/2018-227, 5 Co 75/2018, takto:
Dovolání se odmítají .
Stručné odůvodnění :
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 10. 2018, č. j. 1 Nc 15/2018-187, zamítl návrh žalovaných na složení doplatku jistoty (výrok pod bodem I) a nevyhověl návrhu žalovaných na zrušení předběžného opatření (výrok pod bodem II).
K odvolání odpůrců Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. 12. 2018, č. j. 5 Co 74/2018-227, 5 Co 75/2018, odvolání odpůrců 1 a 2 proti výroku usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2018, č. j. 1 Nc 15/2018-30, odmítl, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2018, č. j. 1 Nc 15/2018-30, ve výrocích pod body II a III potvrdil ve správném znění, že lhůta na splnění tam uvedené povinnosti se stanoví v délce 60 dnů, a potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2018, č. j. 1 Nc 15/2018-187.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2018, č. j. 5 Co 74/2018-227, 5 Co 75/2018, podali oba odpůrci dovolání. Napadli pouze třetí větu výroku tohoto usnesení, který označili jako výrok pod bodem III, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 15. 10. 2018, č. j. 1 Nc 15/2018-187. Dovolatelé považují svoje dovolání za přípustné podle ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), na který odkázali. Důvodem dovolání má být nesprávné právní posouzení věci, které spočívá podle prvního odpůrce v nezbytnosti řešení čtyř otázek týkající se postupu soudu při provádění dokazování a dovozování skutkových závěrů. Druhý odpůrce odkázal na nálezy Ústavního soudu, které se zabývaly otázkou předběžného opatření, s tím, že limity pro ukládání povinnosti předběžným opatřením nebyly v dané věci splněny, a formuloval pět právních otázek, v nichž se měl odvolací soud odchýlit od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Oba dovolatelé shodně navrhli zrušení napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2018, č. j. 5 Co 74/2018-227, 5 Co 75/2018, a taktéž zrušení rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 15. 10.2018, č. j. 1 Nc 15/2018-187, s tím, že věc bude vrácena k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze.
Navrhovatelé se k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání byla podána v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.) oprávněnými osobami zastoupenými advokáty, nejprve posuzoval, zda je dovolání přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až 239 o. s. ř.
Ustanovení §238 o. s. ř. obsahuje taxativní výčet případů, v nichž není dovolání přípustné, ačkoliv by rozhodnutí odvolacího soudu jinak splňovalo podmínky přípustnosti vymezené v §237 o. s. ř. Podle §238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o předběžném opatření, pořádkovém opatření, znalečném nebo tlumočném. Rozhodování o návrhu na složení doplatku jistoty podle §75b a násl. o. s. ř. je jak svou povahou, tak i podle systematického zařazení v zákoně (Hlava druhá – Předběžná opatření a zajištění důkazu §74 - §78g o. s. ř.) rozhodováním o předběžném opatření, proti kterému není podle výslovného znění zákona dovolání přípustné (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3312/2014). Rovněž rozhodnutí o nevyhovění návrhu na zrušení předběžného opatření je třeba považovat za usnesení, jímž bylo rozhodnuto o předběžném opatření.
Přípustnost dovolání je tak vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. f) o. s. ř.
Přípustnost dovolání nemůže v dané věci založit ani okolnost, že usnesení odvolacího soudu bylo v rozporu s kogentními ustanoveními občanského soudního řádu opatřeno nesprávným poučením, že dovolání proti němu podat lze. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze totiž dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští. Jestliže tedy možnost podat dovolání není v zákoně stanovena, pak jde vždy – a bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo – o dovolání nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2002, sp. zn. 26 Cdo 707/2002, nebo usnesení ze dne 31. 1. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3436/2008, nebo usnesení ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 32 Cdo 3266/2017, a další).
Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud při rozhodování ve věci samé (§145 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 8. 2019
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu