ECLI:CZ:NS:2019:23.ND.307.2019.1
sp. zn. 23 Nd 307/2019-1787
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně I. K. , nar. XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Hynkem Applem, advokátem, se sídlem v Přerově, Jiráskova 994/9, PSČ 750 02, proti žalovanému J. A. , nar. XY, bytem v XY, za účasti Kooperativa pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, PSČ 186 00, IČO 47116617, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, o zaplacení částky 1 860 486,60 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2016, č. j. 44 Co 79/2016-1449, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 26. 5. 2016, č. j. 44 Co 79/2016-1457, a proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 30. 6. 2015, č. j. 7 C 115/2002-1202, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 44 Co 79/2016, o návrhu žalovaného na vyloučení soudkyně Vrchního soudu v Olomouci, takto:
Soudkyně Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Jana Maiová není vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 7 Co 12/2019.
Odůvodnění:
Po pravomocném ukončení řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 7 C 115/2002, podal žalovaný 23. 9. 2016 žalobu pro zmatečnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. dubna 2016, č. j. 44 Co 79/2016-1449, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 26. května 2016, č. j. 44 Co 79/2016-1457, a proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 30. června 2015, č. j. 7 C 115/2002-1202.
Žalobu pro zmatečnost Krajský soud v Brně usnesením ze dne 9. 1. 2019, č. j. 44 Co 79/2016-1744, zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
V odvolání proti uvedenému usnesení vznesl žalovaný námitku podjatosti soudkyň, která mají o jeho odvolání rozhodovat (pod sp. zn. 7 Co 12/2019), a to JUDr. Jany Maiové, JUDr. Lenky Kypré a JUDr. Vladimíry Strakové. Usnesením ze dne 30. 4. 2019, č. j. 29 Nd 156/2019-1774, Nejvyšší soud České republiky rozhodl, že tyto soudkyně Vrchního soudu v Olomouci nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 7 Co 12/2019.
Podáním ze dne 23. 6. 2019 žalovaný navrhl, aby bylo usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 10. 2018, č. j. 7 Co 32/2018-1738, opraveno v odůvodnění a současně vznesl novou námitku podjatosti předsedkyně senátu Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Jany Maiové.
Žalovaný odůvodnil svoji námitku podjatosti z důvodů, které dříve neuplatnil. Důvody podjatosti JUDr. Jany Maiové podle žalovaného souvisí s tím, že působil v letech 1989 – 1992 jako soudce, kdy jím přestal být, přestože nebyl politicky angažován. JUDr. Jana Maiová naopak byla členkou Komunistické strany Československa a měla vliv na to, že nebyl znovu navržen ke jmenování soudcem v roce 1992. Dále žalovaný označil JUDr. Vladimíra Váňu, soudce Okresního soudu v Prostějově, který měl podle žalovaného ovlivňovat rozhodování v této věci, stejně jako JUDr. Jana Maiová, v jeho neprospěch; totéž platí i pro manželku JUDr. Vladimíra Váni advokátku JUDr. Evu Váňovou. Jmenovaní jsou podle žalovaného spřáteleni s JUDr. Janou Maiovou a věc ovlivňovali tak, aby žalovaný spor prohrál. Taktéž JUDr. Tamara Vránová, advokátka, která je osobní přítelkyní manželů V., vyslechnutá jako svědkyně v této věci, nevypovídala objektivně, nýbrž tak, aby její svědecká výpověď vedla k úspěchu žalobkyně I. K. Žalovaný poukázal na to, že jeho trestní oznámení, které podal v průběhu řízení vedeného od roku 2002 pod sp. zn. 7 C 115/2002, byla evidentně a záměrně odložena bez prověření a prošetření. Trestné činnosti se měl podle žalovaného dopustit také advokát JUDr. Zdeněk Šťastný, který původně zastupoval žalobkyni, a který je osobně znám JUDr. Janě Maiové.
Dotčená soudkyně Vrchního soudu v Olomouci se k námitce podjatosti vyjádřila tak, že nemá k žalovanému, stejně jako k dalším účastníkům řízení, žádný osobní vztah, profesní kariera žalovaného jí není známa, nemá žádný vztah k projednávané věci a není jí znám žádný důvod, pro který by měla být z rozhodování v této v předmětné věci vyloučena. Ohledně osob uváděných v námitce odkázala na svoje předchozí vyjádření podané k předchozí námitce podjatosti vznesené žalovaným, a sice že advokáta JUDr. Zdeňka Šťastného zná pouze z úředního styku, JUDr. Vladimír Váňa byl v době jejího působení u okresního soudu (do roku 1995) jejím kolegou, po jejím odchodu z okresního soudu však spolu nejsou v kontaktu. JUDr. Tamaru Vránovou a JUDr. Evu Váňovou osobně zná, v době jejího působení u okresního soudu se setkávaly pracovně. S žádnou z nich však neudržovala a neudržuje osobní přátelské vztahy a není s nimi v kontaktu.
Podle ustanovení §14 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Z vyjádření dotčené soudkyně a ani z obsahu spisu se nepodávají žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti jmenované soudkyně Vrchního soudu v Olomouci, a žalovaný ani neuvádí žádné relevantní skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na existenci zákonem předvídaných důvodů vylučujících uvedenou soudkyni JUDr. Janu Maiovou z projednání a rozhodnutí věci.
Závěr o podjatosti shora této soudkyně by se musel opírat zejména o existenci jejího vlastního konkrétně definovatelného vztahu k předmětu řízení, a to s ohledem na její poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu, že soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, a protože zákonné důvody k vyloučení jmenované soudkyně senátu Vrchního soudu v Praze z projednávání a rozhodování věci ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. nebyly zjištěny, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 8. 2019
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu