ECLI:CZ:NS:2019:23.ND.316.2019.1
sp. zn. 23 Nd 316/2019-666
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobců a) J. G., narozeného XY, bytem v XY, b) H. B., narozené XY, bytem v XY, c) P. P., narozeného XY, bytem v XY, d) A. G., narozeného XY, bytem v XY, všech zastoupených JUDr. Jaroslavou Moravcovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích - Semtín 81, PSČ 533 53, proti žalované Š. J., narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Pavlem Švandrlíkem, advokátem se sídlem v Kostelci nad Orlicí, Na Lávkách 778, PSČ 517 41, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 4 C 195/2013, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 12. 2018, č. j. 20 Co 241/2016-621, takto:
Soudce Nejvyššího soudu České republiky Mgr. Michal Králík, Ph.D., není vyloučen z projednávání a rozhodování dovolací věci vedené u Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 22 Cdo 2042/2019.
Odůvodnění:
Žalobci podali dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové. Věc je vedena u Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) pod sp. zn. 22 Cdo 2042/2019.
Z obsahu podání ze dne 28. 6. 2019 vyplývá, že dovolatelé vznesli námitku podjatosti jednoho člena senátu Nejvyššího soudu - Mgr. Michala Králíka, Ph.D., člena senátu 22 Cdo, kterému bylo podle rozvrhu práce přiděleno rozhodnout v označené dovolací věci.
Ve vztahu k tomuto soudci poukazují dovolatelé na to, že se dozvěděli, že uvedený soudce má být v osobním a dlouhodobém kontaktu s advokátem zastupujícím stranu žalovanou. Poukazují na to, že žalovaná rovněž veřejně prezentuje, že měla být s Nejvyšším soudem celá předmětná věc o určení vlastnictví osobně konzultována již před předešlým rozhodnutím Nejvyššího soudu v této věci pod sp. zn. 22 Cdo 3704/2017. Podle dovolatelů by měl s ohledem na uvedené rozhodovat o dovolání jiný senát, než který rozhodoval o dovolání v roce 2018.
Soudce Mgr. Michal Králík, Ph.D., ve vyjádření k námitce podjatosti uvedl, že je absolutně vyloučeno, že by věc byla s kýmkoli ze senátu 22 Cdo konzultována před jejím rozhodnutím, jak naznačují dovolatelé ve vztahu k předchozímu rozhodnutí dovolacího soudu. Dále uvedl, že zástupce žalované osobně nezná, se zástupcem žalované není v žádném, natož osobním a dlouhodobém, vztahu, jméno a příjmení zástupce žalované si nespojuje s žádnou konkrétní osobou, kterou by znal. Nevyloučil, že zástupce žalované mohl být např. účasten vzdělávací akce pořádané advokátní komorou, kterou někdy lektoroval, ale i kdyby tomu tak bylo, uvedl, že nepřichází do úvahy, aby advokát s ním konzultoval věcně spor, který je ve fázi soudního řízení. Soudce Mgr. Michal Králík, Ph.D., má za to, že není důvod pochybovat o jeho podjatosti.
Podle ustanovení §16 odst. 1 věty druhé občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) o vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Podle ustanovení §14 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek či usnesení ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 32 Nd 275/2017 – veřejnosti dostupný na www.nsoud.cz ) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdyby soudce sám byl účastníkem řízení, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti.
V posuzovaném případě žalobci nijak nedoložili tvrzení o osobním a dlouhodobém kontaktu soudce Mgr. Michala Králíka, Ph.D. k advokátovi protistrany a nebyly zjištěny ani žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit osobní zájem Mgr. Michala Králíka, Ph.D. na výsledku daného sporu, resp. že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti soudce Mgr. Michala Králíka, Ph.D. Pokud dovolatelé dovozují pochybnosti o nepodjatosti Mgr. Michala Králíka, Ph.D. (a dalších soudců senátu 22 Cdo Nejvyššího soudu) ze skutečnosti, že soudci senátu 22 Cdo rozhodovali ve věci již v předešlém dovolacím řízení, pak tyto okolnosti, jak vyplývá z ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř., samy o sobě nemohou být důvodem pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí v dané konkrétní věci. Rozhodování sporů či jiných právních věcí je totiž podstatou soudcovské činnosti a důvodem jeho ústavně garantované nezávislosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 29 NSČR 30/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018, sp. zn. 29 NSČR 81/2018).
Příslušný senát Nejvyššího soudu (§16 odst. 1 věta druhá o. s. ř.) proto rozhodl, že ve výroku označený soudce Nejvyššího soudu není vyloučen z projednávání a rozhodování označené dovolací věci. Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl Nejvyšší soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 8. 2019
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu