ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.1808.2019.1
sp. zn. 24 Cdo 1808/2019-251
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph. D. a Romana Fialy v právní věci žalobkyně L. K. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Věrou Ptáčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, V Jámě 1, proti žalovaným: 1) J. K., narozenému XY, bytem XY, v konkursu, a 2) J. Š., správkyně konkursní podstaty úpadce J. K., se sídlem XY, zastoupená Mgr. Jiřím Vrbou, advokátem se sídlem v Praze 2, Lublaňská 24, o zvýšení výživného a o vzájemném návrhu na zrušení vyživovací povinnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 9 C 252/2013, o dovolání žalovaného 1) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. července 2018, č. j. 25 Co 227/2018-239, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 3 (dále již „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 24. září 2015, č. j. 9 C 252/2013-161, ve znění opravného usnesení ze dne 19. října 2016, č. j. 9 C 252/2013-194, zamítl žádost žalovaného 1) o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) usnesením ze dne 17. července 2018, č. j. 25 Co 227/2018-239, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti v záhlaví uvedenému usnesení odvolacího soudu podal dovolání žalovaný 1).
Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) předně uvádí, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení se podává z bodu 2., článku II., části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Z ustanovení §238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. vyplývá, že proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce, není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné; v posuzovaném případě není dovolání objektivně přípustné. Na uvedeném ničeho nemění ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání; to totiž nemůže založit přípustnost dovolání tam, kde ji zákon vylučuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. června 2014, sp. zn. 25 Cdo 1686/2014 nebo ze dne 13. září 2017, sp. zn. 30 Cdo 1575/2017).
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k objektivní nepřípustnosti podaného dovolání nebylo současně třeba rozhodovat o žádosti žalovaného 1) o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení (§241b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů tohoto dovolacího řízení, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci (§151 odst. 1 o. s. ř.)
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 8. 2019
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu