ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.3351.2018.1
sp. zn. 24 Cdo 3351/2018-190
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce R. M. , narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Jiřím Císařem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Hrnčířská č. 55/14, proti žalovaným 1) P. Ř. L. , narozené dne XY, bytem v XY, a 2) A. L. , narozené dne XY, bytem v XY, oběma zastoupeným Mgr. Bc. Ivou Jónovou, advokátkou se sídlem v Litoměřicích, U Kapličky č. 441/7, o neúčinnost právního úkonu, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 8 C 1/2012, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. března 2018 č. j. 84 Co 370/2017-166, takto:
I. Dovolání žalovaných 1) a 2) se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalovaných 1) a 2) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 3. 2018 č. j. 84 Co 370/2017-166 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť dovoláním napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. K namítané vadě řízení spočívající v údajném nenaplnění poučovací povinnosti soudu podle ustanovení §118a odst. 2 o. s. ř. (soudě dle judikatury dovolacího soudu, na níž dovolatelky poukazují a s níž shledávají rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu) srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2011 sp. zn. 25 Cdo 5162/2008, uveřejněný pod číslem 85/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v něm vyjádřený právní názor, že ustanovení §118a o. s. ř. odst. 2 dopadá pouze na případy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkovi prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto. V projednávané věci však taková situace nenastala, neboť k projednání žaloby nebylo zapotřebí řízení doplňovat o žádné další dosud neuvedené skutečnosti, které by účastníci neuvedli, protože z pohledu jejich právního názoru neměly doposud žádný význam, když odvolací soud posuzoval žalobu podle stejné právní normy jako soud prvního stupně a nepřistoupil tudíž ke změně právní kvalifikace, nýbrž dosavadní skutkový stav vyhodnotil oproti soudu prvního stupně tak, že žalované nevyvinuly náležitou pečlivost ve vztahu k rozpoznání úmyslu dlužníka (jejich otce) zkrátit svého věřitele.
Obdobně, poukazují-li dovolatelky na nález Ústavního soudu ze dne 24. 9. 1998 sp. zn. III. ÚS 139/98, je i tento odkaz nepřípadný, neboť pojednává o změně právního náhledu odvolacího soudu a možnosti předložit nové důkazy, které z dosavadního pohledu nebyly relevantní, o takovouto situaci však v projednávané věci, jak již bylo vysvětleno výše, nejde a proto ani tato námitka nemůže být způsobilá založit přípustnost dovolání.
Konečně, polemizují-li dovolatelky se závěrem odvolacího soudu, že nevyvinuly náležitou pečlivost k rozpoznání úmyslu jejich otce zkrátit svého věřitele, nepředkládají k této námitce žádnou právní otázku ani neuvádějí, který z předpokladů přípustnosti považují ve vztahu k této námitce za naplněný, za vymezení předpokladu přípustnosti přitom nelze považovat ani jejich obecný odkaz na rozhodnutí dovolacího soudu, který uvádějí toliko ke srovnání, aniž by uvedly, že se odvolací soud dle jejich mínění od tohoto rozhodnutí odchýlil, když taková skutečnost z tohoto rozhodnutí ani nevyplývá.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaných 1) a 2) na základě výše uvedeného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 8. 2019
JUDr. Lubomír Ptáček Ph.D.
předseda senátu