ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.787.2019.1
sp. zn. 24 Cdo 787/2019-324
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy ve věci žalobkyně E. W. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Martinem Purkytem, advokátem se sídlem v Praze 5, Smíchov, náměstí 14. října 496/13, proti žalované M. W. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Markétou Medřickou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Nové Město, Křemencova 1919/3, o zaplacení částky 3 656 987,35 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 5 C 410/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. září 2018, č. j. 27 Co 405/2017-298, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 28 120 Kč k rukám JUDr. Martina Purkyta, advokáta se sídlem v Praze 5, Smíchov, náměstí 14. října 496/13, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2018, č. j. 27 Co 405/2017-298, podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť neobsahuje obligatorní náležitosti, a sice vymezení toho, v čem žalovaná (dále také „dovolatelka“) spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a vymezení důvodu dovolání [§241a odst. 2 ve spojení s §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017, neboť odvolací soud vyhlásil napadený rozsudek dne 27. 9. 2018 (srov. čl. II. bod. 2. zákona č. 296/2017 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“], pročež dovolání trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatelka v dovolání uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, není naplněn také tehdy, vymezí-li v dovolání pro řešení určité právní otázky více předpokladů přípustnosti, které si vzájemně konkurují (vzájemně se vylučují). Také v tomto případě dovolání trpí vadou, neboť neobsahuje náležitosti podle §241a odst. 2 o. s. ř. (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 32 Cdo 4283/2014, a ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3883/2015), a to se, na což konečně opodstatněně poukazuje i žalobkyně, v souzené věci stalo.
Na straně jedné dovolatelka přípustnost opírá o předpoklad spočívající v tom, že v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly jí vymezené právní otázky vyřešeny (viz s. 4 dovolání) a na straně druhé se zároveň opírá o předpoklad spočívající v tom, že při řešení těchto otázek se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, kterou navíc nekonkretizovala (viz s. 6 dovolání). Jedná se o vnitřní logický rozpor; písařskou chybu či jinou zřejmou nesprávnost, dovodit nelze a zároveň se nejedná ani o situaci, kdy by dovolatelka na odůvodnění přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. použila jeden ze zákonných předpokladů (např. odklon od ustálené judikatury s odkazem na konkrétní rozhodnutí) a druhý (absence judikatury) in eventum, neboť z obsahu dovolání není zřetelné, který z předpokladů přípustnosti má být primární a z jakých důvodů.
Kromě právě uvedeného důvodu vedoucího k odmítnutí, je nezbytné v návaznosti na dovolatelkou předestřené „právní otázky“ – fakticky argumentaci polemizující s právním posouzením odvolacího soudu jako celkem, která nadto zčásti stojí na odlišném skutkovém základě, než ze kterého vyšel odvolací soud (a proto dovolací soud ani nemá za to, že by dovolatelka řádně vymezila dovolací důvod, neboť jí předestřená argumentace postrádá vymezení zcela konkrétního právního názoru odvolacího soudu, na němž je odvolací rozhodnutí založeno s předestřením právní argumentace ústící v závěr, proč jej má dovolatelka za nesprávný; neformuluje právní otázku vyjadřující právní problém, který by dovolací soud jejím zodpovězením vyřešil) – a obecné vymezení (vzájemně si konkurujících) předpokladů přípustnosti ke všem jí zformulovaným „právním otázkám“, zdůraznit nemožnost jednoznačně vymezit souvztažnost konkrétního předpokladu přípustnosti a konkrétní „právní otázky“, což je dalším důsledkem vadnosti dovolání rozvedené v předcházejícím odstavci, rovněž způsobující neprojednatelnost dovolání žalované.
Při absenci uvedení předpokladu přípustnosti nelze ani výtku založenou na nedostatku pravomoci českých soudů „[…] neboť finanční prostředky byly poskytnuty dle švýcarského právního řádu, mezi švýcarskými občany a dále dědické řízení po Tonym F. Weberovi bylo vedeno ve Švýcarsku dle švýcarského práva […]“ považovat za napadení právního závěru odvolacího soudu vyplývajícího z procesního práva, na němž je rozhodnutí o věci založeno, ani jako relevantní výtku spočívající ve zmatečnostní vadě, protože k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a), b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci
(je-li jimi řízení skutečně postiženo) přihlíží dovolací soud pouze v případě,
jedná-li se o dovolání přípustné (§242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 21. 8. 2019
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu