ECLI:CZ:NS:2019:24.ND.311.2019.1
sp. zn. 24 Nd 311/2019-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Vodafone Czech Republic a.s. , se sídlem v Praze 5, náměstí Junkových č. 2808/2, IČO 25788001, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci č. 2116/15, proti povinnému S. T. , narozenému dne XY, bytem XY, pro 2.318,60 Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 50 EXE 11124/2019, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc, vedenou u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 50 EXE 11124/2019, projedná a rozhodne Okresní soud v Ostravě.
Odůvodnění:
Soudní exekutor Mgr. Martin Tunkl, Exekutorský úřad Plzeň, podal dne 3. 5. 2019 u Okresního soudu v Ostravě žádost o pověření a nařízení exekuce pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 2.318,60 Kč podle pravomocného a vykonatelného rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 13. 2. 2019, č. j. ČTÚ-17662/2018-638/VI. vyř. - SiL.
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 12. 6. 2019, č. j. 50 EXE 11124/2019-17, vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I.) s tím, že věc bude předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o určení místní příslušnosti (výrok II.). Na základě toho, že „povinný je v exekučním návrhu oprávněné označen bydlištěm na adrese XY“, přičemž „lustrací v centrální evidenci obyvatel nebylo zjištěno, že by povinný měl na uvedené adrese či jinde na území České republiky hlášen trvalý pobyt“, a že „ze spisu Českého telekomunikačního úřadu vedeného ke sp. zn. ČTÚ-17662/2018 bylo zjištěno, že povinný má hlášen trvalý pobyt na území Slovenské republiky, a to na adrese XY“, a že „mu byl dne 18. 2. 2019 na uvedenou adresu doručen do vlastních rukou exekuční titul“, soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o předložení věci Nejvyššímu soudu ČR k určení, který soud ji projedná a rozhodne.
Podle ustanovení §11 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř., které se použije i pro exekuční řízení (srov. §52 odst. 1 exekučního řádu), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle ustanovení §45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen „exekuční řád“), místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Podle ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu §45 odst. 2 exekučního řádu, neboť dle obsahu spisu povinný nemá místo trvalého pobytu ani pobytu cizince na území České republiky. Skutečnost, zda má povinný exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (k tomu srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2013).
Nejvyšší soud České republiky dále v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, které bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11, ročník 2015, vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud ČR žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu ČR za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud ČR určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci, a že ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. odkazem na splnění podmínek §11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že otázkou pravomoci českých soudů, jakož i tím, že podmínky pro určení místně příslušného soudu chybějí, se dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud.
Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nelze zjistit skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud České republiky po předložení věci Okresním soudem v Ostravě (§105 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř., vycházeje z obsahu spisu a přihlížeje k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení, určil, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Ostravě, u něhož byla podána žádost o pověření exekutora a nařízení exekuce na majetek povinného.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 8. 2019
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu