ECLI:CZ:NS:2019:24.ND.78.2019.1
sp. zn. 24 Nd 78/2019-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v exekuční věci oprávněné České republiky – Krajského soudu v Plzni se sídlem v Plzni, Veleslavínova č. 40, IČO 00215694, proti povinnému M. Š., narozenému XY, bytem XY, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 24 EXE 1005/2019, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc, vedenou u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 24 EXE 1005/2019, projedná a rozhodne Okresní soud v Rakovníku.
Odůvodnění:
Soudní exekutor JUDr. Ivo Erbert, Exekutorský úřad Praha-východ, podal dne 3.1.2019 u Okresního soudu v Rakovníku žádost o pověření a nařízení exekuce pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 13.000,- Kč podle pravomocného a vykonatelného usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18.5.2018, č.j. 2 Tm 2/2018-1125.
Okresní soud v Rakovníku usnesením ze dne 14.1.2019, č.j. 24 EXE 1005/2019-10, vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I.) s tím, že se věc předkládá Nejvyššímu soudu České republiky k určení, který soud ji projedná a rozhodne (výrok II.). Na základě zjištění, že v návrhu na nařízení exekuce je u osoby povinného uvedena adresa bydliště povinného „XY“, že „povinný nemá na území České republiky registrován pobyt“, že povinný je t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody v XYa že „okolnost, že se povinný nachází ve výkonu trestu odnětí svobody v XY, není pro určení místní příslušnosti exekučního soudu určující“, soud prvního stupně uzavřel, že „v projednávané věci podmínky místní příslušnosti nelze zjistit“, a proto vyslovil svou místní nepříslušnost a věc předložil Nejvyššímu soudu ČR k určení, který „soud věc projedná a rozhodne“.
Podle ustanovení §11 odst. 1 o.s.ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle ustanovení §45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Podle ustanovení §105 odst. 2 o.s.ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
Podle ustanovení §11 odst. 3 o.s.ř., které se použije i pro exekuční řízení (srov. §52 odst. 1 exekučního řádu), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Z obsahu spisu vyplývá, že povinný je státním občanem Slovenské republiky a že se v době zahájení předmětného řízení nachází na území České republiky ve výkonu trestu odnětí svobody v XY(okres XY), jehož konec je stanoven na 13.9.2020. Skutečnost, zda má povinný exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce (ke zjišťování existence majetku povinného srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 12.9.2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2013).
Nejvyšší soud České republiky v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12.11.2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11, ročník 2015, vyložil a odůvodnil právní názor, že, je-li Nejvyšší soud ČR žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení §11 odst. 3 o.s.ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu ČR za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud ČR určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci, a že ustanovení §105 odst. 2 o.s.ř. odkazem na splnění podmínek §11 odst. 3 o.s.ř. předpokládá, že otázkou pravomoci českých soudů, jakož i tím, že podmínky pro určení místně příslušného soudu chybějí, se dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud.
Nejvyšší soud České republiky, vycházeje z obsahu spisu a přihlížeje k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení, proto po předložení věci Okresním soudem v Rakovníku (§105 odst. 2 o.s.ř.) podle ustanovení §11 odst. 3 o.s.ř. určil, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Rakovníku, u něhož byla podána žádost o pověření a nařízení exekuce a v jehož obvodu (Věznice XY) povinný vykonává trest odnětí svobody.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 3. 2019
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu