ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.2248.2019.1
sp. zn. 25 Cdo 2248/2019-737
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce: R. P., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Renatou Svatošovou, advokátk ou se sídlem Sadová 1585/7, Ostrava, proti žalované: Nemocnice Pardubického kraje, a. s. , se sídlem Kyjevská 44, Pardubice, zastoupená JUDr. Petrem Šustkem, Ph.D., advokátem se sídlem Veleslavínova 59/3, Praha 1, za účasti ČSOB Pojišťovna, a. s., člen holdingu ČSOB, se sídlem Masarykovo náměstí 1458, Pardubice, IČO 45534306, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 7 C 195/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 14. 3. 2019, č. j. 23 Co 375/2018-700, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 14. 3. 2019, č. j. 23 Co 375/2018-700, byl mj. potvrzen ve výroku II rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 5. 6. 2018, č. j. 7 C 195/2013-605, o zamítnutí žaloby co do částky 5.397.199 Kč na náhradě škody z titulu ušlého výdělku. Žalovaná pochybila při poskytování zdravotní péče a způsobila žalobci škodu na zdraví s trvalými následky. Žalobce uplatnil řadu nároků na náhradu škody na zdraví, mj. nárok na náhradu ušlého zisku z neuskutečněných objednávek uměleckých děl a z pedagogické činnosti na střední škole v XY, v níž žalobce působil před nástupem do funkce starosty. Ve vztahu k nároku na náhradu ušlého zisku z pedagogické činnosti uzavřel okresní soud, že ke dni poškození zdraví žalobce nedošlo k uzavření pracovněprávního vztahu ani nebylo prokázáno, že by byly sjednány podstatné náležitosti takového vztahu. Výuka žalobce na střední škole tak byla hypoteticky možná, ovšem nebyla sjednána k datu poškození zdraví žalobce a to, zda žalobce nastoupí, bylo vázáno na další okolnosti a rozhodnutí žalobce, o kterém nemůže být uzavřeno, že by tak žalobce učinil. S tímto závěrem se následně ztotožnil odvolací soud a doplnil, že k tomuto závěru bylo provedeno relevantní dokazování a nebylo důvodu opakované slyšení ředitele střední školy či poučení žalobce dle §118a o. s. ř.
Proti výroku rozsudku odvolacího soudu v části, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby v částce 667.300 Kč z titulu ušlého výdělku žalobce jako pedagoga, podal žalobce dovolání, neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání podává z důvodu nesprávného právního posouzení závěru odvolacího soudu o správnosti postupu okresního soudu, který dovolatele nepoučil o svém odlišném právním názoru a neumožnil mu doplnit rozhodné skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání. Dovolatel se domáhá opakovaného výslechu ředitele střední školy za účelem odstranění rozporů v jeho výpovědi. Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího i okresního soudu v napadeném rozsahu a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že jej považuje za nepřípustné, jelikož dovolatelem předestřená otázka nepřiléhá ke skutkovému stavu posuzovaného případu, dovolatel si byl vědom své povinnosti tvrzení i důkazní a další poučení by již porušilo právo žalované na spravedlivý proces. Navrhla proto, aby dovolací soud odmítl dovolání pro nepřípustnost.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Ačkoli dovolatel uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení otázky procesního práva, dle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebylo-li účastníku poskytnuto poučení ve smyslu ustanovení §118a o. s. ř., ač se tak mělo z objektivního hlediska stát, je řízení před soudem prvního stupně postiženo vadou. To platí i tehdy, měla-li absence takového poučení původ v jiném právním posouzení věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2004, sp. zn. 29 Odo 149/2002). Dovolatel tedy namítá vadu řízení, jež není způsobilým dovolacím důvodem (§241a odst. 1 o. s. ř.) a přípustnost dovolání založit nemůže (§237 a §238a o. s. ř.).
Z obsahu dovolání je dále zřejmé, že dovolatel nesouhlasí především s hodnocením důkazů a skutkovým závěrem z nich učiněným, že jeho nástup na pozici pedagoga byl v budoucnu možný, avšak v době vzniku škody nedošlo ani k uzavření pracovněprávního vztahu, ani ke sjednání podstatných náležitostí tohoto vztahu, nárok na náhradu ušlého zisku v podobě ušlého výdělku byl tedy pouze hypotetický a nikoli prokázaný. Domáhá se tedy jiného hodnocení důkazů, které by vedlo k odlišnému skutkovému závěru o jistotě budoucího výdělku pedagoga. S právním posouzením věci nesouhlasí nikoliv z důvodu mylné aplikace práva, nýbrž proto, že soud po právní stránce posoudil skutkový stav, s nímž dovolatel nesouhlasí. Námitky směřující proti zjištěnému skutkovému stavu a proti hodnocení důkazů nejsou předmětem dovolacího přezkumu a rovněž nezakládají přípustnost dovolání.
Jelikož dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 8. 2019
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu