ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.1518.2019.1
sp. zn. 26 Cdo 1518/2019-280
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce Stavebního bytového družstva Vrchlabí, se sídlem ve Vrchlabí, Východní 1378, IČO 00045993, zastoupeného JUDr. Jiřím Slovenským, advokátem se sídlem ve Vrchlabí, Krkonošská 186, proti žalovaným 1) J. Ch., narozenému XY, a 2) M. Ch., narozené XY, oběma bytem XY, zastoupeným JUDr. Heinzem Eflerem, advokátem se sídlem v Žacléři, Boberská 442, o zaplacení 143.688 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 107 C 44/2014, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. ledna 2019, č. j. 21 Co 273/2018-258, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.160 Kč, k rukám JUDr. Jiřího Slovenského, advokáta se sídlem ve Vrchlabí, Krkonošská 186, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Podanou žalobou se žalobce jako správce domu č. p. XY ve XY, ulice XY, domáhal po žalovaných jako vlastnících (ve společném jmění manželů) bytové jednotky č. XY zaplacení částky 143.688 Kč s příslušenstvím ve formě úroku z prodlení (po částečném zastavení řízení v důsledku zpětvzetí žaloby) z titulu neuhrazených příspěvků do fondu oprav a vyúčtování za služby za roky 2011 až 2013.
Okresní soud v Trutnově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 3. 5. 2018, č. j. 107 C 44/2014-210, žalobě vyhověl a rozhodl o povinnosti žalovaných zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 143.688 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení do tří dnů od právní moci rozsudku a o nákladech řízení státu a účastníků.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 23. 1. 2019, č. j. 21 Co 273/2018-258, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) uzavřel, že v předmětném domě nemohlo k 1. 7. 2000 dojít ke vzniku společenství vlastníků jako osoby nadané právní subjektivitou a nedošlo k tomu ani v rozhodném období let 2011 až 2013, proto jsou žalovaní povinni platit náklady na správu domu jako spoluvlastníci bytové jednotky dle velikosti svého spoluvlastnického podílu na společných částech domu žalobci jako správci domu, který byl oprávněn uplatňovat z toho vyplývající nároky vlastním jménem. K tomu dodal, že vznik společenství vlastníků jednotek jako právnické osoby ani zánik funkce správce žalobce ke dni 2. 12. 2017 se nedotkl aktivní věcné legitimace žalobce v řízení, jehož předmětem jsou nároky z let 2011 až 2013, tj. v období, v němž žalobce funkci správce vykonával, neboť zánik funkce správce dnem vzniku právnické osoby není právní skutečností, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní včasné dovolání, které není přípustné podle §237 občanského soudního řádu, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017, dále jen „o. s. ř.“, neboť odvolací soud posoudil rozhodné právní otázky v souladu s judikaturou dovolacího soudu a není důvod, aby tyto otázky byly posouzeny jinak.
Soudní praxe již dovodila, že bylo-li původním vlastníkem budovy družstvo uvedené v §24 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (dále jen „zákon o vlastnictví bytů“), popř. družstvo z takového družstva vyčleněné postupem podle §29, a současně toto družstvo plnilo povinnosti správce podle §9 zákona o vlastnictví bytů, ve znění před účinností zákona č. 103/2000 Sb., tedy ve znění účinném do 30. 6. 2000, vznikne společenství až po splnění podmínek uvedených v §9 odst. 4 zákona o vlastnictví bytů, ve znění účinném od 1. 7. 2000, tedy až prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž budou družstvu doručeny listiny dokládající, že spoluvlastnický podíl na společných částech domu se snížil na méně než jednu čtvrtinu. Do doby vzniku společenství se použijí ustanovení §9, 11 a §15 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů platná před účinností tohoto zákona. Aby mohl být naplněn předpoklad odloženého vzniku společenství, je nezbytné, aby k datu 30. 6. 2000 již byly v domě vymezeny jednotky, alespoň jedna jednotka byla převedena do vlastnictví jiné osoby než družstva a družstvo vykonávalo funkci správce dle §9 zákona o vlastnictví bytů, ve znění účinném do 30. 6. 2000, tedy zajišťovalo správu, provoz a opravy společných částí domu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2012, sp. zn. 29 Cdo 616/2011).
Nejvyšší soud v minulosti rovněž vysvětlil, že právo správy domu družstvem uvedeným v ustanovení §24 odst. 1 a 2 zákona o vlastnictví bytů zaniká až zvolením orgánů společenství vlastníků (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2009, sp. zn. 22 Cdo 2038/2008, ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. 22 Cdo 734/2008, či ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3243/2010). K tomu je vhodné doplnit, že podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 funkce družstva jako správce zaniká dnem vzniku společenství vlastníků jednotek, jak plyne ze znění §24 odst. 4 zákona č. 311/2013 Sb., o převodu vlastnického práva k jednotkám a skupinovým rodinným domům některých bytových družstev a o změně některých zákonů.
V projednávané věci bylo z hlediska skutkového mimo jiné zjištěno, že prohlášením žalobce jako vlastníka domu, které bylo vloženo do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu dne 1. 12. 1998, byly vymezeny bytové jednotky a žalobce se stal v souladu s jeho zněním správcem domu, že první jednotka byla do osobního vlastnictví převedena v roce 1998, že podíl žalobce na společných částech domu klesl pod 25 % vkladem smlouvy o převodu vlastnictví uzavřenou s V. Z. ke dni 24. 11. 2015 a že společenství vlastníků jednotek vzniklo v domě ke dni 2. 12. 2017.
S přihlédnutím k těmto zjištěním lze uzavřít, že závěr odvolacího soudu, že v předmětném domě ke vzniku společenství v rozhodném období, tedy v letech 2011 až 2013, nedošlo a ani dojít nemohlo a že žalobce, který v této době zajišťoval správu domu, je v dané věci aktivně legitimován (přičemž skutečnost, že v domě v roce 2017 vzniklo společenství, na tom nemůže nic změnit), je v souladu se shora uvedenou judikaturou.
Dovolatelé sice napadli dovoláním rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, avšak výrok, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, napadají zjevně jen proto, že jde o výrok akcesorický. Dovolání v této části totiž neobsahuje žádné odůvodnění, ani údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Navíc dovolání proti tomuto výroku by ani nebylo přípustné [§237, §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 7. 8. 2019
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu