ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.1613.2019.1
sp. zn. 26 Cdo 1613/2019-136
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v právní věci žalobce SPOLEČENSTVÍ PRO DŮM BEZOVÁ 277 , se sídlem v Liberci, Bezová 277/4, IČO 27263061 , zastoupeného JUDr. Vladimírem Škrétou, advokátem se sídlem v Liberci, U Soudu 363/10, proti žalované P. O., narozené XY, bytem XY, o zaplacení 84.233 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 38 Cm 152/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. prosince 2018, č. j. 6 Cmo 203/2017-111, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaná napadla dovoláním rozsudek Vrchního soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 7. 12. 2018, č. j. 6 Cmo 203/2017-111, kterým potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (soud prvního stupně) ze dne 19. 5. 2017, č. j. 38 Cm 152/2015-94, jímž jí uložil zaplatit žalobci 84.233 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně za dobu od 14. 7. 2013 do zaplacení, zastavil řízení ohledně úroku z prodlení za dobu od 1. 6. 2013 do 13. 7. 2013 a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky a o nákladech státu; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že neodůvodnil, proč neprovedl jí navržené důkazy, ačkoliv judikatura dovolacího soudu vyžaduje náležité odůvodnění, odchýlil se tak od ustálené praxe dovolacího soudu při řešení otázky procesního práva. Ve skutečnosti tak vytýká odvolacímu soudu, že zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tím však nevymezila otázku procesního práva, na jejímž řešení by napadené rozhodnutí z hlediska právního posouzení věci záviselo, ale uplatnila jen jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. K vadám řízení přitom může dovolací soud přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné (§237-238a o. s. ř.).
Řízení ostatně namítanou vadou ani netrpí, neboť odvolací soud se zcela ztotožnil s odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně, který dostatečným způsobem vysvětlil, z jakých důvodů neprovedl další (žalovanou navržené) důkazy.
Dovolatelka tak nevznáší žádnou právní otázku, na které napadené rozhodnutí spočívá, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud řešena, případně, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která by měla být postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb. překonána, a tyto údaje nelze dovodit ani z obsahu dovolání.
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 8. 2019
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu