ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.1844.2019.1
sp. zn. 26 Cdo 1844/2019-245
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobkyně Z. Č. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Petrem Řehákem, advokátem se sídlem v Praze 3, Domažlická 1256/1, proti žalovanému D. M. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Annou Márovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Praze 2, Myslíkova 1998/30, o oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 184/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. října 2018, č. j. 62 Co 236/2018-222, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 17. 10. 2018, č. j. 62 Co 236/2018-222, kterým potvrdil (druhý v pořadí) rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 (soud prvního stupně) ze dne 21. 3. 2018, č. j. 25 C 184/2016-205, jímž zamítl žalobu na určení neoprávněnosti výpovědi z tam specifikovaného bytu ze dne 15. 7. 2016 a rozhodl o náhradě nákladů řízení, současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání žalobkyně Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 (ve spojení s §243f odst. 3) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších přepisů (dále jen „o. s. ř.“), odmítl, neboť není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné.
Dovolatelka má za to, že dovolací soud doposud neřešil otázku, zda nájemce musí podat žalobu na určení neplatnosti zvýšení nájemného podle §3 odst. 6 zákona č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvýšení nájemného, ve znění účinném do 31. 12. 2012, ačkoli nájemné nezvýšil pronajímatel. V době, kdy dovolatelka oznámení o zvýšení nájemného obdržela, však ještě vůči ní nedošlo ke změně pronajímatele, neboť tato změna jí byla oznámena až po obdržení oznámení o zvýšení nájemného (ohledně účinnosti převodu vlastnického práva viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 29 Odo 312/2003, uveřejněný pod číslem 57/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ohledně účinnosti převodu oznámením viz obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4215/2016, uveřejněný pod číslem 38/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V době oznámení o zvýšení nájemného teprve probíhalo vkladové řízení a pronajímatelka, která dovolatelce oznámila zvýšení nájemného, byla stále zapsána jako vlastník nemovitosti. Byť se odvolací soud zabýval i touto otázkou, ve skutečnosti na ní napadené rozhodnutí nespočívá.
Pokud dovolatelka nesouhlasila se zvýšením nájemného, měla podat žalobu podle §3 odst. 6 zákona č. 107/2006 Sb. v prekluzivní lhůtě 3 měsíců (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 26 Cdo 2171/2009, ze dne 12. 6. 2012, sp. zn. 26 Cdo 1103/2011, ze dne 19. 4. 2012, sp. zn. 26 Cdo 1648/2011). Jelikož tak neučinila, byla povinna platit zvýšené nájemné podle oznámení pronajímatelky. Dlouhodobým řádným neplacením nájemného hrubě porušila své povinnosti nájemce bytu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2018, sp. zn. 26 Cdo 4872/2017), výpověď z nájmu bytu byla tudíž oprávněná. Rozhodnutí je tak v konečném důsledku v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu.
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 8. 2019
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu