ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.1999.2019.1
sp. zn. 26 Cdo 1999/2019-135
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce B. V., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o žalobě na obnovu řízení a pro zmatečnost proti „rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 26. 4. 2007, č. j. 6 C 228/03-401, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2007, č. j. 27 Co 437/07-434“, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 18 Nc 3521/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. ledna 2019, č. j. 23 Co 21/2019-130, takto:
I. Řízení o dovolání proti výroku I. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2019, č. j. 23 Co 21/2019-130, se zastavuje.
II. Dovolání proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2019, č. j. 23 Co 21/2019-130, se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze (nadřízený a odvolací soud) usnesením ze dne 30. 1. 2019, č. j. 23 Co 21/2019-130, rozhodl, že soudce Okresního soudu Praha-východ Mgr. Filip Janek není vyloučen z projednávání a rozhodování ve věci (výrok I.), a odmítl odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 7. 6. 2018, č. j. 18 Nc 3521/2010-115, kterým žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků a neustanovil mu zástupce z řad advokátů (výrok II.).
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce podáním, jež je podle svého obsahu (§41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“) dovoláním.
Rozhodl-li krajský soud o námitce podjatosti, není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacím; vydání takového rozhodnutí ostatně žádné rozhodnutí soudu prvního stupně, jež by bylo lze napadnout odvoláním, nepředchází (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 1997, č. j. 2 Cdon 30/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 14, ročník 1997, pod číslem 112). Skutečnost, že nadřízený soud je shodou okolností (jako v tomto případě) současně i odvolacím soudem vůči soudu, o jehož soudci rozhoduje, na tyto závěry žádného vlivu nemá. Funkční příslušnost soudu pro projednání „dovolání“ proti takovému rozhodnutí občanský soudní řád neupravuje. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud proto řízení o dovolání proti výroku I. napadeného rozhodnutí, které touto vadou trpí, zastavil (§104 odst. 1, §243b o. s. ř.).
Dovolání proti výroku II. napadeného rozhodnutí není přípustné podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, aniž zkoumal splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§241b odst. 2 o. s. ř.).
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 8. 2019
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu