ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.2597.2019.1
sp. zn. 26 Cdo 2597/2019-330
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně " 42 ", s.r.o. , se sídlem v Praze 8 – Karlíně, Sokolovská 131/86, IČO: 61060062, zastoupené Thomasem Hrubým, advokátem se sídlem v Praze 1, Palackého 740/1, proti žalované E. H. , bytem XY, zastoupené Mgr. Filipem Červenkou, advokátem se sídlem v Praze 2, Mánesova 1374/53, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 17 C 203/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. dubna 2018, č. j. 30 Co 112/2018-222, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 31. října 2017, č. j. 17 C 203/2015-122, vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost vyklidit do 15 dnů od právní moci rozsudku tam specifikovaný byt; současně rozhodl o nákladech řízení účastnic.
K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. dubna 2018, č. j. 30 Co 112/2018-222, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastnic.
Dovolání žalované (dovolatelky) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. – dále opět jen „o. s. ř.“), neboť při posuzování procesní otázky důležitého důvodu ve smyslu §101 odst. 3 o. s. ř., jinak řečeno otázky naplnění zákonem stanovené podmínky pro jednání v nepřítomnosti účastníka řízení, odvolací soud (soud prvního stupně) zohlednil všechny zjištěné a také z obsahu spisu vyplývající okolnosti, jeho úvaha není – vzhledem k těmto okolnostem – zjevně nepřiměřená (onemocnění dovolatelky jako jinak důležitý důvod, pro který soud nařízené jednání /další jednání/ odročí, vzal v úvahu, ale z důvodů tam podrobně rozvedených pokládal její jednání za procesní obstrukci, proto jednal v její nepřítomnosti a pro své rozhodnutí si sjednal dostatečný skutkový základ z jiných provedených důkazů) a ve svých závěrech se neodchýlil od ustálené soudní praxe; přitom není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V dlouhodobě ustálené soudní praxi není pochyb o tom, že v nepřítomnosti účastníka řízení může soud věc projednat a rozhodnout – jak vyplývá z ustanovení §101 odst. 3 o. s. ř.
– jen tehdy, byl-li účastník, který se nedostavil, řádně předvolán a nepožádal-li včas z důležitého důvodu (tkvícího v jeho osobě) o odročení jednání (dalšího jednání). Po účastníku, který se hodlá k jednání soudu včas dostavit, totiž nelze spravedlivě požadovat, aby musel strpět projednání a rozhodnutí věci ve své nepřítomnosti, jestliže nastane překážka nebo jiná okolnost, která mu brání se jednání zúčastnit. Tato překážka nebo jiná okolnost současně musí představovat "důležitý důvod"; příčina toho, proč se účastník nemůže zúčastnit jednání a žádá o jeho odročení, se tedy musí s ohledem na její povahu vyznačovat nepředvídatelností, závažností, rozsahem nebo z jiných důvodů aspektem ospravedlnitelnosti (toho, co lze v dané situaci za důležitý důvod považovat). Důležitým důvodem jsou nejen události mající objektivní povahu, ale i okolnosti účastníkem (zástupcem) způsobené nebo jinak zaviněné, lze-li je v dané situaci považovat za důležité (za důvod vyžadující odročení jednání). Za důležitý důvod, pro který účastník (jeho zástupce) může požádat o odročení jednání, se tedy ve smyslu ustanovení §101 odst. 3 o. s. ř. považuje jak okolnost (událost), která účastníku (jeho zástupci) objektivně (nezávisle na jeho vůli) zabrání zúčastnit se jednání (například zdravotní indispozice, účast u jiného jednání nebo služební cesta), tak i okolnost účastníkem (jeho zástupcem) případně způsobená nebo jinak zaviněná, jestliže ji lze považovat – zejména s přihlédnutím ke všem okolnostem případu a k poměrům účastníka (jeho zástupce) – za důležitou. Důležitým důvodem ve smyslu ustanovení §101 odst. 3 o. s. ř. proto je podle judikatury soudů také nemoc účastníka řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2001, sp. zn. 20 Cdo 2056/2000, uveřejněné pod č. 124/2001 časopisu Soudní judikatura). Důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení jednání, však nelze posuzovat bez přihlédnutí ke všem okolnostem konkrétního případu. I když účastník řízení uvádí – obecně vzato – důvod jinak způsobilý vést k závěru o odročení jednání (dalšího jednání), není soud vždy povinen takový důvod akceptovat, a to zejména tehdy, není-li využíván v souladu se smyslem a účelem ustanovení §101 odst. 3 o. s. ř., ale k záměrným procesním obstrukcím, sledujícím především bezdůvodné protahování občanského soudního řízení a zvyšování nákladů s tím spojených (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 19. srpna 2008, sp. zn. 21 Cdo 3358/2007, uveřejněné pod č. 21/2009 časopisu Soudní judikatura /ústavní stížnost podanou proti citovanému usnesení odmítl Ústavní soud usnesením z 8. dubna 2009, sp. zn. II. ÚS 2778/2008/).
Namítla-li dovolatelka, že vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu měl soud zvážit ustanovení opatrovníka, jde ve skutečnosti o zmatečnostní vadu, která přípustnost dovolání nezakládá a lze k ní přihlédnout pouze v případě přípustného dovolání.
Vycházeje z předestřených závěrů, dovolací soud neshledal dovolání přípustným podle §237 o. s. ř., a proto je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§243c odst. 2 o. s. ř.) – pro nepřípustnost.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě; při úvaze o přiměřenosti lhůty je zapotřebí zohlednit i to, že dovolací soud musel dovolatelku vyzvat k zaplacení nedoplatku na soudním poplatku. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku (§243 písm. a/ o. s. ř.) – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. září 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, či ze dne 3. října 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 11. 2019
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu