ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.853.2019.1
sp. zn. 26 Cdo 853/2019-382
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v právní věci žalobce Z. L. , narozeného XY, bytem XY, s adresou pro doručování XY, proti žalované F. Z. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Janem Hynštem, advokátem se sídlem v Praze 5, Vrázova 2243/7, o neplatnost výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 16 C 498/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. prosince 2016, č. j. 28 Co 510/2016-243, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 2.783 Kč, k rukám České republiky – Okresního soudu Praha-západ, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Okresní soud Praha-západ (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 4. 2. 2016, č. j. 16 C 498/2014-180, zamítl žalobu, ve které se žalobce domáhal určení, že výpověď z nájmu bytu o velikosti 3+1 s příslušenstvím, v 1. nadzemním podlaží (zvýšené přízemí) budovy XY v XY, situované při vstupu na 1. nadzemní podlaží vlevo od hlavního vchodu, ze dne 10. 9. 2012, je neplatná (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Krajský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 8. 12. 2016, č. j. 28 Co 510/2016-243, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil tak, že žalobce je povinen nahradit žalované na nákladech řízení před soudem prvního stupně 11.132 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet České republiky – Okresního soudu Praha-západ (výrok I.), ve výroku I. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.).
Dovolání žalobce Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 - dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 - §238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.). V dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takový údaj se však v dovolání nenachází, neboť dovolatel jen polemizuje se závěry odvolacího soudu, aniž by zároveň vymezil, při řešení které otázky a od které ustálené rozhodovací praxe se odvolací soud odchýlil (srov. již citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolatel zpochybňuje právní posouzení učiněné odvolacím soudem prostřednictvím skutkových námitek, nesouhlasí s hodnocením provedeného dokazování, tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který k dispozici nemá (srov. ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.). Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Jen pro úplnost lze uvést, že odvolací soud (soud prvního stupně) provedl v řízení všechny důkazy významné pro právní posouzení věci, skutková zjištění nevykazují jakýkoliv významný nesoulad, a jeho skutkové závěry nejsou v rozporu s obsahem spisu (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sb.).
Dovolatel sice napadl dovoláním rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o nákladech řízení, avšak tento výrok napadá zjevně jen proto, že jde o výrok akcesorický. Dovolání tak do tohoto výroku zjevně nesměřuje, neboť v této části neobsahuje ani žádné odůvodnění. Navíc dovolání proti tomuto výroku by ani nebylo přípustné [§237, §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o §243c odst. 3 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto, čímž žalované vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalované v dovolacím řízení sestávají z odměny advokáta za 1 úkon právní služby [vyjádření k dovolání ve smyslu §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)] ve výši 2.000 Kč (§9 odst. 1 a §12a advokátního tarifu), paušální částky hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu) a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 483 Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.), takže celkem představují částku 2.783 Kč.
S přihlédnutím k tomu, že žalovanou zastupoval v řízení advokát, který jí byl ustanoven soudem podle ustanovení §30 o. s. ř., jehož hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty platí stát (srov. §140 odst. 2 o. s. ř.), Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §149 odst. 2 o. s. ř. uložil žalobci povinnost zaplatit náhradu nákladů dovolacího řízení ve prospěch státu (srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1997/2008, uveřejněného pod číslem 109/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 8. 2019
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu