ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.1591.2019.1
sp. zn. 27 Cdo 1591/2019-346
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně Tekro, spol. s. r. o. , se sídlem v Praze 4, Višňová 484/2, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 18628851, zastoupené Mgr. Ondřejem Tejnorou, advokátem, se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 139/57, PSČ 150 00, proti žalovanému I. B. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Ing. Šárkou Krejčířovou, Ph. D., advokátkou, se sídlem v Kroměříži, Tovačovského 2784/24, PSČ 767 01, o zaplacení 1.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 8 C 287/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 1. 2018, č. j. 27 Co 83/2016-261, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 15.246 Kč, k rukám jejího zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 9. 9. 2015, č. j. 8 C 287/2008-210, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 1.000.000 Kč s úroky z prodlení od 1. 3. 2007 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu části výroku I., kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 1.000.000 Kč s úroky z prodlení od 30. 10. 2007 do zaplacení (první výrok), v části výroku I., kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z částky 1.000.000 Kč od 1. 3. 2007 do 29. 10. 2007, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl (druhý výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (třetí a čtvrtý výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, doplněné včasným podáním ze dne 10. 8. 2018, označeným jako „vyjádření žalovaného k vyjádření žalobkyně ze dne 2. 7. 2018 k dovolání žalovaného“, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Závěr odvolacího soudu, podle něhož byly v projednávané věci naplněny předpoklady pro vznik zákonného ručení dovolatele (jednatele) za dluhy společnosti FOSAL.CZ s. r. o., identifikační číslo osoby 25540220, podle §135 odst. 2 a §194 odst. 6 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), je - oproti mínění dovolatele - v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 134/2011, ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3542/2011, ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4240/2010, ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 663/2013, či ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 4590/2016).
[5] Dovolatel dále předkládá Nejvyššímu soudu k řešení otázku, zda splňoval podmínky pro ustanovení bezplatného právního zástupce podle §30 o. s. ř. již v řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím. Přitom však přehlíží, že na uvedené otázce napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu §237 o. s. ř. nezávisí, pročež přípustnost dovolání založit nemůže.
[6] Je tomu tak proto, že předchozí žádost dovolatele o ustanovení zástupce byla pravomocně zamítnuta usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne 30. 10. 2013, č. j. 8 C 287/2008-172, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16. 3. 2015, č. j. 27 Co 489/2013-182, jež po uplynutí lhůty k podání dovolání již nemůže být podrobeno dovolacímu přezkumu a jež v tomto dovolacím řízení přezkoumávat nelze. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí řešil toliko novou žádost o ustanovení zástupce obsaženou v elektronicky podané žádosti dovolatele o odročení jednání nařízeného na 5. 1. 2018, přičemž konstatoval, že k této žádosti nepřihlížel, neboť nebyla podepsána způsobem, se kterým zvláštní právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu, a nebyla v zákonem stanovené lhůtě doplněna (§42 odst. 2 o. s. ř.). Tento závěr dovolatel nenapadá a dovolacímu přezkumu jej neotevírá; správnost postupu odvolacího soudu přitom zjevně plyne přímo z citovaného ustanovení občanského soudního řádu.
[7] Pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že k podání dovolatele ze dne 21. 5. 2019, označenému jako „doplnění dovolání“, nemohl při posuzování přípustnosti dovolání přihlížet, neboť změna vymezení důvodu dovolání (a to i formou doplnění nové argumentace v jeho mezích) je ve smyslu §242 odst. 4 o. s. ř. možná jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání (srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 29 Cdo 601/2008, uveřejněného pod číslem 148/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1170/2015). Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241 o. s. ř., běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30 o. s. ř.), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto (§241b odst. 3 o. s. ř.).
[8] Lhůta k podání dovolání tak dovolateli uplynula - poté, co mu byl k jeho včasné žádosti ustanoven zástupcem Mgr. Martin Polášek - dne 20. 8. 2018 (pozdějším zrušením zastupování Mgr. Poláška a ustanovením nové zástupkyně dovolatele JUDr. Krejčířové k obnovení lhůty nedošlo).
[9] Ze stejného důvodu Nejvyšší soud nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí podaném JUDr. Krejčířovou téhož dne (21. 5. 2019).
[10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 27. 8. 2019
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu