ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.2616.2019.1
sp. zn. 27 Cdo 2616/2019-131
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně D. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Ing. Jiřím Kurucem, advokátem, se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 1526/44, PSČ 360 01, proti žalovanému K. F. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Davidem Junkem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Cukrovarnická 649/39, PSČ 162 00, o určení, že žalovaný ručí za závazky společnosti I., a o zaplacení 1.527.241 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 450/2014, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2018, č. j. 51 Co 317/2018-121, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 6 se žalobkyně s odkazem na §68 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích), domáhá, aby soud:
1) „určil“, že žalovaný ručí za závazky společnosti I., identifikační číslo osoby XY (dále jen „společnost“), jejímž jednatelem byl v době, kdy byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2014, č. j. MSPH 99 INS XY, zjištěn úpadek společnosti (dále jen „insolvenční řízení“), a
2) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 1.527.241 Kč s příslušenstvím na pohledávku žalobkyně za společností (dále jen „pohledávka“).
[2] Společnost S., identifikační číslo osoby XY (dále jen „společnost S.“), oznámila soudu podáním datovaným 7. 12. 2017, že vstupuje do řízení jako vedlejší účastnice na straně žalovaného. Žalobkyně se vstupem vedlejší účastnice nesouhlasila, a proto soudu podáním datovaným 5. 2. 2018 navrhla, aby vstup společnosti S. do řízení nepřipustil.
[3] Obvodní soud pro Prahu 6 návrhu žalobkyně vyhověl a usnesením ze dne 22. 4. 2018, č. j. 8 C 450/2014-111, nepřipustil vstup společnosti S. do řízení jako vedlejší účastnice na straně žalovaného.
[4] K odvolání společnosti S. Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 9. 2018, č. j. 51 Co 317/2018-121, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
[5] Proti v záhlaví označenému usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání.
[6] Nejvyšší soud nemá pochyb o tom, že dovolatel byl subjektivně oprávněn podat dovolání, neboť napadeným rozhodnutím (kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o tom, že se nepřipouští vstup společnosti S. do řízení jako vedlejší účastnice na straně žalovaného) v poměrech dovolatele mohla nastat procesní újma, která by bývala byla odstranitelná, pokud by dovolání bylo vyhověno (subjektivní přípustnost); přesto Nejvyšší soud dovolání žalovaného odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[7] Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se podává, že:
1) Předpokladem přípustnosti vedlejšího účastenství v řízení je, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu, tj. právní zájem na určitém výsledku řízení, který se projeví vítězstvím ve sporu u účastníka, k němuž přistoupil. Pojem „právní zájem“ na výsledku řízení není v občanském soudním řádu blíže specifikován. Zákonodárce tak ponechává na úvaze soudu v každém jednotlivém případě, aby podle konkrétních okolností projednávané věci sám posoudil, zda takový zájem je dán či nikoli. O právní zájem jde zpravidla tehdy, jestliže rozhodnutím ve věci bude (ve svých důsledcích) dotčeno právní postavení vedlejšího účastníka (jeho práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva). Pouhý „morální“, „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ zájem na výsledku řízení nepostačuje.
2) Vedlejší účastník má za povinnost, zejména je-li proti jeho účasti na řízení uplatněna námitka, tvrdit a prokázat, že má právní zájem na vítězství jím podporované strany. O takový právní zájem se zpravidla jedná, jestliže rozhodnutím ve věci bude dotčeno jeho právní postavení, tj. jeho práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva. Nastalá změna se musí promítat do roviny právní v podobě změny, dotčení reálně existujících nebo v blízké budoucnosti jistě nastalých právních vztahů.
3) Smyslem institutu vedlejšího účastenství je zároveň posílit v konkrétním řízení postavení toho účastníka, na jehož straně vedlejší účastník vystupuje, samozřejmě za předpokladu, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu. Jinými slovy řečeno, jde o právní zájem na vítězství toho účastníka, jehož vedlejší účastník podporuje. Institut vedlejšího účastenství tedy neslouží pouze k ochraně zájmů třetí osoby (vedlejšího účastníka), ale zároveň i k ochraně zájmů hlavního účastníka řízení, na jehož stranu vedlejší účastník řízení přistoupil.
[8] Srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 1. 2007, sp. zn. IV. ÚS 718/06, či ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. II. ÚS 1589/11, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 3960/2013, ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1269/2016, ze dne 21. 12. 2016, sen. zn. 29 ICdo 96/2015 (uveřejněné pod číslem 51/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ze dne 21. 12. 2016, sen. zn. 29 ICdo 34/2016, ze dne 31. 1. 2017, sen. zn. 29 ICdo 119/2016, ze dne 14. 3. 2018, sp. zn. 21 Cdo 5954/2016, ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1343/2018, ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1933/2018, ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 29 Cdo 970/2017, ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1045/2019, či ze dne 4. 6. 2019, sen. zn. 29 ICdo 161/2018.
[9] Vychází-li dovolatel z toho, že právní zájem společnosti S. na úspěchu dovolatele – tj. žalovaného ( sic ) – ve sporu, je dán skutečností, že s žalobkyní společnost S. uzavřela 31. 3. 2014 smlouvu o smlouvě o budoucím postoupení pohledávky (a tak se společnost S. může stát budoucí věřitelkou dovolatele), potom výše citované závěry ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu přehlíží.
[10] Jak totiž již bylo řečeno výše, předpokladem přípustnosti vedlejšího účastenství je „právní“ zájem na vítězství toho účastníka, kterého vedlejší účastník podporuje. Pouhý morální, majetkový nebo jiný „neprávní“ zájem na výsledku řízení nepostačuje. Stejně tak není pro přípustnost vedlejšího účastenství postačující, má-li vedlejší účastník vystupovat na straně účastníka, na jehož úspěchu ve sporu právní zájem nemá. Odvolací soud tedy posoudil otázku přípustnosti vedlejšího účastenství společnosti S. na straně dovolatele v souladu s (výše citovanou) ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
[11] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Co 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[12] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 8. 2019
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu