ECLI:CZ:NS:2019:28.CDO.2214.2019.1
sp. zn. 28 Cdo 2214/2019-536
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobců a) A. P., nar. XY, a b) V. P., nar. XY, obou bytem XY, obou zastoupených Mgr. Jiřím Lukešem, advokátem se sídlem v Brně, Smetanova 347/9, proti žalovanému: Česká republika – Ministerstvo financí , IČO 00006947, se sídlem v Praze, Letenská 525/15, o náhradu nákladů řízení , vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 6 C 244/2006, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. února 2019, č. j. 56 Co 97/2017-507, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 20. března 2019, č. j. 56 Co 97/2017-515, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Žalobci napadli dovoláním výroky II. a III. shora označeného rozsudku odvolacího soudu ve znění citovaného opravného usnesení, jimiž byl změněn výrok III. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na nákladech dosavadního průběhu řízení částku 259 429 Kč (výrok II. rozsudku odvolacího soudu), a bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení (výrok III. rozsudku odvolacího soudu). Dovoláním nenapadeným výrokem I. odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., pokud jím bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobcům 2,5% úrok z prodlení z částky 1 810 320 Kč od 16. 1. 2007 do 29. 1. 2013 (výrok I. rozsudku odvolacího soudu).
Dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno po 29. 9. 2017, Nejvyšší soud jej tudíž, jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu), projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále i jen „o. s. ř.“.
Dovolání směřuje proti výrokům rozsudku odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodováno toliko o nákladech řízení před soudy nižšího stupně, a jeho přípustnost je proto žel vyloučena již ustanovením §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (o čemž byli dovolatelé ostatně náležitě poučeni); srov. k tomu namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1337/2018.
Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné ve smyslu ustanovení §238 o. s. ř. odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, kdy dovolání žalobců bylo odmítnuto a kdy žalovanému žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu je dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz .
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 8. 2019
Mgr. Zdeněk Sajdl
předseda senátu