ECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.3651.2017.1
sp. zn. 29 Cdo 3651/2017-50
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně E.ON Energie, a. s. , se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6, PSČ 370 01, identifikační číslo osoby 26078201, zastoupené Mgr. Pavlem Vincíkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, PSČ 110 00, proti žalovanému M. O. , narozenému XY, bytem XY, o zaplacení částky 27.853 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 5 C 14/2017, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. března 2017, č. j. 21 Co 55/2017-38, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. března 2017, č. j. 21 Co 55/2017-38, a usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 3. února 2017, č. j. 5 C 14/2017-29, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným Okresnímu soudu ve Znojmě dne 3. listopadu 2016, se žalobkyně (E.ON Energie, a. s.) domáhala po žalovaném (M. O.) zaplacení částky 27.853 Kč s příslušenstvím, a to z titulu neuhrazených dodávek elektřiny realizovaných v období od 16. září 2014 do 24. března 2015 na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny č. 9550306957, kterou účastníci uzavřeli dne 30. března 2013.
Usnesením ze dne 3. února 2017, č. j. 5 C 14/2017-29, Okresní soud ve Znojmě– odkazuje na ustanovení §140c a §141a zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a vycházeje ze zjištění, podle kterého Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. září 2014, č. j. KSBR 29 INS 18166/2014-A-11, (mimo jiné) zjistil úpadek žalovaného – řízení zastavil (bod I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).
Přitom zdůraznil, že v projednávané věci je předmětem řízení pohledávka týkající se majetkové podstaty dlužníka (žalovaného), která má být uplatněna přihláškou v insolvenčním řízení. Jelikož žalobkyně podala žalobu v době, kdy trvaly účinky rozhodnutí o úpadku, nezbylo soudu než řízení zastavit.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. března 2017, č. j. 21 Co 55/2017-38, k odvolání žalobkyně potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle kterého bylo nutné probíhající řízení zastavit podle §141a insolvenčního zákona. V této souvislosti odvolací soud uvedl, že insolvenční řízení je speciálním soudním řízením ve vztahu k civilnímu řízení nalézacímu a je proto vyloučeno, aby paralelně bylo vedeno vedle řízení insolvenčního také řízení nalézací, ve kterém by byl uplatňován vůči dlužníku nárok, jenž měl být uplatněn v insolvenčním řízení. Výjimkou z této zásady jsou pouze pohledávky taxativně uvedené v §168 a §169 insolvenčního zákona.
Jelikož předmětná pohledávka žalobkyně takovou pohledávkou není, měla ji v souladu s ustanovením §248 insolvenčního zákona uplatnit v insolvenčním řízení
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.
Za nesprávný má dovolatelka především právní závěr odvolacího soudu, podle kterého měla svou pohledávku uplatnit v souladu s ustanovením §248 insolvenčního zákona v insolvenčním řízení. Potud odvolací soud zjevně přehlédl, že v době zjištění úpadku pohledávka dovolatelky ještě neexistovala (vznikla až v období po zjištění úpadku) a nebylo ji tak možné ani přihlásit do insolvenčního řízení.
Dovolatelka dále zdůrazňuje, že sporná pohledávka z titulu neuhrazené dodávky elektrické energie není pohledávkou za majetkovou podstatou (§168 insolvenčního zákona) ani pohledávkou postavenou na roveň takové pohledávce (§169 insolvenčního zákona). Jelikož nemůže být uhrazena z majetkové podstaty dlužníka (žalovaného), není zde dán ani zákaz zahájit vůči dlužníkovi soudní řízení podle §140c insolvenčního zákona. Ze stejného důvodu pak nelze probíhající řízení ani zastavit podle §141a insolvenčního zákona. V této souvislosti dovolatelka též podotýká, že kdyby nemohla uplatnit svou pohledávku v insolvenčním řízení a současně ani v řízení občanskoprávním, bylo by jí upřeno právo na soudní ochranu a s tím spojené právo na spravedlivý proces, zakotvené v článku 36 Listiny základních práv a svobod.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném do 29. září 2017 (článek II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Dovolání žalobkyně je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., když v řešení dovolatelkou předestřené právní otázky (tj. ve výkladu ustanovení §140c a §141a insolvenčního zákona) je napadené rozhodnutí v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.
Pro věc rozhodná ustanovení insolvenčního zákona (jež od zahájení insolvenčního řízení na majetek žalovaného do vydání napadeného usnesení nedoznala změn) znějí následovně:
§140c
Nově zahájená řízení
V době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze zahájit soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, nejde-li o incidenční spory, ani řízení o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§170).
§141a
Právní moc rozhodnutí o úpadku
Po právní moci rozhodnutí o úpadku zastaví soud nebo jiný k tomu příslušný orgán řízení o pohledávkách nebo jiných právech, která byla zahájena v rozporu s omezeními podle §109 odst. 1 písm. a) a podle §140c.
Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena na závěrech, podle kterých:
1/ Uplatní-li věřitel vůči dlužníku u obecného soudu žalobou pohledávku, která má být v insolvenčním řízení uplatněna přihláškou (aniž by šlo o incidenční spor), nebo pohledávku, na kterou se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášenou (aniž by šlo o incidenční spor), anebo pohledávku, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje (§170 insolvenčního zákona), teprve v době, kdy již trvají účinky rozhodnutí o úpadku (po okamžiku zveřejnění rozhodnutí o úpadku dlužníka v insolvenčním rejstříku), jde o porušení zákazu formulovaného v §140c insolvenčního zákona. Logicky však v takovém případě nenastanou účinky přerušení řízení dle §140a insolvenčního zákona; není totiž splněna podmínka, aby řízení o žalobě u obecného soudu probíhalo k okamžiku zveřejnění rozhodnutí o úpadku dlužníka v insolvenčním rejstříku. Za předpokladu, že stále trvají účinky rozhodnutí o úpadku, je po právní moci rozhodnutí o úpadku obecný soud povinen řízení o žalobě neprodleně zastavit podle §141a insolvenčního zákona, bez zřetele k tomu, zda úpadek dlužníka je následně řešen konkursem, reorganizací nebo oddlužením. Přitom není vyloučeno, že obecný soud bude aplikovat (musí aplikovat) ustanovení §141a insolvenčního zákona (coby důsledek porušení zákazu plynoucího z §140c insolvenčního zákona) v situaci, kdy žaloba o pohledávce bude nepřípustně podána dokonce až po právní moci rozhodnutí o úpadku (kdykoli později, dokud trvají účinky rozhodnutí o úpadku).
K tomu srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2017, sp. zn. 29 Cdo 5749/2016, uveřejněného pod číslem 128/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
2/ Z uspokojení v insolvenčním řízení jsou vedle pohledávek vypočtených v §170 insolvenčního zákona a přihlášených pohledávek, k nimž se v důsledku později (poté, co nastaly účinky přihlášení) nastalých skutečnosti nepřihlíží (srov. §185 insolvenčního zákona), vyloučeny i pohledávky, které věřitel, jemuž insolvenční zákon předepisuje uplatnění pohledávky vůči dlužníku podáním přihlášky, nepřihlásil v průběhu insolvenčního řízení vůbec nebo pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené, které věřitel neuplatnil v průběhu insolvenčního řízení postupem dle §203 insolvenčního zákona, a pohledávky, které vznikly až po rozhodnutí o úpadku respektive po uplynutí propadné lhůty vymezené rozhodnutím o úpadku k přihlášení pohledávek a které zároveň nejsou zahrnuty v taxativním výčtu pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených jim na roveň, obsaženém v §168 a §169 insolvenčního zákona.
Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. 29 NSČR 16/2011, uveřejněné pod číslem 54/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
V poměrech projednávané věci se pak takto ustavené judikatorní závěry promítají následovně:
Jestliže sporná pohledávka, jejíž úhrady se žalobkyně domáhá podanou žalobou, měla podle tvrzení obsažených v žalobě vzniknout až po rozhodnutí o úpadku žalovaného dlužníka (v posuzovaném případě šlo o dlužné platby za dodávky elektřiny provedené v období od 16. září 2014 do 24. března 2015, přičemž o úpadku dlužníka bylo rozhodnuto dne 16. září 2014) a současně taková pohledávka není zahrnuta v taxativním výčtu pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených jim na roveň, obsaženém v §168 a §169 insolvenčního zákona, jde o pohledávku, která se v insolvenčním řízení žádným způsobem z majetkové podstaty dlužníka neuspokojuje. Taková pohledávka nemusela být v insolvenčním řízení uplatněna přihláškou a režim ustanovení §140c insolvenčního zákona se na ni zjevně nevztahuje.
Jinak řečeno, jestliže ke dni rozhodnutí o úpadku dlužníka (žalovaného) neexistovala (byť dosud jako nesplatná či jako vázaná na podmínku) sporná pohledávka, nemohla ji žalobkyně ani přihlásit do insolvenčního řízení dlužníka. Podání žaloby o zaplacení takové pohledávky pak nemůže představovat ani porušení zákazu formulovaného v ustanovení §140c insolvenčního zákona.
Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem (podle kterého muselo být řízení o podané žalobě zastaveno podle §141a insolvenčního zákona) z pohledu shora uvedených závěrů neobstojí (není správné), Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) napadené rozhodnutí zrušil; jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
Jen pro úplnost (a bez jakéhokoliv vlivu na výsledek dovolacího řízení) Nejvyšší soud dodává, že v mezidobí (po podání dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu) bylo insolvenční řízení dlužníka skončeno (usnesením ze dne 27. června 2019, č. j. KSBR 29 INS 18166/2014-B-67, Krajský soud v Brně zrušil konkurs na majetek žalovaného po obdržení zprávy insolvenčního správce o splnění rozvrhového usnesení).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 7. 2019
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu