ECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.4612.2017.1
sp. zn. 29 Cdo 4612/2017-278
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce M. G. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Dr. Michaelou Day, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Klimentská 1652/36, PSČ 110 00, proti žalovanému CP Praha s. r. o., v likvidaci , se sídlem v Praze 3, Pitterova 2855/13, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 27640965, zastoupenému JUDr. Dušanem Dvořákem, advokátem, se sídlem v Brně, Hlinky 505/118, PSČ 603 00, o zaplacení částky 45 566,70 EUR s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 ECm 3/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. ledna 2017, č. j. 7 Cmo 198/2015-241, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8 288, 50 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 30. srpna 2013, č. j. 73 ECm 3/2011-131, Městský soud v Praze zamítl žalobu, jíž se žalobce (M. G.) domáhal po žalovaném (CP Praha s. r. o.) zaplacení 45 566,70 EUR s příslušenstvím (bod I. výroku), a uložil žalobci, aby do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatil žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 145 054,80 Kč (bod II. výroku).
Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. Usnesením ze dne 20. ledna 2015, č. j. 73 ECm 3/2011-201, soud prvního stupně zastavil řízení o odvolání „žalovaného“ (bod I. výroku) pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání (§9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a určil, že žádný z účastníků nemá právo na „náhradu nákladů řízení“ (bod II. výroku).
K návrhu žalovaného ze dne 27. ledna 2015 soud prvního stupně usnesením ze dne 30. ledna 2015, č. j. 73 ECm 3/2011-208, postupem podle §164 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), opravil usnesení ze dne 20. ledna 2015, č. j. 73 ECm 3/2011-201, v bodu I. výroku tak, že se zastavuje řízení o odvolání žalobce a v odůvodnění tak, že v textu zaměnil účastníky řízení (namísto „žalovaný“ uvedl „žalobce“ a namísto „žalobce“ uvedl „žalovaný“).
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 30. ledna 2015. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně opravil jen zjevnou nesprávnost v souladu s §164 o. s. ř., když ve výroku i odůvodnění usnesení došlo ke zjevné záměně žalobce za žalovaného.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu §237 o. s. ř. tak, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky, „zda pravomocný rozsudek ve věci samé vydaný v rámci incidenčního sporu zakládá překážku věci pravomocně rozhodnuté pro všechny další případné spory týkající se totožného předmětu řízení s totožnými účastníky řízení“. Podává je z důvodu, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.), a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, zastavil řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 ECm 3/2011 z důvodu překážky věci pravomocně rozhodnuté a rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že se nijak nevypořádal s překážkou věci pravomocně rozhodnuté (res iudicata), na kterou opakovaně upozorňoval. Považuje za nepřípustné, aby odvolací soud „zastavil zdejší řízení z čistě procesního důvodu, tedy pro nezaplacení soudního poplatku, v době, kdy už o předmětu tohoto řízení bylo ve věci samé dávno pravomocně rozhodnuto“ v incidenčním sporu o určení pohledávky, v němž byl dovolatel (jako žalobce) úspěšný.
Žalovaný navrhuje rozhodnutí odvolacího soudu jako věcně správné potvrdit.
Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro které neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné.
Je-li přípustnost dovolání spojována s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013, která jsou dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu). Na řešení dovolatelem formulované otázky napadené rozhodnutí nespočívá, když odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že (opravované) usnesení soudu prvního stupně ze dne 20. ledna 2015, č. j. 73 ECm 3/2011-201, obsahovalo zjevné nesprávnosti v označení účastníků řízení a že opravné usnesení (vydané a doručované v době přerušení řízení rozhodnutím o úpadku žalovaného) bylo účinně doručeno 16. srpna 2016. Důvod připustit dovolání pro zodpovězení předestřené otázky tak není dán.
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o opravě usnesení o zastavení odvolacího řízení, lze odůvodnit zásadně jen tím, že nebyly splněny předpoklady pro vydání opravného usnesení, tedy, že zde není důvod k opravě, jelikož to, co je opravováno, není chybou v psaní, v počtech, ani jinou zřejmou nesprávností (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 700/2001, uveřejněné pod číslem 49/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu procesní vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pak k těmto vadám přihlíží dovolací soud pouze u přípustného dovolání (srov. §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 29. 8. 2019
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu