ECLI:CZ:NS:2019:29.ICDO.106.2018.1
KSOS 31 INS 23197/2014
31 ICm 4726/2015
sp. zn. 29 ICdo 106/2018-145
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce JUDr. Patrika Graňáka , se sídlem v Karviné - Fryštátě, Svatováclavská 97/6, PSČ 733 01, jako insolvenčního správce dlužníka MH METAL TRADE s. r. o., zastoupeného Mgr. Zuzanou Sedláčkovou, advokátkou, se sídlem ve Frýdku - Místku, Politických obětí 118, PSČ 738 01, proti žalovanému Nehlsen Třinec, s. r. o. , se sídlem v Třinci, Jablunkovská 392, PSČ 739 61, identifikační číslo osoby 25 35 59 96, zastoupenému Mgr. Urszulou Wojnarovou, advokátkou, se sídlem v Třinci, Frýdecká 494, PSČ 739 61, o určení neúčinnosti právního jednání dlužníka a vydání částky 243.020,- Kč, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 ICm 4726/2015, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka MH METAL TRADE s. r. o. , se sídlem v Rýmařově, 8. května 1245/50, PSČ 795 01, identifikační číslo osoby 28 31 15 40, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS 23197/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. dubna 2018, č. j. 31 ICm 4726/2015, 11 VSOL 66/2018-123 (KSOS 31 INS 23197/2014), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 18. dubna 2018 č. j. 31 ICm 4726/2015, 11 VSOL 66/2018-123 (KSOS 31 INS 23197/2014), potvrdil rozsudek ze dne 8. listopadu 2017, č. j. 31 ICm 4726/2015-89, jímž Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu, kterou se žalobce (JUDr. Patrik Graňák, jako insolvenční správce dlužníka MH METAL TRADE s. r. o.) domáhal vůči žalovanému (Nehlsen Třinec, s. r. o.) určení, že „právní jednání“ dlužníka spočívající v převodu částky 243.020,- Kč dne 9. června 2014 z účtu dlužníka na pohledávky žalovaného je vůči přihlášeným věřitelům neúčinné a zamítl žalobu na vydání částky 243.020,- Kč do majetkové podstaty dlužníka.
Odvolací soud po doplnění dokazování – odkazuje na skutková zjištění insolvenčního soudu a cituje ustanovení §135 odst. 1 a §241 odst. 1 až 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – shodně s insolvenčním soudem uzavřel, že spornou platbu [rozuměj platbu na úhradu faktury č. 0021012852, vystavené dne 8. května 2014, splatné téhož dne, na částku 243.020,- Kč, kterou žalovaný vyúčtoval dlužníku (obvyklou) kupní cenu za dodané zboží - 8 380 kg materiálu „AlMgSi Profily + Fe 2% volné“, a to 29 Kč/kg] dlužník učinil za podmínek obvyklých v obchodním styku, obdržel za ni přiměření protiplnění, přičemž nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a žalovaný nemohl ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku nebo že by sporné jednání mohlo vést k jeho úpadku [ 241 odst. 5 písm. b) insolvenčního zákona].
Odvolací soud (mimo jiné) zdůraznil, že v poměrech dané věci, kdy žalovaný dlužníku po několik let dodával kovový materiál pro výrobu, dlužník stanovil výkupní cenu, kterou pak žalovaný dlužníku fakturoval a kdy dlužník do června 2014 své závazky (nejen) vůči žalovanému hradil, nelze v prodlení dlužníka v úhradách závazku v rámci obchodních vztahů mezi podnikateli spatřovat „úpadkovou situaci“ dlužníka ve smyslu ustanovení §3 insolvenčního zákona.
Současně poukázal na okolnost, že na straně dlužníka došlo „z objektivních“ příčin (byť šlo o jeho podnikatelské riziko) k situaci, že byl dlužníku odcizen přepravovaný materiál ze zahraničí (značné hodnoty), určený pro dlužníkovu výrobu, přičemž z tohoto důvodu došlo k potížím ve výrobě a v důsledku toho nebyl dlužník schopen hradit své závazky v celém rozsahu a ve lhůtách splatnosti. Jelikož byl dlužník (i) pro tento případ pojištěn, pokračoval nejen ve výkupu materiálu, ale v rámci možností i v další výrobě a na základě jednání s přepravcem i pojišťovnou oprávněně „očekával“, že mu bude škoda uhrazena. Nejméně do srpna 2014 dlužník provozoval svou výrobu a tuto ukončil až po informaci pojišťovny, že mu škodu neuhradí.
Konečně doplnil, že žalovaný nemohl ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku nebo že by tento úkon (sporné právní jednání) mohlo vést k jeho úpadku, což nemohla zpochybnit ani skutečnost, že ohledně majetku dlužníka probíhala v dřívější době dvě insolvenční řízení. K prvnímu insolvenčnímu návrhu (vedenému u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSBR 33 INS XY) totiž nebylo možno přihlížet a druhé insolvenční řízení (vedené u insolvenčního soudu pod sp. un. KSBR 33 INS XY) bylo zastaveno pro zpětvzetí insolvenčního návrhu navrhujícím věřitelem. Přitom na úpadek dlužníka nebylo možno usuzovat ani na základě listin založených do sbírky listin u rejstříkového soudu (a to zčásti až 4. prosince 2014).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), k řešení otázky dosud (podle jeho názoru) Nejvyšším soudem nezodpovězené, a to, zda může osoba, v jejíž prospěch byl učiněn neúčinný právní úkon, unést důkazní břemeno ohledně liberačního důvodu uvedeného v ustanovení §241 odst. 5 písm. b) insolvenčního zákona, tj. že ani s náležitou pečlivostí nemohla vědět o úpadku dlužníka, nebo že by úkon mohl vést k úpadku dlužníka, to vše v situaci, kdy „proti dlužníkovi byla zahájena dvě insolvenční řízení, ve kterých byli uvedeni další věřitelé dlužníka ba i přihlášeni přihláškou s uvedením jejich pohledávek po splatnosti“.
Dovolatel snáší argumenty ve prospěch závěru, podle něhož výše zmíněný předpoklad v poměrech dané věci splněn nebyl, a požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný považuje rozhodnutí odvolacího soudu (v řešení otázky dovoláním otevřené) za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání žalobce, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud jako nepřípustné odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, a které bylo dovoláním zpochybněno, odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž:
Má-li určitá osoba dostát požadavku náležité pečlivosti ve smyslu §241 odst. 5 písm. b) insolvenčního zákona, je povinna vyvinout ke zjištění rozhodných skutečností takové úsilí, které by v obdobné situaci vyvinula jiná rozumně pečlivá osoba. Je-li však nadána odbornými znalostmi, schopnostmi či dovednostmi, lze z požadavku náležité péče dovodit, že je povinností takové osoby své znalosti, schopnosti či dovednosti (v rámci svých možností) využít. Posuzování toho, zda určitá osoba vyvinula patřičné úsilí, je otázkou posuzování okolností konkrétního případu, a proto zpravidla nelze učinit paušální závěr, podle něhož by určité jednání vždy bylo v souladu s požadavkem náležité péče.
Srov. rozsudek ze dne 29. srpna 2017, sen. zn. 29 ICdo 82/2015, k jehož závěrům se Nejvyšší soud dále přihlásil např. v rozsudku ze dne 31. října 2017, sen. zn. 29 ICdo 76/2015, a ze dne 30. listopadu 2017, sen. zn. 29 ICdo 97/2015.
V dané věci je zjevné, že žalovaný nebyl osobou nadanou odbornými znalostmi, schopnostmi či dovednostmi (poměřováno ve vztahu k požadavku náležité péče ke zjištění rozhodných skutečností ve smyslu dotčeného ustanovení), přičemž závěr odvolacího soudu o tom, že s náležitou péčí postupoval, není (s ohledem na skutkové poměry věci – viz zjištění soudů nižších stupňů shora) ani zjevně nepřiměřený. S argumentací dovolatele založenou na údajích obsažených v insolvenčním rejstříku ohledně „předchozích“ insolvenčních řízeních na majetek dlužníka, se odpovídajícím způsobem vypořádal odvolací soud; ani Nejvyšší soud nemá – vzhledem k výsledkům těchto řízení – žádné pochybnosti o tom, že tyto údaje nemohly narušit dobrou víru žalovaného chráněnou právě ustanovením §241 odst. 5 písm. b) insolvenčního zákona.
K tomu srov. v poměrech téhož insolvenčního řízení důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2019, sen. zn. 29 ICdo 10/2018.
Současně je mimo jakoukoli pochybnost, že v daných skutkových poměrech bylo zaplacení sjednané (a přiměřené) kupní ceny za již dodané zboží, na základě kupní smlouvy, kterou smluvní strany uzavřely v rámci předmětu své podnikatelské činnosti, právním úkonem v obchodním styku obvyklým.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce Nejvyšší soud odmítl a žalovanému vzniklo vůči žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení.
Ty v dané věci sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) určené podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu). Jde o incidenční spor, který je ve smyslu ustanovení §9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu sporem ve věci rozhodované v insolvenčním řízení, u něhož se považuje za tarifní hodnotu částka 50.000,- Kč. Tomu odpovídá (dle §7 bod 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 3.100,- Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů podle ustanovení §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300,- Kč, jde o částku 3.400,- Kč; s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) činí celkem náhrada nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč.
K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 27. 3. 2019
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu