ECLI:CZ:NS:2019:29.ICDO.184.2017.1
MSPH 93 INS XY
193 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 184/2017-335
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Swiss Bee GmbH , se sídlem ve Feusisbergu, Firststrasse 6, PSČ 8835, Švýcarská konfederace, zastoupeného JUDr. Tomášem Leuchterem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Mikulandská 122/4, PSČ 110 00, proti žalovanému JUDr. Josefu Cupkovi , se sídlem v Praze 2, Trojanova 342/18, PSČ 120 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka B., zastoupenému Mgr. Janem Hrazdirou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 583/15, PSČ 110 00, o vyloučení pohledávky ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 193 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka B. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 93 INS XY, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. ledna 2017, č. j. 193 ICm XY, 101 VSPH XY (MSPH 93 INS XY), takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. ledna 2017, č. j. 193 ICm XY, 101 VSPH XY (MSPH 93 INS XY), se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 9. února 2016, č. j. 193 ICm XY, vyloučil z majetkové podstaty dlužníka (B..) pohledávku za J. Č., narozeným XY, bytem XY, J. V., narozeným XY, bytem XY, a J. K., narozenou XY, bytem XY, v celkové nominální výši 117.137.799,11 Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Insolvenční soud vyšel (mimo jiné) z toho, že:
1/ Dlužník (B.) uzavřel dne 29. prosince 2011 jako postupitel smlouvu o postoupení pohledávky s žalobcem (Swiss Bee GmbH) jako postupníkem, na jejímž základě dlužník postoupil žalobci pohledávku za J. Č., J. V. a J. K. ve výši 117.137.799,11 Kč (dále jen „sporná pohledávka“), a žalobce se zavázal zaplatit kupní cenu ve výši 8.000.000 Kč (dále jen „smlouva o postoupení pohledávky“).
2/ Žalobce na kupní cenu za postoupení „sporné pohledávky“ dne 29. února 2012 jednostranně započetl své (v rozsudku insolvenčního soudu blíže specifikované) pohledávky v celkové výši 8.000.000 Kč, které jako postupník nabyl na základě smlouvy (uzavřené téhož dne) se společností CTY Group, a. s., jako postupitelem.
3/ Usnesením ze dne 10. července 2012, č. j. MSPH 93 INS XY, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka, prohlásil na jeho majetek konkurs a insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Josefa Cupku (žalovaného).
4/ Žalovaný v dopise ze dne 14. prosince 2012 prohlásil, že odstupuje od smlouvy o postoupení pohledávky z důvodu prodlení žalobce se zaplacením úplaty za postoupení pohledávky, a zapsal spornou pohledávku do soupisu majetkové podstaty dlužníka.
Insolvenční soud uzavřel, že jednostranným započtením zanikla pohledávka dlužníka ze smlouvy o postoupení pohledávky v celém rozsahu, žalovaný tedy nemohl platně odstoupit od smlouvy v důsledku prodlení se zaplacením kupní ceny, neboť žalobce nebyl v prodlení.
Insolvenční soud dále konstatoval, že žalovaný nemohl odstoupit od smlouvy ani podle ustanovení §253 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), neboť jde sice o smlouvu o vzájemném plnění, ale žalobce již smlouvu zcela splnil.
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud:
1/ Uzavřel, že „smlouva o postoupení pohledávky“ je smlouvou, která byla ke dni prohlášení konkursu na majetek dlužníka dlužníkem zcela splněna, od smlouvy tedy nemohl žalovaný odstoupit dle ustanovení §253 insolvenčního zákona.
2/ Vyložil ustanovení §253 insolvenčního zákona [vycházeje ze závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2016, sen. zn. 29 ICdo 70/2014, uveřejněného pod číslem 40/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 40/2017“)] pokud jde o možnost odstoupit od smlouvy po prohlášení konkursu pro prodlení, tak, že dlužník nemůže odstoupit od smlouvy pro prodlení druhé smluvní strany, započalo-li prodlení před prohlášením konkursu.
3/ Neřešil otázku, zda byly naplněny předpoklady účinnosti úkonu jednostranného započtení ze dne 14. prosince 2012.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky dosud Nejvyšším soudem neřešené a dále na řešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil v tom duchu, že žaloba bude zamítnuta, případně aby je zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolatel odvolacímu soudu zejména vytýká, že se odchýlil od závěrů vyslovených v R 40/2017, ze kterých sice vycházel, ale nesprávně dovodil, že není možno odstoupit pro prodlení po prohlášení konkursu, započalo-li prodlení před prohlášením konkursu.
Podle dovolatele „[lze] od smlouvy o vzájemném plnění […] odstoupit v důsledku toho, že smluvní strana je v prodlení se splněním smluvní povinnosti […], a to po prohlášení konkursu na majetek dlužníka [a] za podmínky, že se jedná o prodlení, které trvá z doby před prohlášením konkursu. Takové odstoupení se pak v souladu s [R 40/2017] posuzuje podle obecného právního [předpisu], jímž se smlouva řídí.“
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. K tomu dále srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Dovolání v dané věci je přípustné podle §237 o. s. ř., jelikož napadené rozhodnutí je v rozporu s dovolatelem označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Pro další úvahy Nejvyššího soudu je rozhodné následující ustanovení insolvenčního zákona (ve znění účinném v prosinci 2012, kdy mělo dojít k odstoupení od postupní smlouvy):
§253 (insolvenčního zákona)
(1) Nebyla-li smlouva o vzájemném plnění včetně smlouvy o smlouvě budoucí v době prohlášení konkursu ještě zcela splněna ani dlužníkem ani druhým účastníkem smlouvy, insolvenční správce může smlouvu splnit místo dlužníka a žádat splnění od druhého účastníka smlouvy nebo může od smlouvy odstoupit.
(2) Jestliže se insolvenční správce do 15 dnů od prohlášení konkursu nevyjádří tak, že smlouvu splní, platí, že od smlouvy odstupuje; do té doby nemůže druhá strana od smlouvy odstoupit, není-li v ní ujednáno jinak.
(3) Je-li druhý účastník smlouvy povinen plnit ze smlouvy jako první, může své plnění odepřít až do té doby, kdy bude poskytnuto nebo zabezpečeno plnění vzájemné; to neplatí, jde-li o smlouvu uzavřenou druhým účastníkem po zveřejnění rozhodnutí o úpadku.
(4) Odstoupí-li insolvenční správce od smlouvy, může druhý účastník smlouvy uplatňovat náhradu tím způsobené škody přihláškou pohledávky. Pohledávky druhého účastníka z pokračování smlouvy po prohlášení konkursu jsou pohledávkami za majetkovou podstatou.
(5) Druhý účastník smlouvy se nemůže domáhat vrácení částečného plnění, k němuž došlo před rozhodnutím o úpadku, proto, že za toto plnění neobdržel od dlužníka vzájemné plnění.
Judikatura Nejvyššího soudu k výkladu §253 insolvenčního zákona ( v rozhodném znění ) je ustálena v následujících závěrech:
1/ Zvláštní úprava obsažená v §253 insolvenčního zákona nahrazuje za trvání konkursu na majetek účastníka smlouvy o vzájemném plnění ta ustanovení hmotného práva, jež smluvním stranám dovolovala odstoupit od takové smlouvy pro její neplnění v době před prohlášením konkursu [ rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2014, sen. zn. 29 ICdo 20/2012, uveřejněný pod číslem 49/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 49/2015“) ].
2/ Je-li smlouva o vzájemném plnění ke dni prohlášení konkursu na majetek jedné ze stran smlouvy (dlužníka) zcela splněna druhou stranou smlouvy, nemůže druhá strana smlouvy od smlouvy odstoupit proto, že dlužník před prohlášením konkursu sám řádně a včas nesplnil (a v důsledku prohlášení konkursu již nesplní) své povinnosti z této smlouvy, a to bez zřetele k tomu, zda smlouva obsahuje ujednání o právu odstoupit od smlouvy (R 49/2015).
3/ I po prohlášení konkursu na majetek dlužníka nemůže insolvenční správce dlužníka odstoupit od smlouvy pro prodlení druhé smluvní strany z doby před prohlášením konkursu jinak než v režimu §253 insolvenčního zákona (R 49/2015, R 40/2017).
4/ Úprava obsažená v ustanovení §253 insolvenčního zákona však neřeší otázku, zda a za jakých předpokladů může insolvenční správce [coby osoba, na kterou prohlášením konkursu na majetek dlužníka přešlo ve smyslu ustanovení §246 odst. 1 insolvenčního zákona oprávnění nakládat s majetkovou podstatou; srov. i §229 odst. 3 písm. c) insolvenčního zákona] odstoupit od smlouvy o vzájemném plnění v důsledku toho, že druhá smluvní strana je v prodlení s plněním povinností podle takové smlouvy po prohlášení konkursu na majetek dlužníka (R 40/2017).
5/ Příkladem situace kdy je plně možné a nutné zabývat se obecnými předpoklady pro odstoupení od smlouvy o vzájemném plnění na základě příslušných ustanovení hmotného práva, jimiž se taková smlouva řídí, se v R 40/2017 výslovně uvádí nejen „ prodlení s plněním povinností podle smlouvy o vzájemném plnění, které nastalo (poprvé vzniklo) až po prohlášení konkursu na majetek dlužníka“, nýbrž i „prodlení, které pokračuje z doby před prohlášením konkursu [druhá smluvní strana neplnila včas a řádně povinnosti podle smlouvy již před prohlášením konkursu a po prohlášení konkursu v takovém (protiprávním) jednání pokračovala]“. V R 40/2017 se rovněž výslovně uvádí, že v situaci, kdy prodlení nastalo (vzniklo) již před prohlášením konkursu na majetek dlužníka a trvá i po prohlášení konkursu na majetek dlužníka, se pro účely posouzení, zda za trvání konkursu na majetek dlužníka lze odstoupit od smlouvy o vzájemném plnění podle obecného právního režimu, nepřihlíží k prodlení z doby do prohlášení konkursu na majetek dlužníka, které řeší úprava obsažená v §253 insolvenčního zákona (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2018, sen. zn. 29 ICdo 183/2017).
Odvolací soud otázku, zda žalobce byl v prodlení se splněním povinnosti k úhradě úplaty sjednané za postoupení pohledávky i po prohlášení konkursu na majetek dlužníka a zda prodlení za dobu od prohlášení konkursu na majetek dlužníka odůvodňovalo odstoupení insolvenčního správce dlužníka od „smlouvy o postoupení pohledávky“ podle ustanovení hmotného práva, jimiž se postupní smlouva řídí, nezkoumal (závěry plynoucími z R 40/2017 se potud neřídil). Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí zrušil (včetně závislého výroku o nákladech řízení) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 8. 2019
JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu