ECLI:CZ:NS:2019:29.NSCR.137.2019.1
KSBR 47 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 137/2019-B-123
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužníků M. S. , narozeného XY, bytem XY, a O. S. , narozené XY, bytem XY, o splnění oddlužení a osvobození dlužníků od placení pohledávek, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR XY, o dovolání dlužníka M. S., zastoupeného JUDr. Jitkou Šťastnou, advokátkou, se sídlem v Uherském Hradišti, Prostřední 128, PSČ 686 01, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. srpna 2019, č. j. KSBR 47 INS XY, 3 VSOL XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 29. dubna 2019, č. j. KSBR 47 INS XY, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) mimo jiné nepřiznal dlužníkům osvobození od placení zbytku pohledávek (bod VI. výroku).
[2] K odvolání dlužníků Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 28. srpna 2019, č. j. KSBR 47 INS XY, 3 VSOL XY:
1/ Změnil (na základě odvolání dlužnice) usnesení insolvenčního soudu v části bodu VI. výroku tak, že dlužnici přiznal osvobození od placení zbytku pohledávek.
2/ Odmítl (jako opožděné) odvolání dlužníka proti bodu VI. výroku usnesení insolvenčního soudu (druhý výrok).
[3] Proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání.
[4] Nejvyšší soud dovolání odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, pro věc rozhodném (dále též jen „o. s. ř.“), jako objektivně nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v ustanovení §238a o. s. ř. a vzhledem k ustanovení §238 odst. 1 písm. e/ o. s. ř. není přípustné ani podle ustanovení §237 o. s. ř. (dovolání směřuje proti usnesení, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.). K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2013, sen. zn. 29 NSČR 35/2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2014, pod číslem 62.
[5] Okolnost, že odvolací soud poskytl účastníkům v napadeném usnesení nesprávné poučení o tom, že dovolání proti druhému výroku (při splnění dalších podmínek) přípustné být může, možnost podat dovolání tam, kde to zákon nepřipouští, nezakládá. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a nález Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. prosince 2019
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu