ECLI:CZ:NS:2019:29.NSCR.59.2019.1
KSOS 39 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 59/2019-A-79
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužníka D. M. , narozeného XY, bytem XY, o insolvenčním návrhu věřitelky Mgr. Ing. Pavly Buxbaumové , se sídlem v Uničově, Masarykovo náměstí 37, PSČ 783 91, jako insolvenční správkyni dlužníka REVOLT s. r. o., identifikační číslo osoby 26815966, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 39 INS XY, o návrhu na nařízení předběžného opatření, o dovolání věřitele č. 6 Mgr. Jaroslava Kocince, LL. M. , soudního exekutora, Exekutorský úřad Frýdek – Místek, se sídlem ve Frýdku – Místku, Farní 19, PSČ 738 01, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. ledna 2019, č. j. KSOS 39 INS XY, 4 VSOL XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 18. prosince 2017, č. j. KSOS 39 INS XY, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“):
1/ Zamítl návrh insolvenční navrhovatelky Mgr. Ing. Pavly Buxbaumové, jako insolvenční správkyně dlužníka REVOLT s. r. o., a věřitele č. 6 Mgr. Jaroslava Kocince, LL. M., soudního exekutora (dále jen „J. K“), na nařízení předběžného opatření, kterým se ustanovuje předběžný správce a kterým se zcela omezí právo dlužníka nakládat s jeho majetkem (bod I. výroku).
2/ Uložil J. K., aby do 3 dnů od právní moci rozhodnutí zaplatil soudní poplatek z návrhu na nařízení předběžného opatření ve výši 1.000 Kč (bod II. výroku).
[2] Proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 18. prosince 2017 podali odvolání jak insolvenční navrhovatelka, tak J. K.
[3] Usnesením ze dne 8. října 2018, č. j. KSOS 39 INS XY, zastavil insolvenční soud řízení o odvolání J. K. proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 18. prosince 2017 (pro neuhrazení soudního poplatku z odvolání) a určil, že J. K. a dlužník nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
[4] O odvolání J. K. proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 8. října 2018 rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 24. ledna 2019, č. j. KSOS 39 INS XY, 4 VSOL XY, tak, že:
1/ Potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 8. října 2018 ve výroku o zastavení odvolacího řízení (první výrok).
2/ Zrušil usnesení insolvenčního soudu ze dne 8. října 2018 ve výroku o nákladech řízení (druhý výrok).
3/ Nařídil insolvenčnímu soudu provést opravu data vydání usnesení ze dne 18. prosince 2017 ve výroku usnesení insolvenčního soudu ze dne 8. října 2018 (třetí výrok).
[5] Usnesením ze dne 12. února 2019, č. j. KSOS 39 INS XY, 4 VSOL XY, Vrchní soud v Olomouci na základě odvolání insolvenční navrhovatelky zrušil usnesení insolvenčního soudu ze dne 18. prosince 2017 a řízení o předběžném opatření zastavil.
[6] Usnesením ze dne 11. března 2019, č. j. KSOS 39 INS XY, opravil insolvenční soud výrok svého usnesení ze dne 8. října 2018.
[7] Proti prvnímu (potvrzujícímu) výroku usnesení odvolacího soudu ze dne 24. ledna 2019 podal J. K. dovolání, požaduje, aby Nejvyšší soud napadenou část rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[8] Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné.
[9] Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a tomu, aby mohly být zkoumány podmínky přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., brání ustanovení §238 odst. 1 písm. f/ o. s. ř., podle kterého dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné též proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o předběžném opatření. Usnesení, jímž insolvenční soud zastavil řízení o odvolání J. K. proti usnesení, jímž insolvenční soud zamítl návrh na nařízení předběžného opatření (respektive usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu o zastavení onoho odvolacího řízení), je přitom rovněž „usnesením, kterým bylo rozhodnuto o předběžném opatření“.
[10] Srov. v judikatuře (přímo pro insolvenční poměry) shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2014, sen. zn. 29 NSČR 92/2014 [ které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu ], usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2014, sen. zn. 29 NSČR 98/2014 (ústavní stížnost proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 5. května 2015, sp. zn. II. ÚS 3894/2014 [ které je (stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu zmíněné níže) dostupné na webových stránkách Ústavního soudu ], usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. 29 NSČR 118/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2016, sen. zn. 29 NSČR 36/2016, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. dubna 2017, sen. zn. 29 NSČR 24/2017.
[11] Nesprávné poučení odvolacího soudu, že dovolání je (při splnění zákonem určených podmínek) přípustné, přípustnost dovolání rovněž nezakládá (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v insolvenčních poměrech usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2012, jakož i nález Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužníku, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. srpna 2019
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu