ECLI:CZ:NS:2019:29.NSCR.78.2019.1
MSPH 99 INS 13278/2016
sp. zn. 29 NSČR 78/2019-P17-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Zavázalem v insolvenční věci dlužníka ČKD PRAHA DIZ, a. s. , se sídlem v Praze 9, Kolbenova 942/38a, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 00565997, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 99 INS 13278/2016, o přihlášce pohledávky věřitele č. 17, o dovolání věřitele č. 17 Vetraforce Kft. , se sídlem v Budapešti, Mogyoród útja 42, 1151, Maďarsko, registrační číslo společnosti 01-09-946682, zastoupeného JUDr. Gabrielem Pöthem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Kališnická 379/8, PSČ 130 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. ledna 2018, č. j. MSPH 99 INS 13278/2016, 1 VSPH 53/2018-P17-10, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 30. listopadu 2017, č. j. MSPH 99 INS 13278/2016-P17-5, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) – odkazuje na ustanovení §185 a §198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – mimo jiné odmítl přihlášku pohledávky věřitele č. 17 (Vetraforce Kft.) co do části sporné pohledávky ve výši 982.763,68 Kč ze smlouvy o dílo ze dne 20. dubna 2015 (bod I. výroku) a určil, že v uvedeném rozsahu končí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení právní mocí rozhodnutí (bod II. výroku).
K odvolání věřitele č. 17 Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel č. 17 dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dle ustanovení §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.
Tomuto požadavku přitom dovolatel (neuváděje v dovolání ohledně předpokladů jeho přípustnosti ničeho) zjevně nedostál.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 8. 2019
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu