ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.2642.2019.1
sp. zn. 30 Cdo 2642/2019-691
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Františkem Ištvánkem v právní věci žalobců a) J. H., narozené dne XY, bytem v XY, b) J. V., narozeného dne XY, bytem v XY, c) E. P., narozené dne XY, bytem v XY, d) V. Č., narozeného dne XY, bytem v XY, e) J. J., narozeného dne XY, bytem v XY, a f) M. S., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupených Mgr. Tomášem Palíkem, advokátem se sídlem v Brně, tř. Kpt. Jaroše 35, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, jednající prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované M. O., narozené dne XY, bytem ve XY, zastoupené Mgr. Thomasem Mumulosem, advokátem se sídlem v Ostravě, Preslova 9, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 199/2005, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2017, č. j. 68 Co 376/2017-556, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci a žalovaná nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
III. Žalobkyně a) je povinna zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů dovolacího řízení k rukám právního zástupce Mgr. Thomase Mumulose částku 21 102,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
IV. Žalobce b) je povinen zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů dovolacího řízení k rukám právního zástupce Mgr. Thomase Mumulose částku 19 795,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
V. Žalobkyně c) je povinna zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů dovolacího řízení k rukám právního zástupce Mgr. Thomase Mumulose částku 15 391,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
VI. Žalobce d) je povinen zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů dovolacího řízení k rukám právního zástupce Mgr. Thomase Mumulose částku 19 650,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
VII. Žalobce e) je povinen zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů dovolacího řízení k rukám právního zástupce Mgr. Thomase Mumulose částku 19 844 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
VIII. Žalobce f) je povinen zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů dovolacího řízení k rukám právního zástupce Mgr. Thomase Mumulose částku 27 442,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Dovoláním napadeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil ve výroku I k odvolání žalobců rozsudek soudu prvního stupně ze dne 26. 4. 2017, č. j. 22 C 199/2005-540, kterým byla žaloba ve vztahu k žalobcům uvedeným v záhlaví tohoto rozhodnutí a též dalším žalobcům ve věci zamítnuta.
Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadli žalobci dovoláním, které však Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen "o. s. ř.".
Posuzované dovolání neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř., neboť žalobci nikterak nevymezili, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení §237 o. s. ř.: „Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.“
Žalobci v dovolání nijak nekonkretizují, který z předpokladů přípustnosti dovolání považují pro ně za splněný. Nejvyšší soud přitom ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že k projednání dovolání je nezbytné, aby z něj bylo zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13).
Rovněž Ústavní soud potvrdil, že „[n]áležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou (…) v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést. Odmítnutí dovolání, které tyto požadavky nesplní, není formalismem, nýbrž logickým důsledkem nesplnění zákonem stanovených požadavků.“ (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2716/13).
Ústavní soud se dále k otázce náležitostí dovolání vyjádřil v usnesení ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, kde přiléhavě vysvětlil účel povinnosti dovolatele uvést, v čem konkrétně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Účelem zavedení této povinnosti je podle Ústavního soudu „regulace vysokého počtu problematicky formulovaných dovolání a preventivní působení na advokáty potenciálních dovolatelů, aby se otázkou přípustnosti dovolání odpovídajícím způsobem zabývali. To mělo vést k tomu, že dovolání nakonec podáno nebude, neboť advokát při reflexi dosavadní judikatury Nejvyššího soudu sám zjistí, že dovolání rozumný smysl podávat nemá.“
Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalobci v zákonné lhůtě odstraněny (§241b odst. 3 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení mezi žalobci a žalovanou bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobci, jejichž dovolání bylo odmítnuto, nemají na náhradu nákladů řízení právo, a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
S ohledem na výsledek dovolacího řízení jsou žalobci povinni nahradit vedlejší účastnici náklady tohoto řízení vzniklé v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta (srov. §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 část věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř.). Tyto náklady sestávají z odměny advokáta [§7, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], náhrady hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč za jeden úkon právní služby (§13 odst. 3 advokátního tarifu) a náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a z náhrady [§137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.]. Jednotliví žalobci jsou tak povinni nahradit tyto částky:
Žalobkyně a) odměnu advokáta ve výši 17 140 Kč, náhradu hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč a náhradu za daň z přidané hodnoty a z náhrady ve výši 3 662,40 Kč. Celkem 21 102,40 Kč.
Žalobce b) odměnu advokáta ve výši 16 060 Kč, náhradu hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč, náhradu za daň z přidané hodnoty a z náhrady ve výši 3 435,60 Kč. Celkem 19 795,60 Kč.
Žalobkyně c) odměnu advokáta ve výši 12 420 Kč, náhradu hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč, náhradu za daň z přidané hodnoty a z náhrady ve výši 2 671,20 Kč. Celkem 15 391,20 Kč.
Žalobce d) odměnu advokáta ve výši 15 940 Kč, náhradu hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč, náhradu za daň z přidané hodnoty a z náhrady ve výši 3 410,40 Kč. Celkem 19 650,40 Kč.
Žalobce e) odměnu advokáta ve výši 16 100 Kč, náhradu hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč, náhradu za daň z přidané hodnoty a z náhrady ve výši 3 444 Kč. Celkem 19 844 Kč.
Žalobce f) odměnu advokáta ve výši 22 380 Kč, náhradu hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč, náhradu za daň z přidané hodnoty a z náhrady ve výši 4 762,80 Kč. Celkem 27 442,80 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 8. 2019
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu