ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.291.2019.1
sp. zn. 30 Cdo 291/2019-102
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce B. V. , nar. XY, bytem v XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 2 650 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 41/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2018, č. j. 70 Co 256/2018-90, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. 9. 2017, č. j. 15 C 41/2015-67, zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši 2 650 000 Kč (výrok I) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 2. 8. 2018, č. j. 70 Co 256/2018-90, rozhodl, že soudce Obvodního soudu pro Prahu 2 JUDr. Ondřej Růžička není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci (výrok I usnesení odvolacího soudu), odvolání žalobce odmítl (výrok II usnesení odvolacího soudu) a určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III usnesení odvolacího soudu).
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dne 22. 8. 2018 včasným dovoláním, aniž by zaplatit soudní poplatek za dovolání.
Nejvyšší soud proto usnesením ze dne 13. 6. 2019, č. j. 30 Cdo 291/2019-96, které bylo žalobci řádně doručeno dne 8. 7. 2019, vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za dovolání, který činí 14 000 Kč. Současně byl žalobce poučen, že nebude-li do 15 dnů od doručení tohoto usnesení soudní poplatek uhrazen, bude dovolací řízení zastaveno.
Na uvedenou výzvu žalobce reagoval pouze žádostí o osvobození od soudních poplatků a přiznání bezplatné právní pomoci doručenou soudu dne 15. 7. 2019.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podáním dovolání dne 22. 8. 2018 vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], který činí podle položky 23 odst. 1 písm. d) Sazebníku soudních poplatků 14 000 Kč.
Protože žalobce nezaplatil soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byl vyzván usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2019, č. j. 30 Cdo 291/2019-96, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti napadenému usnesení podle ustanovení §9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil.
Nejvyšší soud nepřihlédl k žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků a přiznání bezplatné právní pomoci doručené dne 15. 7. 2019, neboť vzhledem k nepřiměřenosti žalované částky a absenci vylíčení takových rozhodných skutečností, na základě kterých by bylo možno alespoň předběžně učinit závěr o důvodnosti žaloby, lze mít nárok žalobce za zjevně bezúspěšné uplatňování práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4347/2016, nebo ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Pro přiznání osvobození od soudních poplatků nesvědčí ani okolnost, známá dovolacímu soudu z jeho činnosti, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval (jen od počátku tohoto roku bylo Nejvyššímu soudu předloženo 55 žalobcových dovolání). Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08).
Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce nesplnil předpoklady pro osvobození od soudních poplatků dle §138 o. s. ř., které představují nutnou podmínku pro ustanovení zástupce (§30 odst. 1 o. s. ř.), Nejvyšší soud této žádosti nemohl vyhovět.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 8. 2019
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu