ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.4698.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 4698/2018-141
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Jiřím Němcem ve věci žalobce R. I. , narozeného XY, bytem v XY, adresa pro doručování XY, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, 2) České republice – Krajskému soudu v Brně , se sídlem v Brně, Rooseveltova 16, 3) České republice – Městskému soudu v Brně , se sídlem v Brně, Polní 39, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 212/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2017, č. j. 29 Co 335/2017-78, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Žalobce se v řízení domáhal přiznání zadostiučinění ve výši 10 000 011 Kč za nemajetkovou újmu, jež mu měla vzniknout v souvislosti s průtahy a nezákonným postupem v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 26 E 1068/2001.
Obvodní soud pro Prahu 2, jako soud prvního stupně, usnesením ze dne 10. 4. 2017, č. j. 19 C 212/2015-65, zastavil řízení co do částky ve výši 1 000 005 Kč pro překážku litispendence s odůvodněním, že ohledně této částky na základě formulačně totožného návrhu žalobce probíhá u Obvodního soudu pro Prahu 2 řízení vedené pod sp. zn. 25 C 136/2015 a jde v uvedené části o totožnou věc již soudem projednávanou v jiném řízení.
Městský soud v Praze, jako soud odvolací, usnesením citovaným v záhlaví usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 20. 11. 2017 dovolání. Při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. V dovolání žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce.
Usnesením ze dne 5. 4. 2018, č. j. 19 C 212/2015-122, rozhodl soud prvního stupně tak, že žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků a zamítl žádost o ustanovení zástupce pro podání dovolání. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 7. 2018, č. j. 29 Co 276/2018-129, které nabylo právní moci dne 24. 9. 2018, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Soud prvního stupně usnesením ze dne 2. 11. 2018, č. j. 19 C 212/2015-134, které bylo žalobci doručeno dne 14. 11. 2018, vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 4 000 Kč ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení a poučil jej, že dovolací řízení bude zastaveno, nebude-li ve stanovené lhůtě soudní poplatek zaplacen. Na tuto výzvu reagoval žalobce dalším podáním, v němž uvedl shodné skutečnosti jako v předchozí žádosti s tím, že by soud neměl řízení zastavit, neboť by mu mohla být způsobena újma. Opětovně požádal o ustanovení zástupce. Na soudním poplatku za dovolání ničeho nezaplatil.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 2 čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“).
Vzhledem k době zahájení dovolacího řízení Nejvyšší soud posuzoval splnění poplatkové povinnosti – v souladu s článkem VI přechodných ustanovení části třetí zákona č. 296/2017 Sb. – podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „ZoSP“).
Podáním dovolání vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) ZoSP], který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku poplatků 4 000 Kč. Tímto okamžikem byl soudní poplatek též splatný (srov. §7 odst. 1 větu první ZoSP).
Soudy obou stupňů již pravomocně konstatovaly, že žalobce nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. (rovněž zamítly jeho návrh na ustanovení zástupce pro dovolací řízení ve smyslu §30 o. s. ř.), neboť ze strany žalobce jde o zcela zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.
Protože žalobce jako dovolatel dosud nezaplatil soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byl vyzván soudem prvního stupně, Nejvyšší soud dovolací řízení zastavil podle ustanovení §9 odst. 2 ZoSP za použití §243f odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k výše uvedenému závěru o zřejmě bezúspěšném uplatňování práva žalobcem nebyly splněny podmínky §9 odst. 4 písm. c) ZoSP.
Jelikož napadeným usnesením odvolacího soudu se řízení ve věci samé nekončí, ani nebylo řízení ve věci samé skončeno již předtím, nerozhodoval Nejvyšší soud o nákladech dovolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 48/2003). O nákladech řízení včetně tohoto řízení dovolacího rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se bude řízení u něho končit (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 8. 2019
Mgr. Jiří Němec
pověřený člen senátu