ECLI:CZ:NS:2019:32.CDO.2425.2019.1
sp. zn. 32 Cdo 2425/2019-356
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce B. V. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby 00025429, o zaplacení 11.000.000 Kč, o žalobách na obnovu řízení a pro zmatečnost podaných žalobcem proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 9. 2011, č. j. 10 C 379/2009-138, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2012, č. j. 16 Co 5/2012-153, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 379/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2018, č. j. 16 Co 157/2018-333, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce podal dovolání proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Městský soud v Praze potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 4. 2018, č. j. 10 C 379/2009-329, kterým žalobci nebylo nepřiznáno osvobození od soudních poplatků a byla zamítnuta jeho žádost o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání, jež žalobce podal proti usnesení Městského soudu v Praze 22. 1. 2018, č. j. 16 Co 437/2017-320.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 1. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony – podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek.
Podle §238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
Dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu není tedy objektivně přípustné a Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že i kdyby dovolání nebylo objektivně nepřípustné, bylo by bezpředmětné, aby se jím Nejvyšší soud zabýval a řešil otázku ustanovení zástupce pro dovolací řízení a osvobození žalobce od soudních poplatků za dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze 22. 1. 2018, č. j. 16 Co 437/2017-320, za situace, kdy řízení o dovolání žalobce proti posledně citovanému usnesení Městského soudu v Praze bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4752/2018, zastaveno a poplatková povinnost dovolatele tedy vzhledem k §9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v účinném znění, právní mocí citovaného usnesení Nejvyššího soudu zanikla.
Podané dovolání obsahuje rovněž žádost dovolatele o odklad právní moci a vykonatelnosti napadených rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně (postrádající jakékoliv odůvodnění). O odkladu vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí podle §243 o. s. ř. však nelze uvažovat, je-li zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Jelikož Nejvyšší soud o dovolání bez zbytečných odkladů po předložení věci rozhodl, nebylo již třeba rozhodovat o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4619/2017).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 8. 2019
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu