ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.2080.2018.1
sp. zn. 33 Cdo 2080/2018-393
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně České republiky – Ministerstva životního prostředí, se sídlem Praha 10, Vršovická 65/1442, proti žalovaným 1) SYNERGION Hraniční Vrch a.s., se sídlem v Praze 1, Opletalova 1015/55, identifikační číslo osoby 28191820, 2) SYNERGION Mladkov a.s., se sídlem v Praze 1, Opletalova 1015/55, identifikační číslo osoby 28217306, zastoupených JUDr. Janem Nekolou, advokátem se sídlem Praha 2, Trojanova 12, o zaplacení 143 990 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 106 C 11/2015, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 17. 1. 2018, č. j. 18 Co 299/2017-362, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalované jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 17. 1. 2018, č. j. 18 Co 299/2017-362, Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 8. 6. 2017, č. j. 106 C 11/2015-320, jímž byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobci částku 143 990 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, byl zamítnut vzájemný návrh prvního žalovaného na zaplacení 68 400 Kč s příslušenstvím, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení a o poplatkové povinnosti žalovaných; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud převzal zjištění učiněná soudem prvního stupně, že žalobce (který se domáhá refundace odměny za zpracování posudku uhrazené jeho zpracovateli) smluvně zajistil zpracování posudku podle §9 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), jehož konečná cena činila 212 390 Kč s tím, že žalované (jako oznamovatelky podle dotyčného zákona), které posléze vzaly svůj záměr zpět, uhradily toliko zálohu ve výši 68 400 Kč. Z provedeného dokazování vzal dále za prokázané, že posudek byl zpracován v zákonem dané lhůtě tzv. autorizovanou osobou a že obsahuje veškeré stanovené náležitosti dané zákonem. Odvolací soud přitom vycházel (mimo jiné) ze znaleckého posudku znalce RNDr. Vlastimila Kostkana, Ph. D., který byl vypracován za účelem přezkoumání samotného posudku. Naopak nepřihlížel k závěrům posudku znaleckého ústavu BDO Appraisal services – Znalecký ústav s. r. o. (ustanoveného soudem prvního stupně), neboť tento znalecký ústav neměl k dispozici kompletní zpracovaný posudek ani dokumentaci, a dále i vzhledem k výhradám znalce RNDr. V. Kostkana, Ph.D. k odborné úrovni jeho zpracování. Odvolací soud se nezabýval námitkami žalovaných, zda při posuzování vlivu jejich záměru na životní prostředí byla použita znalci správná metodika, neboť pro přiznání odměny za zpracování posudku a potažmo pro uplatnění „refundace“ považoval za podstatné, že posudek byl vypracován řádně, v požadované kvalitě a ve stanovené lhůtě – nikoliv to, zda jeho závěry jsou ve prospěch oznamovatelů či naopak. Žalobě proto vyhověl a zároveň zamítl vzájemný návrh na úhradu zaplacené zálohy.
Proti rozsudku podaly žalované dovolání, které Nejvyšší soud projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. - dále jen „o. s. ř.“).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud (i) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo (ii) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo (iii) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, (iv) popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena (opětovně, ale) jinak.
Podle 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelky mají své dovolání za přípustné, neboť „ rozsudek je nezákonný “ a „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“ , aniž by však z obsahu dovolání vyplývalo, o jakou konkrétní otázku hmotného či procesního práva se jedná a aniž by rovněž k takové otázce (či otázkám) individuálně a kvalifikovaně vymezily ten který z uvedených předpokladů přípustnosti dovolání.
Absence řádného vymezení přípustnosti ve smyslu §237 o. s. ř. zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit. Není úkolem dovolacího soudu, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání v souladu s §237 o. s. ř., a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatele.
Namítají-li žalované v dovolání nedostatky odůvodnění napadeného rozhodnutí (tj. mají-li výhrady k jeho kvalitě), přehlížejí, že k případným vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a), b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne jen za – zde nenaplněného - předpokladu, že dovolání je přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.). To stejné platí i ve vztahu k námitce, že soudy obou stupňů „ zcela v rozporu s judikaturou dovolacího soudu nepřisvědčily námitce žalovaných o podjatosti znalce z důvodu jeho vztahu k žalobci “.
Spatřují-li dovolatelky naplnění předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. v řešení otázky (ne)správnosti závěrů posudku EIA, jejímž prostřednictvím prosazují, že „ všechny vytýkané vady, na jejichž zjištění tedy stojí posudek EIA, byly v řízení popřeny nezpochybnitelnými důkazy, (…) bylo tedy prokázáno, že jeho závěry byly ve světle předložených důkazů zcela nesprávné “, pak k tomuto závěru dospívají na základě odlišného skutkového stavu a hodnocení důkazů, tzn. procesně neregulérním způsobem. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; skutkový stav, na němž odvolací soud založil meritorní rozhodnutí, přezkumu nepodléhá a pro dovolací soud je závazný. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 a §211 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení.
Nepředložily-li dovolatelky k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalované dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 27. 8. 2019
JUDr. Václav Duda
předseda senátu